Napsal a vyfotografoval IVO BLŠŤÁK
Zná ho celý svět, přestože jde o malé městečko. Leží ve výšce 2134 metrů nad mořem, je obklopeno čajovými plantážemi a jmenuje se Dárdžiling.
Z města je nádherný výhled na masiv Kančendžengy a na počátku 19. století bylo vyhledávaným rekreačním místem pro britské vojáky. Dnes je ve městě téměř nedýchatelno kvůli smogu, který tu šňůry aut vytvářejí především navečer, když zdolávají strmé ulice. Zplodinami sytí vzduch i odpadky, které pálí na ulici trhovci, když zavírají své stánky. V porovnání s ostatní Indií má ale město vysoký životní standard. Ve zdejší oblasti se vypěstuje dvacet pět procent celkové indické produkce čaje. Zhruba půl hodiny z centra města – Chowrasty – leží čajová továrna Happy Valley Tea Estate Factory. Čaj se tu dosud vyrábí původní technologií. Stroje jsou ještě z devatenáctého století. Pracují zde hlavně ženy a nejkvalitnější čaj třídí ručně. Ten lze v továrně přímo i zakoupit. Máte pak záruku, že kupujete skutečnou kvalitu. Čaj se samozřejmě nabízí ke koupi všude po městě, ale těžko lze odhadnout, jaký opravdu je, protože prodavač vám bude vždy tvrdit, že zaručeně výborný je jen ten jeho. Může se ovšem jednat o podřadnější druh balený například v Kalkatě. Ve městě se totiž prodá daleko větší množství „originálního“ dárdžilingu, než se v oblasti skutečně vyprodukuje.
Zajímavostí města ale není jen čaj. Je to i historický vláček Toy Train. Trať byla slavnostně otevřena v roce 1881, má rozchod dvě stopy a spojuje Dárdžiling s Novým Džalpajguri. Trať má třináct stanic, ta v Ghúmu je se svou nadmořskou výškou 2257 metrů druhou nejvýše položenou železniční tratí na světě a je zařazena mezi světové kulturní dědictví. Vláček jede trasu dlouhou asi osmdesát osm kilometrů osm hodin. Na jízdní řád se zcela spolehnout nedá, protože sesuvy půdy v některých místech trať úplně zničily, takže se může stát, že se cestující svezou jen po některém úseku (my jsme mohli jet jen do nejbližší stanice v Ghúmu a zpátky). Přesto jde o unikátní zážitek. V kouřící lokomotivě 779 z roku 1889 měli strojvedoucí i topič plné ruce práce, aby stroj udrželi v chodu, topič přikládal do kotle jako divý. Cestou jsme museli zastavovat, abychom doplnili vodu. Vláček jede docela pomalu – koleje vedou spolu s úzkou silnicí ve svahu nad strmým hlubokým údolím a místy se auta s vláčkem vedle sebe nevejdou, takže lokomotiva na sebe upozorňuje houkáním. Asi pět kilometrů od Dárdžilingu se nachází smyčka ve tvaru osmičky, takzvaný Batasia Loop, kde si vláček na chvíli odpočine. Zastaví a turisté se mohou rozhlédnout po okolí. Název Batasia je místní, znamená větrné místo. Uprostřed smyčky byl vystavěn pomník gorkhskému vojákovi. V Dárdžilingu se také nachází horolezecké muzeum (Himalayan Mountaineering Institute), založené v roce 1954. Je tu kolekce historického vybavení z prvních expedic včetně autentických dopisů sira Hillaryho.
Jediná v Evropě
Napsala Dagmar Cestrová Portugalci se chlubí, že jediné čajové plantáže v Evropě mají právě oni. Nacházejí se na ostrově Sao Miguel na Azorech. Čaj byl vedle tabáku, vína a dalších plodin jednou z alternativ, kterou se místní obyvatelé snažili překonat ekonomickou krizi vyvolanou nemocemi zdejších pomerančovníků. První čajová plantáž byla založena 1870 a v roce 1878 bylo vyprodukováno prvních osm kilogramů černého čaje a deset kilogramů zeleného čaje a posláno na zkoušku do Lisabonu, Londýna a Paříže. Výsledek: nápoj je vynikající. Lávová půda, na které se čaj pěstuje, mu dodává výjimečnou příchuť.
Pití čaje bylo v Evropě velmi populární ve všech vrstvách obyvatel, takže o zdejší čaj byl na pevnině zájem. Ten částečně poklesl až ve 20. století, kdy se i v Portugalsku objevil názor, že příliš časté pití čaje způsobuje rakovinu. Dnes je překonán a obliba čaje jako naopak zdravého nápoje znovu roste. Na čajové plantáži Goreana se tak dnes pěstují tři druhy černého čaje a jeden druh čaje zeleného. Zpracovávají se v manufaktuře hned v místě i tady je možné čaj ochutnat a hned také zakoupit.
