Guatemalské sídlo honosného názvu Velmi vznešené a velmi ušlechtilé město svatého Jakuba guatemalských rytířů bylo jedním z nejkrásnějších měst Nového světa. Šlechtické paláce, chrámy a kostely tu byly budované s rozmařilým přepychem, naplněné zlatem a stříbrem světa, vyložené tyrkysem z Mexika, smaragdy z Kolumbie, korály a perlami z Tichého oceánu. Ze své slávy a bohatství se však středoamerická metropole dlouho netěšila. Během dvou století přežila čtyřikrát velké povodně, čtyřikrát odolávala soptícímu vulkánu Fuego (Oheň), čelila morové epidemii, překonala hlad. To všechno město přežilo a znovu zazářilo na mapách španělských kolonií. Pak ale v červenci 1773 přišlo další zemětřesení, a pyšné město padlo na kolena…
NÁDHERA POD SOPKAMI
„Nepřijel jsem do Ameriky, abych ryl v zemi jako nějaký sedlák. Přijel jsem, abych získal zlato,“ řekl roku 1511 syn zchudlého šlechtice Hernán Cortés, když připlul na karibský ostrov Kubu a tamní guvernér mu daroval jen pozemky. Po osmi letech dobyl Cortés hlavní město Aztéků Tenochtitlán a svého společníka Pedra de Alvarado posílá do neznámých končin na jih od Mexika. Ryšavý Španěl využil při podmaňování území nejednotnosti indiánských kmenů a Quicheje i Tzutuhily porazil. V malebné krajině mezi třemi mohutnými vulkány Agua, Acatenango a Fuego 25. července roku 1524 založil hlavní město, které na den svatého Jakuba, patrona Španělů, pojmenoval „La Muy Noble y Muy Leal Ciudad de Santiago de los Caballeros de Guatemala“ (Velmi vznešené a velmi ušlechtilé město sv. Jakuba guatemalských rytířů).
Sopky však nové obyvatele nenechaly těšit se dlouho ze své krásy. První zemětřesení v září roku 1541 zasypalo celé údolí nánosem bahna a kamení. Po následných vytrvalých deštích se v jícnu sopky Agua vytvořilo jezero, jehož obrovský tlak kráter nevydržel. Protrhl se a voda zaplavila město. Jediné, co běsnícímu živlu zázrakem odolalo, byl kostel La Concepción, který dnes stojí na místě zvaném Ciudad vieja (Staré město) a jeho zasypané vstupní schodiště leží v hloubce asi šesti metrů. Tento nejstarší kostel v Guatemale byl jako jediná stavba nejstaršího koloniálního sídla Guatemaly v 19. století opraven.
„Rada pozůstalých“ rozhodla po této tragické události přestěhovat město o několik kilometrů dál do údolí Panchoy, a tak bylo 10. března roku 1543 založeno nové město známé dnes jako Antigua Guatemala nebo jen zkráceně Antigua. Španělsky to znamená starobylá či starodávná.
Antigua se rozrostla do nové nádhery a po Mexiku a Limě se stala největší metropolí na celém kontinentě.
APOKALYPSA
Přepych a pompa tu ale postupně vedly k všeobecnému úpadku mravů. Opojení z moci nebralo konce. Lidé zapomněli na závazky vůči kastilskému králi i na zásady křesťanského života. Pilo se a hýřilo. Jedině jeptiška Juana Ocaňa začala kázat o smrtelném hříchu, za který guatemalské křesťany stihne trest. Lidé jí však nevěřili a s posměchem se jí vyptávali, kdy že bude konec světa. Naléhali tak dlouho, dokud ubohá Juana nevyslovila určité, dokonce velmi blízké datum. Nestalo se však nic, a tak hysterický dav nešťastnou jeptišku pomazal dehtem, posypal peřím a ubil. Pak na město dolehly pohromy…
Zemětřesení střídalo zemětřesení, až 29. července 1773 se během dvou minut město postupně změnilo v hromadu sutin. Nebylo tolik obětí, protože obyvatelé města stále častěji pobývali ze strachu před dalšími otřesy mimo své kamenné domy, dokonce i arcibiskup spával raději ve svém kočáře na náměstí. Ti, co zkázu přežili, ale zkrotli. Před zpovědnicemi stály nekonečné zástupy kajícníků, nadutí Španělé objímali nohy Indiánů, jež po léta zotročovali, a prosili je za odpuštění. Nikdo nevěděl, co bude dál. Bylo však jasné, že sláva města nenávratně skončila. Kapitán generál se svými královskými úředníky rozhodl nakonec přeložit sídlo vlády na nedalekou samotu zvanou La Ermita a vydal zákaz rekonstrukce zničeného města. Arcibiskup se však odmítl rozkazu podřídit a hnal lidi do stavebních prací, vždyť tady stávalo 80 kostelů, pilíř jeho moci. Spor měl ukončit španělský král, kterého obě znesvářené strany o situaci informovaly. Ačkoliv se panovník rozhodl přiklonit na stranu svého výkonného zástupce generálního kapitanátu Guatemala, boj mezi církevními a světskými orgány trval dalších sedm let. Teprve roku 1780 přiměl král Karel III. papeže podepsat bulu a odvolat neoblomného arcibiskupa ze země. Metropole byla přestěhována na místo vzdálené bezmála 50 kilometrů. Dne 27. září 1775 španělský panovník potvrdil královskou listinou oficiální vznik nového vládního centra Ciudad de Guatemala.
ZAŠLÁ SLÁVA V TROSKÁCH
Do Antiguy dnes z hlavního města vede pohodlná asfaltka a cesta sem netrvá více než půl druhé hodiny, a to jen proto, že neustále přecpané silnice v Guatemala City prodlužují dobu jízdy o dobrou půlhodinu. Pozůstatky velkolepého sídla Antigua v malebné krajině jsou oblíbeným cílem zahraničních turistů a o víkendu i obyvatel metropole.
Dlážděné široké ulice se přetínají v pravém úhlu. Nízké domky, které je lemují, jako by zprvu chtěly před návštěvníky ukrýt stopy po zkáze a jejich opravené fasády lákají k návštěvě. Když však vstoupíte do kteréhokoli podloubí či dvorku, všude najdete trhlinu, chybějící kus zdiva, rozbitý portál. Směrem k centru těchto šrámů na tváři města postupně přibývá.
Kostel a klášter Nuestra Seňora de la Merced, dnes známý jen jako La Merced, z konce 17. století přečkal zkázu nejlépe. Pozdně barokní stavba byla po rekonstrukci znovu vysvěcena roku 1850. V patiu za kostelem je kašna, která je svým bezmála patnáctimetrovým průměrem považována za vůbec největší v centrální Americe. V jejích žlabech a nádržích konali prý mniši pokusy s chovem ryb.
Kapitanátní palác na hlavním náměstí je rozložitá renesanční stavba a patří k nejstarším v zemi – byla postavena už v roce 1543. Její dodnes původní fasádu tvoří dvě patra těžkých oblouků podepřených sloupy tesanými z jednoho kusu kamene. Až do onoho osudného roku byla sídlem vlády pro celou Střední Ameriku. Dnes tu sídlí politická správa okresu, cestovní kancelář a policejní komisařství. Zatímco na čelní straně paláce už byly stopy po zemětřesení smazány, zadní trakt je dosud v troskách. Pohled ze střechy na hlavní náměstí v podvečerním světle působí impozantně. Možná i odtud sledovali urození španělští osadníci býčí zápasy, popravy trestanců, ohňostroje v předvečer svátků patronů či náboženská procesí, jež se na náměstí kdysi odehrávaly. Dnes je místem odpočinku pro místní i návštěvníky. Pouliční prodejci tu nabízejí všelijaké rukodělné výrobky, kterými dokládají zdejší folklor.
Katedrála sv. Jakuba na východní straně náměstí byla několikrát po opakovaných otřesech opravena, ale dokončení rekonstrukce, jak nám sděluje vedoucí stavebních prací, je v nedohlednu. „Vše totiž záleží na finančních dotacích a současná vláda má už tak veliké problémy s ekonomikou země,“ dodává. V kryptě údajně leží pozůstatky Cortésova vojáka a slavného kronikáře Bernala Díaze del Castillo, autora slavného popisu dobytí Mexika a Guatemaly, který se na konci svého života usídlil právě zde. Na šachovnici, kterou připomíná půdorys města, hledáme Las Capuchinas, dívčí kapucínský klášter, který v roce 1736 založily jeptišky z Madridu. Zasuté podzemní chodby z kláštera vedly k sousedním mužským konventům, a ty byly pro jeptišky příliš velkým pokušením. Důkazem jejich prostopášného života jsou kosti novorozeňat nalezené údajně na zdejším hřbitově. V kruhovém patiu je také 18 cel, kde sestry pykaly za své prohřešky.
Klášter Santa Clara zase proslavila výtečná kuchyně. Zdejší znamenité paštičky měly tu nejlepší pověst a místní šlechtičny si je objednávaly ke všem slavnostním příležitostem. Vždyť také abatyší jinak aristokratických a intrikářských jeptišek byla nakonec jeptiška Berengarie, která byla dvacet let kuchařkou.
Před budovou kláštera, v samém centru města, dodnes stojí veřejná prádelna, která na rozdíl od jiných míst nepřestala sloužit svému účelu. Zdejší indiánské ženy sem den co den po východu slunce přicházejí s obrovskými koši prádla, které pak opodál na trávníku v poledním žáru suší.
Antigua dnes cestovnímu ruchu postupně přizpůsobuje svou tvář. Opravují se fasády budov, staví další hotýlky a penziony, otevírají krámky se suvenýry, v prvotřídních restauracích můžete ochutnat místní speciality.
Přesto město zůstává především mementem. Obyvatelé i jeho návštěvníci sdílí osud města s pokorou a respektem. Vždyť tektonicky neklidná oblast stále hrozí dalšími otřesy. Poslední zemětřesení bylo před dvaceti lety. Kdy bude další, nikdo neví…
