Jakýma očima se díval pravěký lovec na krajinu, kterou dneska pozorujeme? Co víme o představách, pověrách a mýtech prehistorického člověka? Především to, že byly úzce spjaty se životem jeho společnosti. Reagoval na roční období, pohyby slunce, měsíce a hvězd, záhádných jako bůh. Zajímalo jej vše, co se dělo kolem něj, především zákonitosti přírody, tajemství života, svět zvířat. Díky pravěkým kresbám, které byly objeveny především v jeskyních, si můžeme udělat představu i o tom, jak svět tehdy vypadal. Například tam, kde je teď holý a skalnatý ostrov Levanzo, žili v době kamenné podle jeskynních maleb jeleni, skot a jiná velká zvířata, která by tu dnes neměla šanci přežít.
UMĚLECKÝ SVĚT PRAČLOVĚKA
Od nejstarších dob provázejí lidská sídliště i zlomky přírodních barviv, s kterými si člověk hrál. Tvořil. Zpočátku zřejmě na vlastním těle. To pokrýval různými ornamenty a přikládal jim význam, který dneska můžeme jenom odhadovat. Ale teprve člověk takzvaného moderního typu rozvinul skutečné výtvarné umění – obrazy zvířat i lidí v neobyčejně dokonalém provedení a ve velkém bohatství tvarů. Nejnovější technika datování pomocí radioizotopu uhlíku ukázala, že pravěké, můžeme říci realistické, umění po chází z rozmezí 30. – 10. tisíciletí před naším letopočtem. Do období 15. – 10. tisíciletí pak spadá velké jeskynní umění všech proslulých nalezišť.
Na počátku mladší doby kamenné se dostávají pravěcí umělci podle většiny vědců do tvůrčí exploze. Bylo to v době, kdy vzrůstal počet obyvatel Země, zvyšovala se hustota osídlení v Evropě, osídlovaly se i nové světadíly, rychle se měnila výrobní technika. Jak je vidět, všechno souvisí se vším.
KAŽDÉ DOBRÉ UMĚNÍ ODRÁŽÍ I SVOU DOBU
Hlavním tématem loveckého umění byla pochopitelně zvířata. Obraz zvířete dokázal pravěký umělec vyjádřit plasticky v kosti nebo kameni a na ploše rytinou i malbou.
Před 15 000 až 10 000 lety vrcholilo především v západní Evropě umění nástěnných maleb a rytin v jeskyních, které byly dějištěm obřadů. K nejkrásnějším patří Sál býků v jeskyni Lascaux ve Francii. V některých jeskyních se našly i rytiny nadpřirozených bytostí, například ve známé Altamiře. Na zemi lze rozeznat otisky bosých nohou, na stěnách barevné otisky rukou. Jeskyně bývala zřejmě osvětlena ohni.
Vytvořil však pravěký umělec rytiny a malby pro jediný obřad, nebo sloužily účelu dlouhodobě? Ve vyzdobených částech jeskyní se totiž dlouhodobě nesídlilo. A navíc archeologové na mnoha místech objevili, že jedna kresba překrývá jinou, starší. To by svědčilo spíš o tom, že obraz posloužil jen jednou a tím byla jeho magická síla vyčerpána. Je možné, že šaman nebo lovec obřadně zničil kresbu či sošku zvířete a věřil, že to přinese štěstí v lovu. Jiné kresby mohly zajistit rozmnožení zvěře nebo přivola t příchod stáda. Připusťme možnost, že kresby mohly vznikat i z tvůrčí radosti nebo ve snaze doprovodit nějaké vyprávění obrazem či vyjádřit pohled člověka na svět zvířat.
Lovná zvěř je sice nejčastějším námětem umění, ale neplatí, že zvířata nejčastěji lovená by musela být i nejčastěji vyobrazována. Když archeologové spočítali zastoupení zvířat zobrazovaných a zvířat doložených skutečnými nálezy kostí, nezřídka dospěli k dost odlišným výsledkům. Zvířata žijící ve stádech, jako například sob, nebo drobná zvířata, jako zajíc nebo ptáci, přestože tvořila podstatnou část potravy, zaujala umělce méně než mamut, kůň nebo bizon. A to nemluvím o šelmách, jako je vlk nebo lev Kresbou zvířecího těla bylo dílo dovršeno. Umělec necítil, až na malé výjimky, potřebu zasadit postavu do skupiny nebo krajiny a zachytit tak celý výjev.
Vedle kreseb zvířat a lidí kreslil pravěký lovec znaky. Body, šipky, obdélníky i složité obrazce, jejichž význam si někdy dokážeme odvodit, ale často zůstává neznámý. V těch znacích je zašifrováno jednoduché sdělení. Kdybychom je dokázali přečíst, kdoví co bychom se dozvěděli o filozofickém světě našich pravěkých předků.
PRAVĚKÁ ITÁLIE
Jelikož obrázky, které obklopují tento text, pocházejí z jeskyně Grotta del Genovese na ostrově Levanzo u italských břehů, povězme si něco o italských dějinách doby kamenné.
První doklady o přítomnosti člověka v Itálii pocházejí z druhého meziledového období, z takzvaného staršího paleolitu.
V mladším paleolitu, který bývá v Itálii kladen do období od 20 000 do 12 000 let před naším letopočtem, se v zemi objevuje člověk typu Homo sapiens. Jeho výskyt v Itálii spadá do doby, kdy Evropa procházela poslední dobou ledovou.
Lidé typu Homo sapiens už zdokonalili techniku lovu, neboť již znali luk a šíp. Žili na otevřených prostranstvích nebo v jeskyních a budovali si i chýše pravoúhlého půdorysu. Z mladšího paleolitu se dochovaly i první umělecké výtvory na italské půdě. Patří k nim kresby zvířat na stěnách jeskyní, například jeskyně Romanelli v provincii Lecce v Puglii, u Levanza na Egadských ostrovech, u sicilského Palerma, a sošky tzv. Venuší ze Savignana poblíž Modeny a z Chiozzy u Reggio dell?Emilia.
GROTTA DEL GENOVESE
Představa, že umění realistického zobrazování zvířat zaniklo kolem roku 10 000 př. n. l., není správná, Umění spjaté s loveckou základnou se stěhovalo do oblastí často velmi vzdálených, kde tento druh hospodářství přetrvával, a zaniklo vlastně jen na frankohispanském území. Malby v jeskyních východní části Španělska, středomořského světa, od Tarentského zálivu k Sicílii, i umění afrického světa – všechny tyto pozdější projevy navazují na starší, realisticky zaměřené umění a často je rozvíjejí. To dokládají i jeskynní kresby v Grotta del Genovese. Nejstarší z nich se dat ují do období mladšího paleolitu, ale jeskyně nabízí jak paleolitické kresby savců vyryté do skály, tak i malby divokých zvířat, ryb a lidí z pozdějšího neolitického období, asi 8000 let před Kristem.
Jsou to údajně nejimpozantnější jeskynní kresby v Itálii a patří k nejvýznamnějším svého druhu na světě. “Nutno ovšem doplnit,” dodává PhDr. Popelka z katedry pravěkých dějin filozofické fakulty UK, “že mají význam především jako kulturní dědictví právě Itálie, protože skutečně světově nejproslulejší jsou jeskynní kresby nalezené na území Francie a Španělska.”
I laika na první pohled zaujme skutečnost, že v jeskyních jsou zobrazena velká zvířata, jako skot a jeleni, která by dnes na holých skaliscích ostrova nemohla rozhodně přežít.
Velmi dobře zachované kresby objevil v padesátých letech tohoto století, kdy se ještě Itálie ničím takovým pochlubit nemohla, florentský student Franca Minellono. Jeskyně se nachází na ostrově Levanzo, který je součástí Egadských ostrovů v Středozemním moři u severozápadního pobřeží Sicílie.
