UMĚNÍ VŮNĚ

Na světě existuje asi tři tisíce vůní. Některé z nich bychom ani za vůně nepovažovali, a přesto mají úžasnou moc stimulovat vzpomínky, evokovat představy, vyvolat emoce, vzrušit i uklidnit. Vůně umocňují naše vnímání a dokreslují význam všech ostatních smyslů. Díky nim jsme schopni vnímat některé informace dříve než je zaregistrují jiné smysly. Od samého počátku byly vůně součástí našeho živo-ta a dnes si zvykáme na to, že každý může mít svou osobitou vůni, ukrytou ve flakónku ne-bo lahvičce elegantního tvaru. A proto snad není od věci vědět něco o tom, jak vůně fungují.FEROMONOVÉ ZPRAVODAJSTVÍ Proč vlastně rostliny voní se přesně neví. Víme pouze tolik, že vylučují aromatické oleje a tím jednak přitahují hmyz a “zpříjemňují” mu opylení a jednak odpuzují parazity nebo škůdce. Ve světě hmyzu ovšem slouží pachy jako důležitý dorozumívací prostředek, orientační bod nebo varování před číhající léčkou. O málo více víme o tom, jak a proč voní zvířata. Zvířata jsou vybavena nejenom pachem, který je odlišuje od ostatních jedinců, ale také silně účinnými feromony, které mohou “odstartovat” u zvířat ovulaci nebo vedou k soubojům. Feromony jsou pro ně jakési “denní zpravodajství”, ze kterého se dozvídají ty základní novinky, vyvolávající strach, agresivitu nebo sexuální choutky. VŮNĚ ŽENY napadne vás, když v Paříži projde kolem dáma a pět metrů před ní i za ní ji signalizuje ostrá vůně, kterou nelze popsat jinak než provokativní. Je skutečně fakt, že vzhledem k tomu, že lidské feromony nebyly dosud vědci identifikovány, spoléhají samičky při milostném vábení na vůně. Určité vonné substance jsou erotogenní i na lidské samečky ­ především civet (neboli sekrece pachových žláz kočkovité šelmy cibetky) a pižmo (suché jelení sekrece). Přesto není tak daleko doba, kdy milenci více než parfémy upřednostňovali individuální pach těla, který je pro každého jedinečný stejně jako otisk palce. Tak například v dobách královny Elizabety si milenci vyměňovali “jablíčka lásky” ­ to žena schovávala oloupané jablko v podpaží tak dlouho, až nasáklo jejím potem. Pak ho darovala milenci, který k němu ve volných chvílích čichal. Ještě zajímavější doklad o historii mravů podává Napoleon ve slavném dopisu Josefině. “Již se nekoupej,” píše jí dva týdny před tím, než se setkali, aby mohl dosytosti vychutnat všechny její přirozené pachy. REPORTÉR NOS Každý člověk se za den nadechne průměrně 23 040krát a vydechne asi 16,2 metrů krychlových vzduchu. A v průběhu každého nadechnutí zaplaví molekuly vůní čichový orgán zvaný nos. Cestují do zadních částí nosní dutiny za nosní přepážku, kde dochází ke styku s čichovými buňkami, které mají na svém povrchu mikroskopické řasinky. Další proces už je vlastně jen o zpracování informace, a proto připomíná redakci novin nebo časopisu. Asi pět milionů buněk-reportérů vysílá podněty do čichových laloků ­ hlavní redakce mozku. Jakmile čichový lalok přijme informaci, zpracuje ji a vysílá ihned do novin, neboli limbického systému ­ tajemné části mozku, díky které vnímáme pocity a chutě. Tady se zpráva ještě jednou zrediguje a výsledné znění dá vědět člověku, jestli je právě cítěná vůně dobrá nebo špatná zpráva. KOUŘOVÁ ZPRÁVA BOHŮM Daleko dříve, než se lidé začali vonět kvůli pracovním a milostným úspěchům, snažili se uspokojit vůní bohy. Nevíme přesně, jak trvalo dlouho od objevu ohně k okamžiku, kdy člověk zjistil, že balzámy a pryskyřice vydávají po zahřátí vůně. Kouř vycházel k oblakům mimo jiné proto, aby tam zkontaktoval bohy. Koho dnes napadne, když se voní parfémem, že původně Per-fumum znamená v latině “prostřednictvím kouře”? Profese výrobce vůní přinášela velkou reputaci a prvními parfumáři byli egyptští kněží. Ráno zapalovali kadidlo a odpoledne myrrhu. Nádobky s vonným olejem ukládali do hrobek a pyramid. Ve všech egyptských chrámech najdete místnosti na přípravu vonných látek. Používali mandlový nebo olivový olej a z vůní byly nejoblíbenější levandule a citrusové plody. Později, za nadvlády Babyloňanů, došlo ke zjemnění životního stylu. Terasovité zahrady se osázely cedry, mimózou, jasmínem a liliemi. A máme tu základy hned několik z nejdůležitějších zdrojů esenciálních olejů. Například jasmín je jediná květinová vůně, kterou nelze imitovat a patří k nejdůležitějším květinovým složkám parfémů. VŮNĚ, O KTERÉ SE PÍŠE V BIBLI K velkému rozvoji parfémů došlo ve starověkém Řecku, kdy v období velkého rozvoje měst vznikly také první výrobny parfémů. Staly se místy, kde se scházeli lidé, jako se dnes scházejí v kavárnách a barech. Také vonné koupele byly na denním pořádku. Staří Řekové a později i Římané vyráběli vonné masti tak, že ponořili květy, listy a kořeny květin do zvířecího tuku nebo olivového oleje, aby z rostlin extrakcí získali vonné složky. Již tenkrát byly parfémy velmi drahé, patrně ještě dražší než dnes, a mohli si je dovolit jenom velmi bohatí. Například Kleopatra ve snaze získat srdce Marka Antonia nechala polít rudé plachty svého přepychového člunu parfémem. Parfémy provázejí lidstvo od samého počátku a ani Bible na ně nezapomněla. Svatý Lukáš tu vypráví totéž, co dnes zpívá Bára Basiková v slavném muzikálu Jesus Christus Superstar ­ o ženě, která v domě farizejově mazala Ježíšovi nohy vonnou mastí. Dnes se zdá téměř jisté, že tato mast obsahovala nard, aromatický olej z kořene valeriánského keře. Arabové pro extrakci vonných olejů jako první použili metodu destilace, která se v drobných obměnách používá dodnes. Květy nebo listy se nasekají nebo rozdrtí a následným zahřátím se z nich začnou odpařovat těkavé oleje. Pára prochází chlazenou skleněnou trubicí, kde olej kondenzuje. Zůstane sice sotva jedna tisícina z původního objemu rostlin, ale vůně je tak výrazná, že ji cítíme i po stonásobném zředění. FRANCOUZSKÝ OBJEV Z GRASSE Slavného parfemáře Ruggieriho do Evropy přivezla Kateřina Medicejská. Otevřel svůj krámek na Ponts-aux-Changes a jak čas ubíhal, pochopil, že stále oblíbenější než vonné oleje a masti se stala příprava parfémů s použitím alkoholu. To byl teprve skutečný počátek parfémů, jak je známe dnes. Destilace se totiž nemůže použít ve všech případech, protože některé oleje se teplem rozkládají. Objev nové technologie “dvoustupňové macerace” pochází z města Grasse v jihofrancouzské Provence. To se vrstvy květů rozloží na rám s čistým lojem a vepřovým sádlem a směs se po dobu jednoho až tří dnů nechá odležet na chladném a tmavém místě. Tuk nasákne vonný olej z květin a říká se mu pomáda. Přidáním alkoholu se odstraní nežádoucí tuhý tuk a zbude roztok vonného oleje v alkoholu připravený k namíchání parfému. Tak se z Francie stala voňavkářská velmoc a Ludvík XIV., přezdívaný král parfémů, už radil dvořanům, aby denně měnili parfém. Za vlády dalšího Ludvíka ­ XV. přišla do módy kolínská voda, původně vytvořená v Cologne italským obchodníkem s hedvábím. Dnes vyrábějí vonné oleje většinou malé rodinné firmy v odlehlých oblastech a vycházejí přitom z technologických postupů, které staletí příliš nezměnila. Sedmdesát procent světové produkce růžového oleje pochází z Bulharska, kde v údolích balkánských hor sklízejí sběrači růžové lístky výhradně v noci, aby zůstala zachována vůně. Jen pro příklad ­ na výrobu jednoho gramu oleje se spotřebuje víc než 2000 okvětních lístků růže. JAK SE DĚLÁ VŮNĚ? Odborníci srovnávají tvorbu nové vůně s uměním stejně složitým jako je třeba malířství nebo hudba. Na samém začátku stojí úspěšní módní návrháři, anebo vůbec lidé, pohybující se v byznysu spojeném s luxusem. Ať už jsou to Paco Rabane, Hermés, Moschino, Dolce Gabana, Laura Biagiotti, Ninna Ricci z té klasiky módních návrhářů, anebo neortodoxní jako například Davidoff či Hugo Boss, vždy na začátku stojí osobitá vize světa, jakési osudové předurčení, linie, na které se všechny následující vůně budou odehrávat. Proces vzniku nové vůně začíná nápadem člověka, který po letech učení přesně rozezná různé vůně a jejich vzájemné kontrasty či harmonie. Takový člověk se nazývá “nos” a je velmi ceněný. V současné době je na této planetě pouhých patnáct světově uznávaných “nosů”. Novou kompozici (která se skládá ze 20 až 400 vonných esencí) tvoří podle svého temperamentu a chuti třeba několik měsíců i let. Výběr parfémů je téměř nekonečný. Některé mají květinový charakter a převládající vůní je růže nebo gardénie. Jiné parfémy jsou orientální, bylinkové nebo kořenné. Ty obsahují skořicový olej z Číny, Barmy, Srí Lanky nebo muškátový olej z Indonésie a ostrovů v karibské oblasti. Pánské vody po holení často obsahují vůně kořenné, vůně dřeva nebo kůže. Není žádným tajemstvím, že vůně se skládá z několika fází, které tvoří pyramidu. První je alkoholový hrot, který se musí nejprve odpařit, protože jinak jsou receptory čichu blokovány. Následuje HLAVA ­ přináší první dojem z parfému, má jiskru a svěžest a vyprchá asi po patnácti minutách. SRDCE dodává měkký a intenzivní zážitek, nejčastěji květinové nebo kořeněné vůně a projeví se po dvou až třech hodinách. ZÁKLAD dává mimořádné aroma těžkým parfémům a tvoří jej vonné dřeviny a živočišné nebo krystalické substance. Projevuje se za tři až čtyři hodiny. ŘEČ VŮNĚ Vůně promlouvají podle toho, koho mají oslovit a jak. Jejich nositel si musí zvolit tu pravou, která souzní s jeho vitalitou a mentalitou. Vůně může zdůrazňovat image svého nositele ­ pánskou agresivitu, jemnost, slunce, duševní klid, klasiku, živost, energii, radost, rychlost a agresivitu, to všechno se dá vyjádřit pomocí parfému. Ale pozor ­ na každém z nás vůně voní jinak ­ způsobuje to reakce, která nastane po kontaktu s lidskou pokožkou. Proto se vlastně vyrábí tolik parfémů a nedá se nikdy říci pro koho je ten pravý. Je to také důvod, proč se může vyrábět Paco Rabane nebo Etienne Aigner stejný pro muže i ženy ­ a přitom na každém voní jinak. A z toho důvodu se také používají při prodeji parfémů testery a zkušební vzorky. TRENDY Dnes se používají parfémy podle toho, jak mají působit na psychiku ­ například taková návštěva fitcentra může znamenat vzít si s sebou kosmetický kufřík a použít parfém s látkami k posílení vitality před cvičením, další parfém k relaxaci po cvičení a třetí parfém k uvolnění do sauny nebo bazénu. Parfémy mají od jiných druhů luxusního zboží podléhajícího módě výhodu v tom, že klasika je tu pořád mladá. Dnešním trendem je stejná vůně pro muže i ženy (tzv. vůně unisex) a jaký bude další trend, je dost nevyzpytatelné. Jisté je, že klasické staré parfémy budou vonět pořád.