Nechci se pouštět do variací na téma Pohádek tisíce a jedné noci. I když je pravda, že bruneiský sultán a jeho země trochu do říše pohádek patří.
Sultanát Brunei je jedním z nejbohatších států na světě. Jeho bohatství však není založeno na píli obyvatel · ostatně necelých 280 000 lidí by je nevytvořilo, ani kdyby pracovali i o víkendech… Hlavní roli tu hraje, podobně jako v případě několika západoasijských států, ropa. Sama o sobě však ropa nestačí · vezměme příklad Iráku, jehož jistě bohatá ropná ložiska zdaleka nezajišťují obyvatelstvu blahobyt. Záleží totiž na vedení. A to je v Brunei (alespoň podle představ pravověrných muslimů) jistě naprosto vzorové.
Současný sultán, Jeho výsost Haji Hassanal Bolkiah (předkládám jen výběr ze jmen a titulů, kterých je dohromady asi třiadvacet) vládne zemi pevnou, ale moudrou rukou už od roku 1967. Jeho rod, panující již od roku 1363, patří k nejdéle vládnoucím dynastiím na světě.
 … |
NEJBOHATŠÍ ČLOVĚK NA SVĚTĚ
Sultán Bolkiah je pravým vzorem osvíceného panovníka. I přes skutečnost, že je jedním z nejbohatších lidí na světě, ne-li úplně nejbohatší, zachovává si střízlivé uvažování a zemi vládne ku prospěchu všech obyvatel. Narodil se v roce 1946 v Bandar Brunei (tak se dříve nazývalo hlavní město) jako nejstarší syn sultána Haji Omara Aliho Saifuddiena. Byl vzděláván nejprve v Brunei a posléze navštěvoval Royal Military Academy v britském Sandhurstu. V roce 1961 byl jmenován korunním princem a ve svých jednadvaceti letech nastoupil na trůn, který mu dobrovolně podstoupil otec. O rok později se konala slavná korunovace. Sultán “v důchodu” však údajně zasvěcoval mladého panovníka do tajů vlády až do své smrti roku 1986. V šedesátém pátém roce se sultán poprvé oženil (islám dovoluje až čtyři manželství). Podruhé vstoupil do svazku manželského v roce 1981 · tehdy ho okouzlila mladá letuška. Zřejmě usoudil, že dvě ženy je až dost a u dvou žen už zůstal. Má celkem deset dětí · čtyři prince a šest princezen. Obě sultánovy ženy se aktivně podílejí na veřejném životě země a dokonale tak plní roli manželek hlavy státu. Sultán je charakterizován jako plachý člověk, který na veřejnosti příliš nemluví.
SLAVNÉ PADESÁTINY
Samostatnou kapitolou je sultánův nový palác Istana Nurui Iman, jehož veliká kopule, obložená dvaadvacetikarátovým zlatem, se odráží na hladině řeky Brunei. Palác, stojící na vyvýšenině za městem, je údajně největším obývaným palácem na světě. Sultán může používat 1788 pokojů, 5 plaveckých bazénů, 257 toalet, 18 výtahů a 44 schodišť. V jídelně pro 4000 lidí visí 564 lustrů s více než padesáti tisíci žárovkami. Na údržbu žárovek je zde zvláštní sluha, jehož celou pracovní dobu vyplňuje výměna žárovek · prý jich mění až dvě stě za den. Celkové náklady na výstavbu paláce přesáhly 400 milionů dolarů. Každoročně ve druhý den svátku Hari Raya, svátku následujícím po ramadánu a přikazujícím otevřít svůj dům a pozvat do něj kohokoli, kdo o to projeví zájem, otevírá svůj palác i sultán. Tehdy se mnoho obyvatel země shromáždí před jeho branou a po absolvování dlouhé fronty si osobně potřese rukou s panovníkem a členy jeho rodiny. Malým dětem prý sultán dává dárky.
Sultán Bolkiah má vůbec rád oslavy. Den jeho narozenin se vždy rovná státnímu svátku. Ty loňské byly obzvláště významné, protože “vážený monarcha”, jak je někdy svým národem nazýván, slavil padesátiny. Pro takovéto významné příležitosti, jimž se vyrovná jen výročí korunovace a svatby, má sultán několik zvláštních nosítek s koly, pozlacených a asi dvacet metrů dlouhých. V nich potom, sedě na zlatém trůnu, je polonesen · polovezen městem, za obrovského zájmu a jásotu svých poddaných. Nosítka jsou tažena vojáky jeho osobní stráže. K jejich “pohonu” je údajně zapotřebí padesáti lidí. Na veřejném koncertě, který byl pro všechny obyvatele pochopitelně zdarma, prý vystoupil Michael Jackson. Celá oslava obvykle trvá asi čtrnáct dní a je doprovázena jakýmisi večerními lidovými trhy a nezbytným ohňostrojem.
ZLATO A STŘÍBRO
Tohle všechno a ještě mnohem víc o bruneiské monarchii se lze dozvědět v Royal Regalia Building, tedy v jakési Budově královských korunovačních klenotů. Velkolepě pojatá moderní stavba s bílou kopulí, v samém srdci nevelkého Bandar Seri Begawanu, vznikla v roce 1992 u příležitosti “Stříbrného výročí nastoupení Jeho výsosti na trůn”. Obuv je třeba zanechat před vchodem, stejně jako v nedaleké mešitě. Člověka z Čech hned napadne: aby mi to tu tak někdo ukradl… Ale žádný strach, v Brunei se nekrade · nikdo to tu totiž nemá zapotřebí. V době naší návštěvy byla budova prázdná. Byl tu pouze jeden filipínský generál se svým doprovodem, kterého předešlý večer ukazovali v televizi při audienci u sultána.
Kromě bohatě zdobených korun, užívaných při korunovaci, je v muzeu k vidění například replika trůnu, který sultán používá při svých denních povinnostech, a zlatem a stříbrem zdobené obřadní zbraně. Ve velkém sále pod kopulí stojí již zmíněná nosítka. Jsou důkazem toho, že si sultán na okázalost opravdu potrpí. Model o rozměrech asi 1 x 2 metry se snaží přiblížit nádheru největší místnosti v královském paláci · zdobené sloupoví, lustry, židle, vše dokonale odpovídá popisu. Staré i novější fotografie ukazují sultána Bolkiaha, stejně jako jeho otce a dědečka, při setkání s nejrůznějšími státníky. Je zde například indonéský prezident Sukarno, ale i Alžběta II s princem Filipem. Jiná místnost je věnována dějinám Bruneiského státu, rozsáhlé prostory jsou plné ukázek nejskvostnějších darů, které sultán obdržel.
ROPA A MOUDROST ROVNÁ SE ÚSPĚCH
Sultánův celkový majetek se odhaduje na 25 miliard dolarů. Vlastní hotely v Singapuru, Los Angeles, Londýně i jinde. Součástí jeho osobního leteckého parku je i letadlo typu Airbus. Jeden z jeho londýnských domů má prý nejrozlehlejší zahradu ve městě · ovšem hned po zahradě Buckinghamského paláce.
Největší příjmy mu však plynou z ropy. S její těžbou se začalo v pobřežních vodách již ve dvacátých letech. Bývalý zdroj příjmů · kaučukové plantáže · tak postupně upadl v zapomnění. Těžba je dnes plně v rukou společnosti Brunei Shell Petroleum, takže zemi se občas přezdívá “Shellfare State”. Až do posledního poklesu světových cen ropy Brunei ročně užila pouze polovinu svých příjmů. Investice Brunejců v zahraničí · jak ukazuje i příklad jejich vládce · činí řádově miliardy dolarů. Před několika lety nechala právě společnost Brunei Shell postavit Pomník miliontého barelu (rozuměj vytěženého) na pobřeží nedaleko prvních vrtů, uskutečněných před šedesáti lety.
Ropa, ale v neposlední řadě i postava osvíceného vládce, umožňuje většině Brunejců žít doslova nad poměry. Bezplatné školství a zdravotnictví je samozřejmostí. Vláda (kterou vlastně tvoří sultán a několik členů jeho rodiny) realizuje rozsáhlý bytový program, takže na okraji Bandar Seri Begawanu vyrůstají moderní víceposchoďové domy (silně nepodobné našim sídlištím) a malé vilové čtvrti. Někdy prý sultán sám předává novým vlastníkům klíče od státem vybudovaných bytů, aby tak vyjádřil svůj osobní zájem na celé věci. Přímé daně jsou v zemi neznámé, benzin více než levný. Není proto výjimkou spatřit drobnou zahalenou ženu, která se se svým obrovským terénním vozem prohání po těch několika málo silnicích hlavního města. Mimochodem, Britové tu po sobě zanechali nepřehlédnutelnou památku · jízdu vlevo. Rovněž za elektřinu se mnoho neplatí, o ceně plynu ani nemluvě.
V ZEMI, KDE VLÁDNE DOBRÝ SULTÁN…
K rozhodování opravňují sultána rozsáhlé pravomoci, které mu přísluší na základě mnoha titulů. Kromě toho, že je vrchním velitelem armády (což ovšem není tak neobvyklé), je i ministerským předsedou a ministrem obrany. Velmi si dává záležet na tom, aby působil dojmem vůdce, který je stále ve styku s obyčejnými lidmi a zná jejich potřeby a přání. I když to vlastně · měřeno očima evropské politiky · nemá zapotřebí. Není totiž politikem závislým na přízni svých voličů… Přesto · nebo právě proto · je jeho osoba v mysli Brunejců neodmyslitelně spojena s rozvojem a prosperitou země.
Jeho jméno je v Brunei cítit všude a za vším. Aby zajistil své zemi dostatek hovězího masa, zakoupil před několika lety v Austrálii ranč, jehož rozloha je údajně větší než rozloha samotné Bruneie. Zatímco nádhernou mešitu uprostřed města, stojící na břehu umělého jezírka, nechal postavit v roce 1958 Bolkiahův otec Omar Ali Saifuddien, jeho syn za ním nechtěl zůstat v ničem pozadu. U příležitosti pětadvacátého výročí svého nástupu na trůn nechal vybudovat největší a nejmonumentálnější mešitu v Brunei. Uvnitř mramorem vykládaná stavba, plná těžkých lustrů, se pyšní pěti vysokými minarety s pozlaceným kopulovitým zakončením, které obklopují velkou prostřední kopuli, rovněž pozlacenou. Nad schodištěm vlevo se vchází do klimatizované modlitebny poseté stovkami malých koberečků, v jejichž čele je jeden větší a zdobenější · zjevně pro sultána. Protější dveře vedou do části pro ženy, rovněž klimatizované. Vpředu uprostřed stojí obrovská obrazovka, na níž mohou ženy během obřadu sledovat jeho průběh v mužské části. Na chodbě jsou umístěny speciální zařízení se zásobníky chladné pitné vody. Mešita stojí uprostřed zahrad a rozlehlých parkovišť. Ta se vždy v pátek naplní luxusními limuzínami věřících.
SULTÁNOVY PROJEKTY
Přímo uprostřed hlavního města (je rozhodně menší než třeba Kladno), hned vedle nádherné mešity Aliho Saifuddiena, v níž se v 60. a 70. letech konaly například závody ve čtení koránu, postavil sultán Bolkiah velkolepé obchodní středisko nesoucí · jak jinak · jeho jméno. Komplex, dokončený v roce 1996, má svými příjmy financovat sultánovu nadaci určenou ke zlepšení sociálních podmínek obyvatel. Skládá se ze dvou bloků dvoupatrových budov, jejichž architektura umně navazuje na zdejší malajské tradice. V podzemních patrech jsou garáže a velký supermarket. Většina potravin pochází ze sousední Malajsie. Nadzemní patra jsou uspořádána jako galerie a své zastoupení tu mají přední londýnské, pařížské i americké firmy. Kino je však ve městě jen jedno a promítané filmy musí ladit s islámskou vírou…
Další sultánův projekt se právě staví. Několik kilometrů za městem, vedle Národního stadionu Hassanala Bolkiaha, se budují nová sportovní zařízení · atletická vesnička, squash centrum, hokejové centrum a krytý stadion pro šest tisíc diváků, to vše v rámci Šestého národního rozvojového plánu Brunei Darussalam, zřejmě obdoby našich někdejších pětiletek… Sportu je v Brunei vůbec věnována velká pozornost. Například jeden z hlavních místních deníků Borneo Nulletin vyšel v době našeho pobytu s celostránkovým inzerátem gratulujícím brunejskému národnímu fotbalovému týmu k úspěšné kvalifikaci do Malajského poháru. Na třech posledních sportovních stránkách jsou zaznamenány čerstvé výsledky francouzské, italské, španělské, ruské a německé fotbalové ligy. Podle všeho musí být obzvláště úspěšný především bruneiský badmintonový tým…
Sultán je i velkým milovníkem hudby. Má však své vlastní představy o jejím dokonalém poslechu. Ani ta nejskvělejší hi-fi souprava totiž nenahradí živé vystoupení zpěváka. A protože sultán na nějaký ten dolar nehledí, prostě občas požádá svou oblíbenou zpěvačku Tinu Turner a ta, jak jinak, přiletí. Za sedmimístné dolarové honoráře pak i několik hodin zpívá v sultánových soukromých komnatách.
“STÁT JSEM JÁ”
Poddaní mu však takové výstřelky rádi tolerují. Koneckonců, z jejich daní se to neplatí, a když na to sultán má… I nejbohatší muž na světě má však své starosti. I když, pravda, poněkud odlišné od těch našich. Jako nejvyšší ve státě rozhoduje o mnoha důležitých věcech a rozhodně se nemůže jen svobodně oddávat rozkoším, které mu jeho neuvěřitelné jmění nabízí. Nemusí se však obávat, že by upadl do nepřízně voličů a nebyl znovu zvolen, ani že by se mu pro určitý projekt prostě nedostávalo peněz v důsledku omezení výše státních výdajů, resp. rozpočtových příjmů. Ani atentátu se zřejmě v zemi plné spokojených poddaných obávat nemusí. V jeho případě totiž stoprocentně platí známá historická proklamace: “Stát jsem já”.
