Představovat jednoho z nejznámějších českých fotografů JANA ŠIBÍKA je asi zbytečné. (Přečíst jste si o něm mohli v magazínu Koktejl 1/97.) Jeho dílo v mnohých vyvolává představu násilí, utrpení, bolesti a nebezpečných situací. Je totiž mužem, který se – většinou – vyskytuje všude tam, kde se něco děje. Bolavá místa našeho světa zachycuje na citlivý fotografický materiál, mnohdy citlivější než my, lidé.
 Zair 1994 V obrovském stanu umírali černí pacienti na choleru a úplavici. Lékař Červeného kříže, Švéd, který měl všechna myslitelná očkování, tvrdil, že spoustě lidí pomůže, ale hodně jich nezachrání. Denně ve sta- nu zemřelo dvacet lidí ze sta. |
Jan Šibík je držitelem mnoha ocenění, v soutěži české novinářské fotografie Czech Press Photo se pravidelně umisťuje na předních místech. Na svém kontě má také třináct výstav nejen v Čechách, ale i v zahraničí.
Snímky Jana Šibíka neukazují devadesátá léta zrovna v růžových barvách. Pětatřicetiletý fotograf “má v sobě” Moskvu, Jugoslávii, Albánii, africká běsnění… Kolik lidskosti se po tom všem ukrývá v jeho obrázcích, můžete posoudit sami.
