Text a foto Tomáš Kubeš
Masopust, to je vlastně totéž, co v jižnějších zemích exotický karneval. Jen místo polonahých tanečnic, které by u nás mrzly, na bujarých oslavách křepčí třeba postavy oděné do slámy.
V posledních letech masopust zažívá svou renesanci. Často se jej sice nepodařilo obnovit v původní podobě a slavnosti mívají ráz především bezbřehé zábavy a bohaté hostiny, stále se však najdou místa, kde má masopust svůj starodávný řád a pevná pravidla. Správný masopust probíhá o masopustním úterý, čtyřicet dnů před Velikonocemi. Může se tedy stát, že se podle kalendáře koná na konci ledna, v únoru, nebo i v březnu. Původ maškar se spojuje především s koncem zimy a začátkem polních prací. Jinak je to hlavně pohanský svátek, který má kořeny až ve starověkém Egyptě. U nás se objevuje podle historiků někdy ve 13. století, kdy se čas veselic a bujaré zábavy rozšířil po Evropě. Tehdy ovšem veselí a zábava byly poněkud živější a delší, než je zvykem nyní, a proto byl masopust církvi trnem v oku. Vše podle tradic začínalo na Tučný čtvrtek, kdy měl každý vypít, co hrdlo ráčí a sníst co nejvíce tučného jídla, aby byl po celý rok silný. Veselili se všichni, ať to byl pán, král, sedlák či sluha. O masopustní neděli vyhrávaly kapely na návsích a všichni směřovali na tancovačky, které byly často až do rána. O masopustním pondělí tančili ženatí, a svobodná chasa mohla jen přihlížet. Úterý býval nejvíce očekávaný den, kdy vyrazily masky v průvodech po koledě celou vsí. U každého domu zahrála muzika, zatančila se dvě tři kola a maškary dostaly koblihy, uzené, vejce a pivo. Průvod maškar tradičně končíval tancovačkou.
