Category: 2008 / 11

Text a foto Tomáš Kubeš   Může být hřbitov veselý? V severním Rumunsku se jeden takový skutečně nachází a dokonce se mu tak i říká. Hřbitov Sapinta v kdysi zapomenuté pohraniční vesnici patří hned po dřevěných kostelech a malovaných klášterech ke zdejším nejvyhledávanějším turistickým atrakcím. Zásluhu na tom má jeden vcelku obyčejný řezbář Stan Ion Patras. Pro své zákazníky vymyslel nezvyklé vyřezávané kříže a náhrobky.  

  Na Ukrajině i v Rumunsku se dodnes udržela pravoslavná tradice vyřezávat na místa posledního odpočinku dřevěné kříže a postavu Krista. Takové dřevořezby lze vidět také všude podél cest a někdy se jedná o skutečná umělecká díla. Barevnost motivů na křížích bývá až neskutečná.  

V Sapintě je ale všechno jinak. Tady se každý hrob honosí ručně vyřezávaným křížem s malým příběhem, který nebožtíka charakterizuje, nebo alespoň ukazuje jeho nejoblíbenější místa či věci. Někdy tu jsou jen portréty vyřezané a dobarvené podle fotografií, jinde se objevují celé výjevy ze života. Traktorista stojí v montérkách u svého stroje, policista zatýká zločince, bača s holí pozoruje kdesi v horách stádo ovcí. Stačí se vydat podél hrobů, a před člověkem znovu ožívají dávné životní příběhy, osudy, ale i trápení. Smutná žena sedí za okny a před domem leží muž alkoholik. Na dalším kříži rodina a příbuzní připomínají mrtvému jeho hamižnost, a to nejen obrázkem, ale také výstižným textem: „I když jsi měl prachy, stejně jsi musel umřít!“ Snad ve všech průvodcích je ocitovaný poslední vzkaz matky nehodnému synovi: „Bůh ti odpustí, milovaný synku, byť jsi podřízl svoji maminku!“   A tak zvědavý člověk putuje mezi hroby, směje se, přemýšlí, obdivuje a občas se v některých výjevech i pozná. Putování po nezvyklém hřbitově připomíná cestu do labyrintu lidských duší. Z obrázků se dají vyčíst snad všechny charaktery, lidské touhy a přání. Kdo bude skutečně trpělivý, objeví i hrob řezbáře Patrase, který zemřel v roce 1977. Naštěstí se mu podařilo vyučit dva následovníky, kteří pokračují v mistrově díle.  

U vrat hřbitova postávají žebráci. V několika jazycích zdůrazňují, že by právě tady chtěli mít místo svého posledního odpočinku. Nemají ale na kříž, a tak prý musejí žebrat, aby si mohli dopřát luxus alespoň po smrti. Pozoroval jsem jednoho, jak dobrodincům líbá ruce, hluboce se klaní a ještě několik minut zdůrazňuje, jak mu pomohli splnit jeho sen. Pak běží velkou bankovku propít do hostince.

Co tomu všemu říkají místní? Ti se nediví vůbec ničemu. Zvykli si i na to, že turisté lezou po náhrobcích, aby si mohli lépe vyfotografovat ten nejhezčí kříž. Ves totiž díky jejich zájmu docela slušně prosperuje. Tolik hospod a stánků se suvenýry by jim mohli závidět ve vsích všude okolo. A kde by místní chtěli jednou skončit? Samozřejmě že na Veselém hřbitově! Na to, jak bude jejich náhrobní kříž vypadat, proto dohlížejí již za života.

RADY NA CESTU

● Hřbitov Sapinta naleznete v severní části Rumunska, nedaleko města Sighetu-Marmaţiei. Hranici mezi Rumunskem a Ukrajinou zde tvoří řeka Tisa.

● Lze sem dojet autobusem ze Sighetu-Marmaţiei nebo z města Satu Mare.

● Veselý hřbitov je přístupný zdarma. Stánky se suvenýry vás dovedou až na místo.

Tomáš Kubeš

Fotograf, novinář, cestovatel. Procestoval spoustu zemí Ev

Pin It on Pinterest