Voladores – létající lidé nebo také lidé-ptáci. Indiáni z regionu Papantla dnes svůj létající tanec předvádějí na trzích, jarmarcích a slavnostech po celém Mexiku. Původně si jím chtěli naklonit bohy. Legenda praví, že vznikl po období zničujícího sucha, při němž umřelo mnoho obyvatel. Rada starších tehdy přikázala mladíkům, aby našli nejvyšší strom, porazili ho a na jeho vrcholku, co nejblíž bohům, je hudbou a tancem prosili o déšť a úrodnost půdy. A skutečně – déšť přišel. Od té doby se rituál každý rok zjara opakoval. Po příchodu kolonizátorů popsali španělští kronikáři tento tanec jako hru na ptáky. Snad proto, že voladores nejen létali, ale byli ozdobeni pravými péry z orlů, sov, havranů, papoušků, skřivanů a dalších ptáků.
Oblečení voladores má také dnes mimořádný význam. Kónická čepička je zakončená malým vějířkem. Ten představuje ocas ptáka a také sluneční paprsky. Různobarevné pentle vzadu na čepičce, které při letu vlají, symbolizují duhu a s ní přicházející déšť. Zbytek čepičky je pokryt pestrými květy, symboly úrodnosti půdy. V Leónu ve státě Guanajuato se výroční jarmark koná jen jednou do roka. Voladores při něm nemohou chybět. Přicházejí, všichni mají hlavy skloněny na jednu stranu, čímž vyjadřují pokoru a respekt před bohy. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, začínají stoupat na vrchol stožáru. Tam se usadí ve čtvercovém dřevěném rámu, a zatímco ostatní smotávají lana, náčelník tančí, hraje na malý bubínek připevněný na zápěstí a píská na flétnu. Stožár se houpe ve větru… A pak zazní jeden tón, po němž voladores přepadávají zády do volného prostoru, beze slov a bez výkřiků roztahují paže jako křídla ptáků. Letí. Je to prostě nádhera. Pak pomaloučku roztáčejí čtvercový rám a začínají klesat, opisujíce ve spirále stále větší a větší kruhy. Asi v polovině letu začínají přidávat různé figury. Za pár chvil přistávají, obklopeni přihlížejícími a fotografy, a to je vhodná chvíle k vybrání peněžních příspěvků a k prodeji bubínků a fléten. Vystoupení je relativně krátké, ale tvrdí se, že příprava účinkujících je dlouhá a zahrnuje i sexuální a alkoholickou abstinenci. To proto, že obřad, kterým se obraceli o pomoc k bohům, poprvé uskutečnilo pět nevinných mladíků… Konečně, tanec byl jenom častí celého obřadu. Nejprve se prosili bohové za odpuštění, že se strom bude kácet a potom odvětvovat. Přitom bylo zakázáno na něj šlápnout, vůbec nejhorší by bylo, kdyby se kmene dotkla nějaká žena. Pak se kolem kmenu pletly „schody“ z liány, později z lana, aby na něj bylo možno vystoupit. Nakonec se obětovalo bohům, buď jeden kohout, nebo sedm kuřat společně s tabákem a pálenkou.
