VLADIMÍR PÁRAL A JEHO PLAY GIRLS

Libor Michalec
Slavní lidé v oboru žurnalistiky tvrdí, že rozhovor připomíná souboj. Nahlíženo touto optikou můžeme následující rozhovor uvést takto: bitevní pole – duševní krajina ing. Vladimíra Párala, českého profesionálního spisovatele. Útočník – reportér magazínu Koktejl (24), s podporou šéfredaktora a fotografa. Obránce (61) má dlouholeté zkušenosti ve strategii a taktice tohoto způsobu boje a Maginotovu linii s několika stupni obranných valů. Souboj veden se snahou o korektnost a z útočníkovy strany s úctou k protivníkovi.
BOJOVÉ POLE PRÁCE A PSANÍ.
Máte stále místo, kde píšete, nebo to může být kdekoliv a kdykoliv? Jakožto pouhý profesionál si nemohu dovolit psát pouze ve své soukromé rezidenci. Z tohoto důvodu jsem vyvinul psací technologii, která má dvě velké a dvě malé potřeby. Malé jsou: tužka 0,5 mm a kancelářský bílý papír. Ty velké potřeby jsou teplo a ticho. Za splnění těchto podmínek mohu psát prakticky kdekoliv, což činívám.
Máte normu, kolik slov musíte napsat denně? Mám spočteno, že za dvě hodiny volného času napíšu stránku rukopisu a tužkopisu. Přičemž rok má asi 300 pracovních dní , takže by to znamenalo 300 stránek ročně. A američtí nakladatel é nedoporučují, aby spisovatel uveřejnil každý rok novou knihu, protože by mohl zahltit trh.
Přemýšlíte o knihách spíš jako spisovatel nebo vydavatel? (První náznak ofenzívy). Výhradně jako autor, vycházeje z velice prostinké estetiky psát takové knihy, jaké bych si sám rád přečetl. Přiznávám, že takových knih je dost málo. Na co myslíte v den, kdy nic nenapíšete? Takový den si jako profesion ál nemůžu dovolit. Stalo se mi asi třikrát v životě, že jsem chtěl psát a nenapsal nic, ale přitom jsem zase myslel na psaní.
Když začínáte práci na románu, víte obrysově, jak bude probíhat? Znám začátek – zahájení. Mám rád královský gambit, který ostře rozvine hru a je dramatický. Znám střední hru, kde je nejvíc možností. Ale střední hru bychom si nejvíce pokazili, kdybychom věděli, jak dopadne. To by si autor neměl dovolovat. Konec je překvapení. Románové téma přichází ke mně jako žena oblečená, kterou já postupně svlékám. Vybíráte si témata svých příběhů, nebo ony si vybírají vás? To je příliš chytrá otázka. (Obránce naznačuje arzenál svých obranných prostředků.)
Máte nějaké téma, které jste nestihl napsat a dnes nemáte chuť se k němu vracet? Abych měl zajištěné stáří, nashromáždil jsem asi 250 námětů na romány. Ze stovky těchto námětů vzniklo 100 povídek v knize Dekamerón 2000 aneb Láska v Praze.
Ovlivnilo vás v životě něco natolik, že se k tomu pořád vracíte? Žena… Konkrétní nebo obecná? Nechte to takhle. Tak je to hezčí. (Útok bravurně odvrácen.)
Myslíte, že byste psal jinak, kdybyste nebyl inženýr chemie? Jsem rád, že jsem studoval chemii, protože si myslím, že prozaik by měl umět šachy, ovládat horské výstupy a aspoň částečně organickou chemii, což jsou tři momenty, o kterých vím, že cvičí prostorovou představivost. Papír je dvojrozměrný a právě tím dostanete třetí rozměr. V jednom rozhovoru jste řekl, že pracujete v oboru masové kultury jako například Michael Jackson nebo Madonna. Jindy zase, že knížky jsou jako vaše děti.
Nesváří se ve vás tyto dva proudy? Pokud se sváří, je to jen dobře. Co právě čtete? Právě teď čtu vynikající knihu Martina Nezvala „Jak jsem obsluhoval prezidentova poradce“. Je to tak dobré, jako by to bylo ode mne. (Útočník málem přehlédne vynikající klamání tělem na druhou)
Čtete někdy poezii? Ano, velice rád, zejména poezii milostně orientovanou a ženskou jako například Svatavy Antošové.
Jak se vám líbí filmy a divadelní hry podle vašich předloh, a jak dalece se s nimi ztotožňujete? Barrandovské filmy většinou nedopadly dobře. Oproti tomu divadlo se velice daří. Činoherní studio udělalo Profesionální ženu s Jiřím Bartoškou a Karlem Heřmánkem, která se hrála pět let. I jiné hry se celkem dobře ujaly a tehdy jsem měl normu, aby se má hra hrála nejméně tři roky.
Když vám někdo pošle své texty, co si o nich myslíte a jak na ně reagujete? V tomto případě zásadně nečtu texty jiných autorů. Jednak mi vadí strojopis, který mi připomíná technickou dokumentaci, od které jsem s úlevou uprchl. A potom několik let redaktorské práce, která mě ničila, protože ti autoři příliš ovlivňovali mě a já zase je.
Koho považujete za nejlepšího žijícího autora? (Pokus o diverzní akci odhalen) Kromě přítomných, myslíte? Nikdo mě nenapadá… Derou se sice… prosím další otázku. Ze zemřelých? Netroufám si říci nejlepší, ale jedním z mých nejmilejších jest méně již známý geniální spisovatel, můj zesnulý kolega Guy de Maupassant, autor jemné, pronikavé a perfektní erotiky. V mnohém nepředstižený.
Počítáte se k nějaké literární skupině nebo generaci? Pouze k těm, které sám založím. Začalo to tzv. severočeská literární škola, která vznikla kolem Severočeského nakladatelství a upadala střídavě do nemilosti napřed tehdejšího představenstva a pak i následujícího. Nyní zakládám novou českou školu literatury feministické a feminokratické, v rámci hnutí, které zakládám, hnutí VŽS – vláda ženského srdce.
PŘÍMĚŘÍ NAD MÍROVÝM ÚZEMÍM ŽENSKÉ DUŠE (Útočník se domnívá, že zná protivníkům systém obrany. Snaží se soupeře uklidnit a potom provést bleskový protiútok. Na mírovém území naslouchá bez postranních úmyslů.) Vycházím z toho, že lidstvo vstoupilo do svých dějin zlatým věkem, kterému se nepřesně říká matriarchát. Ženy vládly této modré planetě a byl to vlastně ráj. Potom se suroví a úskoční muži zmocnili vlády nad světem na příštích 7 000 let až do dneška. A těchto 7 000 let je krvavá cesta lemovaná násilím, zlem, prostitucí, přinesla války, zbrojení, televizi, fotbal, pivo, pornografii. Proto mé hnutí VŽS chce obnovit zlatý věk a vrátit vládu tam, kam přirozeně patří. Žena – matka to jest, která nás přivádí na svět a vede nás a my jsme šťastni pod jejím vedením. Jakmile se vymaníme z jeho vedení, mnozí z nás začínají být dobytkové. Pro začátek bych navrhoval ustavení okresních guvernerátů v čele s guvern érkou, která má právo vstoupit ve svém okrsku na jakékoliv shromáž- dění, do kterékoliv restaurace, baru, redakce, studia. V čele okresních guvernérek je generální guvernérka se sídlem v Praze, zemské guvernérky, moravská a slezská. Vždy jsem si představoval, že ženy jsou pro vás symbolem vášně a rozkošnictví, zatímco teď je spojujete s představou pořádku, klidu, míru… Ano, je to asi tím, že jako nezralý muž jsem byl přitahován nejvíce tím, co je nejblíž o ruce – to znamen á ženských půvabem tělesným. Teprve později jsem byl schopen docenit ženu v celé nedozírnosti jejího formátu. Za druhé se nepředstavuji, že by ženské guverneráty měly nastolovat nový pořádek. Nechť existuje základn í skelet demokracie. Ženský sladký úkol by byl dodat laskavost, něhu, pochopení, milostnost a časem i humor. I když humor je trochu jiná věc.
Máte vlastní definici humoru? Humor je, jak jsem četl, vyrovn ání a rozdíl dvou napětí. Humor je jedním z nejvyšších aspektů člověka. Předstupeň božství. A síň božství není myšlení, není práce, není tvorba, ale je to hra, která je první přirozeností člověka. Jsouce dětmi jsme nejvíce bohy… (Přichází pravý okamžik ke zteči.) Ublížil jste někomu svou knihou? Byly to například nešťastné shody jmen. Od té doby si vybírám jména podle pražského telefonního seznamu. Ale konkrétně psaním. Ublížil jste někomu? Nepochybně ano, sobě. Bydlel jsem v paneláku a psal román a tříletá dcera škemrala – tatínku – pojď si hrát, pojď si hrát. Říkal jsem si – Buď si půjdu hrát a stejně ta hra nebude stát za nic, protože budu myslet na psaní, román se pro ten den zbortí, anebo… Což je stínem proti tomu, jak trpí příbuzní dnešních podnikatelů.
Jako známý člověk máte mnoho nepřátel, setkal jste se se závistí, nepochopením, Jak se bráníte? Požádal jsem o zbrojní pas.
Proč jste začal psát, byl jste z umělecké rodiny anebo zázrak přírody? Váš výraz mě tak okouzluje, že se pouze usmívám. (Špatně vedený útok nejen že vyznívá naprázdno. Navíc se obrací proti útočníkovi.) Vzpomínáte na vojnu? Protože můj otec byl důstojník, francouzský legionář, a důstojníkem byl i můj bratr, necítil jsem v sobě takový antimilitarismus jako ostatní v té době. Naopak, některé prvky se mi líbily. Když můj otec pracoval na generálním štábu a začínal každý pracovní den v 9,00 projížďkou koňmo, uvědomoval jsem si, že přesně to bych si přál. A jestliže se mi podaří má horká novinka PLAYGIRLS, chtěl bych začínat každý den partií golfu.
O čem bude ta kniha? Horká novinka PLAYGIRLS se odehrává v pražském erotickém salónu. Chtěl bych použít této látky, kde jsou lidé ostře nasnímáni ve velice exponovaných situacích, jako umělecké zkratky, abych tam dostal pražskou high society a její milionáře. Jedná se zejména o to, co u nás schází a co by PLAYGIRLS měla ukázat – provoz tohoto druhu, kdy zákaznicemi jsou ženy a personálem muži. Kniha je těsně před dokončením, čekám jen, až se situace na knižním trhu natolik uklidní, aby mohl přijmout poměrně náročnou knihu ve velikém nákladu.
Proč zrovna milionáři? Zajímají mě lidé úspěšní ve všech oborech a milionáři jsou navíc u nás nová porevoluční fauna. Cítím jako svůj úkol kultivovat trochu tuto společnost. Pokud je nějaká společenská událost a není tam přítomen umělec, je to jako IV. cenová skupina. Jako dobrý příklad bych uvedl – byl prezentační den firmy BMW, sešli se bankéři, pivovarníci z Plzně, velkořezníci z Brna, ale český přípitek přednesl spisovatel.
Zeptejte se, kdo to byl? Kdo to byl? No tak… já, ale to není důležité. (Útočník poražen na hlavu, obránce vychutnává slastnou chuť vítězství.)
Stává se vám, když píšete, je teplo a máte tužku 0,5 mm, že víte o pasáži, kterou právě píšete, že to bude ta, kterou lidé budou číst několikrát? Pro tvorbu umění je třeba udržovati se ve stavu nadšení. Navíc kromě běžné provozní euforie jsou místa, kde je ještě něco navíc. Při práci na Milencích a vrazích jsem nad místy, sugestivn ími k popisu drancování cítil něco, čemu se v hudbě říká zak ázaný akord, protože vzbuzuje v lidech zvířecí pudy. Později jsem si ověřil, že skutečně jsou ta místa přenosná i na čtenáře a působí bez ohledu na čas a dobu.
Je to vaše nejmilejší knížka? Ne. Nemám ji tolik rád, proto že v té době jsem měl omezenou filozofii, že lidský život a lidský vývoj probíhá ve stálém kruhu. Jsou lidé bohatí – modří – a jsou lidé červení – revolucioná- ři. A ti hladoví, neukojení, přepadnou, znásilní a pobijí modré, sednou si na jejich místo, cituji z románu: „začnou brnkat na piáno, začnou pít koňak a zmodrají..“ a potom přijde nová červená vlna a tak vývoj pokračuje. Což není pravda. Proto dávám přednost poslední Knize smíchu, rozkoší a radostí, kde je konečně nalezeno při respektování tohoto východisko, řečeno jedním slovem – světlo. To světlo, které máme uvnitř v sobě, které vyzařujeme očima. (Útočník zaskočen a přemýšlí o tom, že pokud toto je podzemní betonový bunkr, je prakticky nezničitelný.)
Máte recept na šťastný život? Největší tajemství lidského života a bezpečná brána ke štěstí je otevřít se všemu, co přichází. Nemusíte ani chválit, ani hanět, ani přijímat, ani zavrhovat. Jste prostě satelitní anténa a zachycujete vlnění celého světa. (Útočník má zase o čem uvažovat. Nicméně mu zůstává právo použít zbraň na hranici korektnosti.)
Líbí se vám televizní pořad GEN: Byl jste nominován mezi 100 Čechů dneška? Nerad bych, aby moje naprosté pochybnosti o tomto GENu zazněly tak, že jsem se tam dosud neobjevil. Ale chci vás upozornit, že skutečně hodnotný GEN vyjde v NEI reportu.
Kdyby se takový GEN připravoval v celosvětovém měřítku a vám přišlo poštou, že máte o sobě napsat dvacet řádků, co byste napsal? Pane redaktore, po našem dnešním hovoru toto heslo svěřuji vám. (Příměří bylo potvrzeno.)