Všichni jsme vodněkud, jak říká Švejk, a proto místo odkud jsme ne- pomlouváme, i když to je taková hrůza jako třeba Ústí nad Labem. Naopak k němu cítíme o to silnější vztah, o co je v očích jiných lidí očerňováno. Ale i když jsme odjinud, nemůžeme upřít městu Ústí nad Labem mnohé zvláštnosti a pozoruhodnosti. Například fenomén Činoherního studia, které vychovalo herce Jiřího Bartošku, Pavla Zedníčka, Ivanu Chýlkovou a mnohé další. Anebo romanopisce Vladimíra Párala, jehož inženýrský styl možná je jakousi kompenzací osudu za tolik ošklivosti a zničeného životního prostředí a vznikl tu také časopis, který právě čtete. Kde se tolik tvořivých lidí v industriálním stotisícovém městě vzalo? Možná ti lidé neměli čas rozptylovat se v kavárnách při intelektuálských debatách a pokud chtěli trochu krásna a profesionality, museli ho vytvořit sami.
SEVEROČESKÁ AMERIKA
Možná to je tím, že severní Čechy jsou něco jako malá Amerika. Původně vystěhované Sudety a dnes spíš roztavený tyglík národností, do kterého si přihodili svojí trochu Cikáni od Košic, němečtí starousedlíci, čecháčci přistěhovavší se dobrovolně i nedobrovolně ze všech koutů země a třeba Vietnamci na státním výměnném pobytu. Podle oficiálních statistik to je region s nejvyšším počtem přistěhovalců z východoslovenského kraje, stálým migračním přírůstkem Romů a obyvatel zcela nekvalifikovaných, bez ukončeného základního vzdělání a jedinců sociálně nepřizpůsobivých. Zároveň to je území, ze kterého každoročně utíká největší procento vysokoškoláků, středoškoláků a vůbec lidí kvalifikovaných a v produktivním věku. Kromě toho se tady, blízko od Prahy, schovávali disidenti, což vyvolalo zvýšenou ostrahu komunistů.
NOVINÁŘSKÝ RÁJ
Město Ústí nad Labem je právem miláčkem masmédií – všude kolem tu vybuchuje tolik dlouho ututlávaných i nově vypukávajících problémů: chemické zplodiny v ovzduší, prostitutky na E55 (na kterých si skoro každý severočeský žurnalista založil kariéru), převádění lidí a pašování do Německa, nová drogová cesta z Východu na Západ, ale i ohniska odboje skinheadů a jejich rasové třenice s cikány, likvidace bezmocných vesniček kvůli další těžbě uhlí, absurdní skládka v Chabařovicích, pikantní problémy se sudetskými Němci anebo otázka kolaborantů a restitucí. Když nic z toho, pak aspoň slavná rodina Červeňákových, vystěhovaná pod dohledem českých i světových médií. Pokud jste mladý a začínající žurnalista a ještě jste za žádným tématem nejel do severočeské metropole, měl byste se nad sebou zamyslet.
EKOLOGIE NENÍ ABSTRAKCE
Málokde v Čechách lze najít tak zhmotnělou ekologii jako v Ústí nad Labem, nikde jinde město tak nerozhoduje o lidských osudech jako tady. To ono rozhoduje o tom, narodí-li se vám potomek, nebo to skončí potratem, kudy se váš životní příběh bude ubírat, jestli vám doktor doporučí se odstěhovat, kdo vyhraje a kdo skončí v propadlišti poražených. Kdo se dřív smál ekologickým povídačkám, tady mohl donedávna na vlastní sliznici cítit sirovodíkový puch zkažených vajec, plížící se vzduchem zejména za slunného počasí, kouřový nádech popílku, šimrajícího v nose, technickou vůni spáleného benzínu, a to všechno se neopakovatelně míchalo v přírodním hrnci severočeské pánve pod pokličkou mlhy do husté mazlavé kaše. Dnes je to už snad lepší než dřív a v inverzních zimních dnech se povolené normy škodlivin nepřekračují dvacetkrát. Po sídlištích už ani nejezdí městská avie s amplionem na střeše, ze kterého se krákoravým hlasem ozývá: „OBČANŮM SE NEDOPORUČUJE VYCHÁZET Z BYTU A VĚTRAT, AŽ DO ODVOLÁNÍ MIMOŘÁDNÉHO STAVU!“
