Ten den měl na vykopávkách v Hrádku nad Nisou vypadat jako každý jiný, avšak sonda číslo dvanáct v Kostelní ulici přinesla objev, který rozvířil debaty nejen v archeologických kruzích. Byl objeven vampýří hrob?
Kvůli celkové rekonstrukci Horního náměstí a jedenácti přilehlých ulic v Hrádku nad Nisou, který započal 16. listopadu 2009, měli archeologové unikátní příležitost ponořit se do hlubin místní historie a vylovit to, co již mohlo být navěky ztraceno. Archeologické vrstvy se ukládají staletí i tisíciletí a byla by škoda, kdyby jediné hrábnutí bagru mělo tuto nepsanou kroniku zničit před řádným prozkoumáním archeology. Po prvním půlroce výzkumu se do povolaných rukou dostaly nálezy, které dovolují nahlížet na historii města novým pohledem. Objevila se nejstarší dřevěná stavba v Hrádku, polozemnice, studna na Horním náměstí a spousta dalších artefaktů.
Největší unikát vydala Kostelní ulice počátkem března 2010. Pouhých dvacet centimetrů pod povrchem, v místě, které v době minulé leželo za hřbitovní zdí, byl objeven hrob na první pohled odlišný. Výjimečný byl způsob uložení těla, které bylo zpočátku považováno za ženské, že jde o muže se prokázalo později. Lidská kostra ležela sedm set let na břiše, tedy obličejem k zemi. Tímto nerituálním, řekněme pohozením spíše než pohřbením, byl nebožtík vyloučen z možnosti účastnit se posledního soudu, čímž mu bylo znemožněno vzkříšení v Kristově věčné říši. Z historických pramenů víme, že z prostoru hřbitova byli vykázáni lidé exkomunikovaní, nepokřtění, židé, protestanti, delikventi, sebevrazi, nepokřtěné nebo mrtvě narozené děti, kati, osoby mentálně či tělesně postižené, a také lidé nařčení z čarodějnictví a vampyrismu.
SEZNAMTE SE S TOBIÁŠEM
První myšlenky všech zúčastněných se v prvopočátku přiklonily k poslednímu případu a nalezený vampýr byl pojmenován Tobiáš. Jméno bylo zvoleno tématicky podle názvu haploskupiny, do které muž patřil, a která byla zjištěna pomocí rozboru DNA. Důvod, proč mohl být Tobiáš považován za upíra, byla jeho výška 170 centimetrů a věk přes čtyřicet let, což ve 13. století, tedy v době, ve které žil, byly nadprůměrné hodnoty. Průzkum kostry také prokázal, že muž evidentně kulhal, jelikož jeho kyčel vykazovala známky artritidy. Další Tobiášovou zajímavostí byly čtyři stříbrné pražské groše z doby vlády Jana Lucemburského, které ležely u levé ruky. Díky tomuto nálezu bylo možné určit stáří ostatků.
Mohl snad Tobiáš být pěnězokazcem? Poměrně vysoká hodnota mincí by tuto domněnku mohla potvrzovat. Důvodů, proč nebyl pohřben mezi „ctihodné nebožtíky,“ bylo ale víc. Tobiáš byl na svou dobu čahoun, trpěl fyzickým postižením a navíc nebyl křesťan, jeho předkové totiž přišli z Balkánu. Ani spekulace o vampyrismu nejsou scestné. Tobiášovy ostatky pocházejí z doby, kdy o tomto jevu najdeme zmínky v dobových kronikách.
SMRT VAMPÝRŮ
Podíváme li se na jiné vampýří hroby či hroby vyznačující se zvláštními znameními, můžou všeobecně známé indicie upírství nabírat vážné trhliny. Například zatížení těla po smrti v hrobě kamenem může být čistě jen důsledkem zborcení hrobu či hrobky věkem. Dokonce i pohřbení na břiše nemusí být trestem, ale znakem pokání. Nejznámějším podobným případem je pohřeb krále Pipina III. Krátkého, jenž za své provinění proti opatství Saint-Denis u Paříže byl též pohřben obličejem k zemi. Za nejvýznamnější protivampyrické opatření bylo vždy považováno probití dřevěným kůlem, avšak i zde se objevují nové skutečnosti. Interpretace hrobů, v nichž se nalezly zbytky ztrouchnivělých kůlů, jako jednoznačně vampýrské je třeba porovnat s novými výzkumy v oboru trestního práva 16. a 18. století. Zajímavostí jsou například stati ze smolných knih, kde se uvádějí desítky případů odsouzených žen za infanticidium, tedy za vraždu či zabití novorozence. Trestem za takovýto čin bylo právě probití kůlem a zahrabání zaživa.
MRCHOVLÁČKA
Do hrádeckého objevu byly nejznámějším místem nálezu vampýrů středočeské Čelákovice, které vydaly své tajemství roku 1966, když zde, v místě zvaném „mrchovláčka“, bylo zdokumentováno jedenáct hrobových jam s pozůstatky čtrnácti koster, ty patřily převážně mužům ve věku od 20 do 60 let a udivovaly svou průměrnou výškou 168 centimetrů. Díky nepietnímu uložení těl na břiše či na boku, s rukama svázanýma za zády a uťatou hlavou se došlo k závěru, že jde o vampýrské pohřebiště. Avšak i zde nám trošku nové srovnání kalí iluzi upírů. Podobné nepietně pohřbené ostatky se nacházejí a jsou známy z evropských popravišť, například Emmerbrücke u Lucernu. Zde je popraviště datované, stejně jako čelákovický nález, do 16.–19. století. Přihlédneme-li k faktu, že Čelákovice měly v novověku právo hrdelní, dá se usuzovat, že jde o hroby odsouzených z pozdního středověku či raného novověku.
SÉMĚ MRTVÝCH
Vrátíme-li se do Hrádku nad Nisou k relativně čerstvě objevenému „vampýru“ z Kostelní ulice, dozvíme se ještě jednu zajímavost. Archeologové získali z Tobiášovy stehenní kosti fragment, který použili k izolaci DNA. Výsledkem nebylo jen potvrzení, že kostra patřila muži, ale také zjištění místa jeho rodiště. Tobiáš geneticky spadá do skupiny, kterou nacházíme především na Balkáně a Blízkém východě, hlavně v oblasti Albánie a severního Řecka. Můžeme tedy usuzovat, že Tobiáš či jeho předek přišel do Čech z Albánie. „Podobný původ má třeba kreslíř Petr Urban nebo Adolf Hitler,“ říká archeogenetik Daniel Vaněk, který analýzu prováděl.
V dnešní populaci České republiky žije sedm procent mužů této skupiny. Zabředneme-li ještě hlouběji do historie, zjistíme, že zmíněná genetická skupina se pravděpodobně poprvé objevila před 26 000 lety v severovýchodní Africe, pravděpodobně na Somálském poloostrově. Na Blízký východ se rozšířila koncem starší a během střední doby kamenné. Následně v mladší době kamenné se dostala s expanzí zemědělců přes Balkán směrem na západ. V současné době probíhá rozšířené zkoumání, které má porovnat DNA Tobiáše s DNA starousedlíků z okolí nálezu s cílem zjistit, zda zde ještě žijí jeho potomci.
POSLEDNÍ PŘESUN
Výsledky průzkumu v centru Hrádku nad Nisou přinesly nové poznatky o vývoji místního sídliště a budou nedocenitelným zdrojem informací. Město se tak stává jedním z nejlépe prozkoumaných v severních Čechách. Třešnička na dortu, kterou je „vampýr“, podpořila vytvoření nové stálé expozice v místním muzeu. Tím se Tobiáš dostává zpoza hřbitovní zdi na nové místo odpočinku a od března jej můžete spatřit v hrádeckém muzeu, kde bude součástí objevené historie města.
