Aljaška těží až čtvrtinu ropné produkce USA. Ze zdejšího terminálu ve Valdezu v zálivu prince Williama odplouvá do rafinerií států Washington a Kalifornie na 70 obřích tankerů za měsíc. Za doprovodu lodivodů kličkují mezi ostrovy a ostrůvky ve vánicích a za mlhy. Přes katastrofu, při níž v březnu 1989 ztroskotal blízko města v zátoce Sleepy Bay supertanker EXXON Valdez s 53 miliony tun ropy a zamořil moře a pobřeží v délce 1800 kilometrů, přes protesty ochránců životního prostředí nehodlá Bushova administrativa těžbu ropy v chráněné přírodní oblasti Arctic National Wildlife Refuge na severovýchodě Aljašky omezit. Jednak jde o snížení závislosti na zahraničních dovozech ropy, jednak o byznys. Terminál v přístavu Valdez stál 1,4 miliardy a ropovod, který spojuje Severní ledový oceán v Prudhoe Bay s Tichým oceánem ve Valdezu, dalších osm miliard dolarů. Za pozemky musela těžební společnost zaplatit státu Aljaška další miliardu.
GRANDIÓZNÍ DÍLO TECHNIKY
Ropovod, kterým ropa začala proudit v létě 1977, měří 1300 kilometrů. Překonává 800 vodních toků a tři horské hřebeny. Pro tah sobů a ostatních zvířat vymyslel jeho tvůrce Malcolm Alexander 554 mostů a podchodů, nejdelší potrubní most přes řeku Yukon je dlouhý 760 m.
Podpírán 78 000 nosníky vede většinou ve výši asi dvou metrů. Nosné sloupy jsou zakotveny asi v pětimetrové hloubce se širším koncem dole, aby je napětí při zamrzání půdy nemohlo vytlačit. Kolem podpěr se půda zmrazuje i v létě. Sloupy jsou duté, plněné látkou, která zabraňuje rozmrzání. Něco na způsob našich chladniček. Protože polovina délky potrubí vede pod povrchem a hrozí, že teplo, které vzniká při průtoku třením, rozmrazí věčně zmrzlou půdu (permafrost), musí se potrubí pořádně izolovat. Jinak by v rozmrzlé půdě plavalo. Potrubí odolá i zemětřesení o síle do 8,5 stupně Richterovy škály.
Aby mohla ropa protéci rychlostí 10 km za hodinu během pěti a půl dne celou délkou potrubí, musí mít určitý tlak, který je možno upravovat v deseti přečerpávacích stanicích. Společnost Alyeska Pineline Service Company, která ropovod spravuje, potrubí po 4-6 týdnech čistí a zbavuje koroze pomocí obrovské zátky, která třením kvičí jako prase. Proto se jí říká „pig“ neboli prase.
EKOLOGICKÁ KATASTROFA U VALDEZU
Obavy z ekologických následků těžby ropy zaznívaly na Aljašce od samého začátku. Trvalo proto pět let, na americké poměry nebývale dlouho, než prezident Nixon povolil stavbu ropovodu. Nakonec ale ekonomické důvody převážily nad přírodou a osm let po objevení ropy se v roce 1975 začalo s pokládáním potrubí.
Když 24. března 1989 blízko Valdezu havaroval tanker EXXON Valdez s 53 miliony tun ropy na palubě, ropa v moři otrávila statisíce ryb, zahubila 250 tisíc mořských ptáků, kterým se slepila křídla, takže nemohli létat a potápět se, sto tisíc mořských vyder se přehřálo ucpáním kožních pórů, osleplo a zemřelo. Ropná skvrna se v délce 1800 km rozlila stovky kilometrů do moře. Řasy a plankton se přestaly rozmnožovat, protože povrchová vrstva ropy nepropouštěla sluneční paprsky. Uhynuly plantáže ústřic a krevet, umírali lososi, velryby, tuleni a lvouni. Na 6000 rybářů a další tisíce Eskymáků a Indiánů přišlo o obživu. Veterináři a dobrovolníci zachránili na člunech, helikoptérách a hydroplánech jen malou část fauny. Dalších 11 000 lidí omývalo břehy, ale vyčistili tak sotva jejich desetinu. Mimo jiné však použili i 150 tisíc litrů chemických rozpouštědel, a tak rozsah škod v postižených oblastech jen umocnili.
Některé uhynulé ptáky, olepené ropou, zmrazili jako předmět doličný pro soudní jednání a záchranné práce nafilmovali. Po katastrofě pak stát Aljaška zažaloval firmu Exxon u nejvyššího aljašského soudu v Anchorage z nedbalosti. Exxon, sídlící v New Yorku, byl tehdy třetím největším petrolejářským koncernem na světě a při 102 tisících zaměstnancích vykazoval roční zisk 5,26 miliardy dolarů. Na očistu pobřeží věnoval 1,28 miliardy dolarů a další 2,3 miliardy dolarů na náhradu škod. Soud ale rozhodl, že musí vyplatit také 5 miliard odškodného místním rybářům a jinak postiženým obyvatelům Aljašky. Exxon se však odvolal a tvrdil, že se příroda dobře vzpamatovává, a také zřejmě podplacení vědci prohlásili území za ekologicky stabilizované. Ropa se podle nich stala potravou mikroorganismů. Nakonec stát Aljaška zakázal opravenému tankeru přístup do aljašských vod.
K úplné nápravě škod po havárii tankeru u Valdezu na Aljašce možná už nikdy nedojde. Písek pod pobřežními skalami je na mnoha místech pokrytý ztvrdlým příkrovem ropy, která ztuhla a připomíná asfalt. Za slunečného počasí je tu ještě dnes cítit pach ropy. Postižená část Aljašky funguje jako laboratoř na zkoumání škodlivých zásahů do přírody.
