Věřím, že na nás všechny má hudba vliv, neboť všichni máme hudbu uvnitř sebe. Všechny věci včetně nás samých mají svou přirozenou vibraci. Vibrace je zvuk a zvuk je hudba. Naše orgány vibrují a jsou spojeny v určitém rytmu, a dokonce i naše řeč má rytmickou stavbu. Všechna stvoření vybavená sluchem, hlasem či údy jsou schopna podílet se nějak na světě hudby.
. . . . .
Využití hudby v duševní a fyzické terapii je považováno za relativně mladý obor, i když se hudba po celá staletí používala jako pomoc pro ty, kteří měli nějaké duševní nebo fyzické trápení. Například některé děti trpící autismem mohou být stimulovány pouze zvuky určité hudby. Šamani dodnes používají hudbu k vyvolání vyšších forem vědomí nebo k vyvolání transu. Dokonce i hypnotizéři využívají při hypnotizování svých pacientů rytmické pohyby.
Mnozí lidé zažívají změny stavu vědomí při tanci, hře nebo při pouhém poslechu hudby. V životě se mi často připomene nějaký člověk nebo událost při poslechu písně, která je s nimi spojená, přičemž se nevyvolá jen pouhá vzpomínka, ale i příslušný pocit. Různá hudba na nás působí různě. Hudba v nás může vyvolat pocity sahající od hněvu až k euforii.
Věřím, že existuje mnoho věcí týkajících se principů hudby a vibrací, kterým nemůžeme a patrně nikdy nebudeme schopni porozumět. Přesto však v hudbu věřím a respektuji ji.
Vibrace je jednou z podstat naší existence. Bez vibrace bychom nemohli ani mluvit, ani dýchat. Ovlivňujeme a jsme ovlivňováni všemi vibracemi, které nás obklopují, ať přirozenými, nebo člověkem záměrně vyvolanými. Vibrace sahající od těch, které vystupují ze zurčícího potoka, až k těm, které produkuje běžící lednička.
Hudba a vibrace jsou stejně tak předmětem vědeckého zkoumání, jako záležitostí spojenou s našimi vědomými a podvědomými pocity. Když na tabulku skla narazí příslušná silná vibrace, sklo se může roztříštit. Některé basové nástroje vydávající zvuky o nízkém kmitočtu mohou vyvolat podobné odpovídající tóny v našem těle. Vibrační vlny potom vstupují do našeho těla a procházejí jím – někdy to můžeme i fyzicky pociťovat. Vibrace způsobují, že se zrnka písku seskupují do květinových obrazců. Staré africké kmeny prý dokázaly pohnout velkými kameny tak, že lidé hráli na velké množství bubnů rozmístěných v určitých geometrických pozicích kolem balvanu.
SÍLA BUBNU
Bubny jsou nástroje schopné vyvolávat extrémní vibrace. Síla bubnů je zřejmá v hudbě každé kultury a budí respekt od dávnověku až do moderní doby. Bubny dodávaly vojákům odvahu při pochodu do bitvy a zároveň naháněly hrůzu nepřátelům. Na bubny se tlouklo na vikingských lodích a na kánoích domorodců při plavbě na moři. Naši evropští vojáci pochodovali a pochodují za zvuku bubnů, aby udrželi krok i bojového ducha. Bubny byly základním nástrojem komunikace mezi původními kmeny v Africe a v Severní Americe.
V průběhu věků bylo bubnů často zneužito a byly špatně chápány. Existovalo období, kdy anglikánská církev postavila buben mimo zákon jako nástroj ďábla. V devatenáctém století Britové zakázali používání ručních bubínků na Trinidadu, protože je místní obyvatelé používali jako prostředek dorozumívání. Zákaz vedl domorodce k tomu, že vyvinuli nové nástroje z kovového odpadu, a tak byly vynalezeny kovové bubny
Bubny také nesměli používat Afričané v dobách obchodu s otroky v Americe. Byly jim odpírány, protože evropští usedlíci věděli, k uvědomění jaké síly otroky bubny vedou. Bubny nejen že ztělesňovaly hudbu afrických obyvatel, ale také jejich kulturu, historii, komunikace a důvod bytí. Ovšem odebrání těchto nástrojů nezlomilo sílu a ducha Afričanů – přeměnili na bubny svá vědra a dál zpívali, tančili, pracovali a modlili se.
Tito afričtí otroci a jejich předkové ovlivnili styl téměř každé hudby, kterou dnes slyšíme. Bez tohoto vlivu by nejen naše hudba, ale celá naše kultura byly o mnohé ochuzeny. Stejně jako my sami jsme produktem toho, co bylo před námi, tak i naše hudba je představitelkou všeho, co se hrálo dříve.
INNER NATURE
Na kompaktním disku “Inner Nature” (Uvnitř přírody) slyšíte mimo jiné africké, severoamerické, australské, evropské a jihoamerické nástroje. Hudba těchto kultur vznik tohoto CD inspirovala a objevuje se na něm. Ovšem věřím, že mnohé z rytmů nacházejících se na tomto CD již zněly v uších jiných lidí dlouho předtím, než jsem je já vytvořil.
Asi polovina z “Inner Nature” byla napsána, ostatní skladby jsou improvizace. Zvu vás, abyste si tuto hudbu poslechli stejným způsobem, jako byste studovali obraz nebo vystoupení tanečníka. Nelekejte se zvuku bubnů, ale nechte se jimi unášet někam do svých vzdálených vzpomínek, do ohně planoucího v noční tmě či kamkoli jinam, kam vás hudba povede.
Rád bych popsal některé tradiční nástroje. Didžeridú je dechový nástroj prvních obyvatel Austrálie. Domorodci tento nástroj používali k meditaci a při slavnostních obřadech. Didžeridú se tradičně vyráběly z větve eukalyptu, jejíž vnitřek byl vyhlodán termity nebo červenými mravenci. Hraje se na něj tak, že se na jednom konci do této metr až metr a půl dlouhé trouby fouká, přičemž se dřevo rozeznívá svým přirozeným charakteristickým tónem. Při použití techniky nazývané “věčný dech” může hráč foukat a zpívat do nástroje bez toho, že by dělal přestávky na nadechnutí. Historie nástroje didžeridú je opředena řadou zajímavých mýtů a pověstí.
Dalším nástrojem, který se na albu zhusta objevuje, je nigerijský dundun. Je to mluvící buben podobný svým určením, ale ne vzhledem, západoafrickým děleným nebo dlabaným bubnům. Dundun je nástroj svým tvarem připomínající přesýpací hodiny, potažený na každém konci zvířecí kůží. Po obvodu jsou z jednoho konce bubnu na druhý vertikálně nataženy tkané šňůry. Když hráč udeří na buben rukou nebo paličkou, šňůry se napínají či uvolňují rukou, pod níž buben v horizontální poloze proti tělu leží. Tím se buď napíná nebo uvolňuje kůže bubnu a podle přání hráče se mění jeho tóny. To je tedy řeč bubnu a skrze něj mluví hráč.
Na nahrávce uslyšíte hlasy a tóny pěti různých džemb (nebo džimb). Často mají podobu obrovských přesýpacích hodin a jsou opatřeny jednou kůží. Obvykle se připevňují k pasu či k ramenům a kůže se nachází asi v úrovni pasu. Zručný hráč je schopen vyloudit na tomto jediném bubnu řadu zvuků. Původem jsou ze západní Afriky a doprovázejí historické písně ze Senegalu a Gambie.
S výjimkou posledních dvou písní na CD “Inner Nature” jsou všechny sjednocovány zvukem alespoň jednoho basového bubnu. Basové bubny, které jsem použil, vydávají tóny podobné těm, které používají Bantuové v Jižní Africe. Basové bubny jsou zdrojem nejnižších frekvencí a nejmasivnějších tónů na albu. Na tyto silné bubny se hraje paličkou drženou v každé ruce, a to na každé straně nástroje dvěma kůžemi. Být původcem tónů z takového nástroje je obrovský zážitek. Je to základní nástroj všech hudebních sty lů, od rokenrolu až k vojenským pochodům.
Na CD se vyskytuje ještě asi dvacet pět dalších nástrojů, z nichž asi polovina jsou nástroje původní konstrukce a k ostatním patří tibetské činely, evropské zobcové flétny, píšťaly, kravské zvonce, řehtačky, šejkry a mimo jiné i struny z koncertního křídla. Dva nástroje použité v jedenácté písni jsou mužské a ženské tělo bez použití hlasu.
Zvu vás, abyste nechali hudbu volně vplynout do svého každodenního života a prožili, nakolik je ona součástí vás a vy součástí hudby. Buďte opatrní ve výběru hudby, která je pro vás vhodná, a to nejen ve vztahu k tomu, kým jste, ale i kým chcete být a jak se chcete cítit.
