Dominador stál nehybně rozkročen uprostřed arény a jen nozdry se mu chvěly, jak ztěžka dýchal. Ve hřbetě se mu kývalo šest zabodnutých banderil, po bocích mu stékala krev a z očí, které pozorovaly svého nepřítele, sršela zášť. Znenadání se rozběhl s hlavou skloněnou k zemi. Forcado stačil udělat několik kroků vzad, než ho býk nabral svými rohy a vymrštil do vzduchu. Na zlomek času to vypadalo, jako by mladík předváděl na býkově hlavě stojku.
SANTARÉM
Santarém je jedním z nejstarších měst Portugalska a za vlády Římanů byl administrativním centrem římské provincie Lusitania. Město se rozkládá na asi sto metrů vysoké plošině nad řekou Tejo a leží asi 70 km severně od Lisabonu. Santarém se ovšem také proslavil jako kolébka portugalských býčích zápasů a na rovinatých pastvinách kolem města můžete spatřit býky i koně, kteří v portugalské koridě vystupují.
V první polovině června probíhala v Santarému národní zemědělská výstava a její součástí byly i býčí zápasy, které se konaly na počest slavného toreadora Joao Moury, který v té době oslavoval dvacet let zápasení s býky.
V Portugalsku se sice tito muži nazývají cavaleiro – kavalír, jelikož však u nás tento výraz vyvolává úplně jiné představy a byl by matoucí, rozhodl jsem se používat všeobecně známého výrazu toreador.
VÁŠEŇ
V den konání zápasů bylo kolem arény rušno už několik hodin před začátkem. Stovky lidí se promenádovaly okolo stánků s občerstvením. Pojídali hamburgry a popíjeli pivo. Ti zasvěcenější vytvářeli diskusní skupinky a velice vzrušeně debatovali o šancích toho či onoho býka. Občas to mezi nimi vřelo na hranici únosnosti. V davu snadno vynikali pastevci. Oblečené do červených vest a v typických zelených čepičkách, připomínajících kulichy, je nikdo nemohl přehlédnout. Byli snad jediní, kdo zachovávali rozvahu a klidnou hlavu. Půl hodiny před začátkem se otevřely brány a záplava lidí se vhrnula dovnitř.
Za zvuků bubnů vpochodovali do arény toreadoři. Jejich koně zvedali vysoko kolena a do zvuků hudby tancovali. V čele byl oslavenec Joao Moura. Bylo na něm znát, že už není nejmladší, ale na čtyřicátníka vypadal pořád skvěle, i když se mu pod zeleným kabátcem se zlatým lemováním rýsovalo kulaťoučké bříško. Na hlavě měl čapku téže barvy posetou pásem bílého peří. Za ním přicválal António R. Telles, který byl oblečen v podobném stylu. Jako třetí se v aréně objevil nejmladší z trojice Pablo H. de Mendoza. Na sobě měl tmavěmodrý úbor, který byl pevně upnut k tělu širokými řemeny. Hlavu mu pokrýval šedý širák s bílou stuhou. Jeho tvář s vystupujícími lícními kostmi zdobil mohutný dalíovský knír.
 Toreadorův pomocník předvádí s muletou pohybové kreace, které jsou odměňovány bouřlivým potleskem. |
Po nich přišli do arény pomocníci toreadorů. Jsou to muži, kteří v případě nebezpečí vbíhají na scénu a pomocí mulety (červenooranžového sukna) se snaží odlákat býka. Následovali je forcadové – mladí chlapci, jejichž úkolem je na závěr zápasu povalit býka na zem. Ti jediní nejsou za svou účast v soutěži peněžně odměňováni. Na závěr se objevili pastevci, kteří po skončení bojů vyhánějí pomocí dlouhých holí býky z arény. Lidé v hledišti při nástupu povstali a mohutným potleskem a provoláváním slávy vítali své miláčky.
KREV
Jako první zůstal v aréně Joao Moura. Pomalu tančil na svém bělouši kolem tleskajících diváků, klaněl se a smekal neustále svou čapku. S překvapením jsem zjistil, že jsem se posadil jen několik metrů od jeho ženy a přátel. Jeho žena vhodila do arény květinu. V tom okamžiku se otevřela bytelná dřevěná vrata a do arény vtrhnul jako uragán býk jménem Mariposa. V Portugalsku mají všichni býci bojující o svůj život v aréně jména a je na ně pohlíženo jako na důstojné soupeře, kteří si zaslouží úctu.
Zpočátku se býk i jezdec na koni oťukávali. Moura bravurně kličkoval před dohánějícím býkem. Uváděl koně do klusu nebo cvalu a podle potřeby kličkoval a nečekanými obraty jen těsně uhýbal před dorážejícími rohy. Pak prudce otočil svého koně a do hřbetu Mariposy zarazil první banderilu (krátkou hůlku s ocelovým hrotem). Z těla býka vyrazila jako malá fontána hustá, rudá krev a pramínek se pomalu valil po jeho boku. Hlediště propuklo v bouřlivý jásot. Tak se to opakovalo s neměnnou pravidelností. Na Mourovi byla vidět vzrůstající sebejistota a prováděl stále bravurnější a odvážnější kousky, hraničící s baletem i akrobacií. Byl neustále odměňován neutuchajícím potleskem. Když do těla Mariposy zalitého krví vrazil poslední banderilu, vběhli do arény jeho pomocníci s muletami a upoutali pozornost býka na sebe. Provedli několik velice dobrých technických kousků a oslavovaný Moura mezitím tančil s koněm kolem diváků a spokojeně přijímal nadšené ovace. Pak přišli do arény forcadové a ten nejsrdnatější z nich se postavil bez jakékoliv zbraně proti býkovi. Hvízdáním, tleskáním a máváním rukama na sebe soustředil býkovu pozornost. Ten se vzápětí rozběhl, těsně před mladíkem sklonil hlavu a nabral ho na rohy. Forcado byl připraven a rukama se zachytil jeho rohů. Býk ho jako soptící monstrum valil před sebou a za nimi se zvedala oblaka prachu. Během několika vteřin se na zmítající směsici svalů a nohou vrhli ostatní forcadové a s velkým úsilím se jim podařilo povalit býka na zem. To znamenalo vítězství a mladíci se nadšeně a s jásotem rozprchli. Do arény nastoupilo několik pastevců a nacvičenými pohyby vytlačili dlouhými bidly býka za otevřená vrata.
PROHRA Jako poslední nastoupil Pablo de Mendoza proti Dominadorovi. Dominador byl mohutný šestiletý ďábel, který naznačoval všem v aréně i mimo ni, kdo je tady pánem. Neustále pronásledoval Mendozu na koni a nenechal mu ani chvilku oddechu. Mendoza neměl čas na taneční kreace, které předváděli jeho zkušenější kolegové, a jen s námahou se vyhýbal Dominadorovým rohům. Mendozovi se dvakrát podařilo vpíchnout do jeho hřbetu krátké kopí, ale bylo to výsledkem obtížných obratů a namáhavého klání bez veškeré elegance. Při jednom z obratů Mendozův kůň klopýtl. Dominador ho přitlačil na hrazení a nadhodil ho do vzduchu. Mendoza přeletěl přes hlavu a spadl na zem. Nebyl zraněn, a tak bleskově přelezl ohradu. Dominador zběsile bušil svými rohy do viditelně zraněného koně. Do arény naskočili pomocníci a svými červenými muletami se jim podařilo po dlouhé chvíli upoutat pozornost Dominadora na sebe. Mendoza vjel do arény na čerstvém koni, ale přivítal ho pískot diváků a provolávání svobody pro býka. Rozhodčí předčasně ukončil zápas a dal na vědomí všem divákům, že pro tentokrát si Dominador zachránil život. Na samý závěr ještě předvedli své umění forcadové, ale ani jim se nepodařilo povalit býka na zem. Diváci bouřlivým voláním přerušili již zbytečné klání a Dominador opustil arénu jako vítěz. červenec – srpen 1999
