Tři kroky vpravo a pak obrat. Svět, ve kterém improvizace nemá místo. Pohyby se nemění už desítky, a někdy i stovky let. Strážci mají oči zaostřené na bod kdesi v nekonečnu a jako sochy z masa a kostí oblečené do mnohdy až přespříliš barevných a bizarních uniforem doplňují vstupy do honosných královských nebo prezidentských sídel. Jsou zhmotněnou představou cti a snah našich předků po nezávislosti…
JSME TADY
Když se člověk zeptá malého kluka, co si pamatuje z prohlídky Pražského hradu, odpoví, že tam stáli vojáci, kteří se ani nehnuli. “…A přitom tam, mami, pršelo!”
Nestojí však pouze na Pražském hradě, ale i v desítkách dalších paláců po celém světě. Ve věku automatických zbraní dává jejich spíše symbolická výzbroj tušit, že na boj určitě nečekají. Takže tam jen tak stojí, a nic víc?
Celý ten příběh začal ve chvíli, kdy se mezi lidmi objevili ti, které bylo potřeba chránit. Vládci, bohatí obchodníci či prostě ti, kteří čas od času potřebovali krýt záda. Stráže egyptských faraonských paláců podtrhovaly význam a moc svého vládce. Řecký tyran Solón měl svoji jednotku “obuškářů” vyzbrojených dřevěnými pendreky, tak jako přemyslovská knížata měla své družiníky, bez jejichž oddanosti by se v dravém světě raného středověku nedožila vyššího věku. Zároveň ovšem tyto skupiny ochránců zajišťovaly včasnou likvidaci protivníků a byly nástrojem k prosazení politické moci.
S měnícím se letopočtem se měnily i funkce, které strážní oddíly sehrávaly. Královské gardy, přímí předchůdci dnešních útvarů, začaly vznikat už mezi 14. a 15. stoletím. Jako příklad poslouží angličtí “Honourable Corps of Gentlemen of Arms”, které zřídil král Jindřich VII. v britském království, aby je mohl použít v boji proti Francouzům i k ceremoniální službě. Ale i u nás se formovaly podobné oddíly. Osobní stráž Rudolfa II. na počátku 17. století čítala přesně 205 mužů.
V zemích, které zůstaly monarchiemi, se zachovaly v různých formách prvky těchto starých oddílů, a to zejména v uniformách. Každý chochol, barva kalhot či pouhý knoflík často spojují současníky s generacemi jejich předchůdců.
Řecká suknička fustanella s přesně 400 záhyby dokumentuje čtyři století turecké okupace, proti které bojovaly v řeckých horách jednotky “Evzones”. Jejich název převzala i dnešní čestná jednotka, kterou doplňuje útvar “Cretans”, reprezentující ostrovního spojence.
“Za krále a lid,” praví dodnes heslo Dánské královské gardy. Je ctí v ní sloužit. Je ctí sloužit v jednotce, jejímž plukovníkem byl mezi lety 1879-1894 i ruský car Alexandr III. Je čest obléknout si čepici z kůže medvěda, která se používá od roku 1848. Je ctí…
DIVADLO A POVINNOST
Doprovodná motorka projíždí za výstražného houkání centrem města. V závěsu se drží prezidentská kolona. Motocykly jsou nedílnou součástí prezidentských či královských gard, tak jako mnoho dalších.
Ti vojáci, kteří stojí u bran či dveří oficiálních sídel, jsou pouze viditelnou špičkou ledovce. Také úkoly gard jsou podstatně rozmanitější.
Bojová minulost útvarů neskončila. Ceremoniální divadlo pro veřejnost provádějí příslušníci jednotek, kteří prošli bojovým výcvikem a umějí zacházet s moderní výzbrojí stejně dobře jako jejich kolegové v řádných útvarech. Ve skříních jim tedy vedle reprezentačních uniforem visí zelené maskovací mundúry. Učí se všemu, co voják musí znát. Jsou navíc vybaveni nejmodernější bojovou výstrojí včetně obrněných vozidel.
Například ve Francii patří do těchto čestných jednotek též výsadkáři, zvláštní útvar policie nebo nezbytní motocyklisté. Příslušníci Dánské královské gardy se zase aktivně účastní operací OSN na Balkáně.
Jeden útvar je ovšem zastoupen v každé zemi: muzikanti. Nástroje se mění podle povahy národa – dudy, bubny nebo žestě.
PRAŽSKÝ HRAD
Naše pražská hradní stráž se objevila se vznikem samostatného státu v roce 1918. Nejdříve používala uniformy legií, které ji odlišovaly od zbytku vojska. Prezident Masaryk o svých strážcích řekl: “…střelci Hradní stráže jsou si vědomi, že služba není jen bezpečnostní, ale zejména čestná…”
Po únorových událostech se změnil i statut jednotky. Její příslušníci byli cvičeni i na zásah proti demonstrantům, kteří by prošli na Pražský hrad, a součástí jejich výzbroje se stala těžká technika – obrněný transportér OT-64.
Po roce 1990 se jednotka snažila navázat na své prvorepublikové základy. Každý adept dnes prochází tříměsíčním výcvikem, předtím než je převeden do sídla jednotky na Loretánském náměstí Pražského hradu.
“Vojáky si vybíráme sami při odvodovém řízení,” říká zástupce velitele Hradní stráže ČR dipl. ing. Lubomír Lampert. “Podmínkou vstupu je trestní bezúhonnost, středoškolské vzdělání, výška mezi 186-188 cm a zdravotní klasifikace A.”
Jsou plně k dispozici prezidentu republiky. To znamená, že nespadají pod velení armády, ale pod vojenské oddělení Kanceláře prezidenta ČR. Ostraha prezidenta a jeho sídla je jejich posláním. Ročně na přístupových cestách do sídla hlavy státu zadrží okolo 130 osob, které vnikly do veřejně nepřístupných prostor areálu.
Mimo těžké ceremoniální pušky využívají pro strážní službu i samopaly typu škorpion, které kromě nich mají pouze zvláštní útvary policie. Do služby se fasuje třicet ostrých nábojů.
ZA SVOBODU Žijeme na konci 20. století a běžné jsou pro nás záběry atentátů na známé osobnosti v čele států či firem. Dokud budou existovat lidé, kteří jsou nuceni činit velká rozhodnutí, budou existovat jejich nepřátelé. A budou také existovat lidé, jejichž úkolem je chránit životy mocných. Navíc udržovat tradice těch, kteří bojovali a zemřeli za svobodu země, v níž žili. Čestné jednotky jsou symbolem této snahy. Taková živá kronika…
