TEXT: MICHAL DVOŘÁK
Bílý rovnoramenný kříž na červeném pozadí vyvolává řadu asociací, všechny jsou však pozitivní. Copak by vlajka s tímto křížem mohla zavlát nad jinou, než sterilně čistou švýcarskou krajinou? A copak by mohl být symbol švýcarského kříže vyražen na nějakém levném šuntu, který vyrábějí děti v čínských fabrikách? Těžko! Švýcarský znak je pro svět známkou čistoty, kvality, preciznosti a tradice. Pro samotné Švýcary je ale hlavně symbolem sjednocení.
Dnešní podoba švýcarské vlajky pochází z roku 1889, ačkoliv bílý kříž provázel tuto zemi v průběhu celé její historie, plné pokusů o sjednocení střídaných válkami mezi jednotlivými stavy (kantony). První tři země pod Švýcarskými Alpami, takzvané Tři lesní kantony Uri, Schwyz a Unterwalden, se spojily ve Švýcarské spříseženstvo už roku 1291, jejich rytíři se však do bitev vrhali stále pod prapory svých kantonů. Bílý kříž užíval pouze kanton Schwyz, který se už dříve postavil po bok císaře Rudolfa I. Habsburského v boji proti Burgundskému vévodství. Císař sám měl coby ochránce křesťanství na svých praporcích kříž, jejich rudé pole pak symbolizovalo císařovu moc nad životem a smrtí. Kanton Schwyz nakonec za svou pomoc získal právo kříž používat v pravém horním poli svých šarlatových praporců. Nejprve jej schwyzští malovali na pergamen, který přišívali k praporům, později už měl kříž na jejich standartách své stálé místo.
S KŘÍŽEM NA PRSOU
Netrvalo dlouho a švýcarské kantony se s Habsburky na bitevním poli opět setkaly, tentokrát však jako soupeři. Bylo to v roce 1339 v bitvě u Laupenu, na kterou jsou Švýcaři dodnes hrdi asi jako Poláci na svůj Grunwald. Dvojnásobnou přesilu habsbursko–burgundsko-freiburské koalice totiž porazilo vojsko kantonu Bern, jemuž přispěchalo Švýcarské spříseženstvo na pomoc.
V této bitvě se také vůbec poprvé objevil bílý kříž coby jednotný znak švýcarských rytířů. Sestával ze dvou prýmků z bílé látky, které měli bojovníci připevněné na přilbách či brnění, aby se tak odlišili od nepřátelských vojáků. Ti měli na svém brnění naopak červený kříž sv. Jiřího (Habsburkové) a bílý šikmý kříž sv. Ondřeje (Burgunďané). Bitva, při níž podle kronik „Bůh sestoupil z nebes a stal se bernským občanem“, zajistila švýcarským zemím nezávislost v rámci Svaté říše římské a vyústila v rozšíření spříseženstva o další kantony včetně samotného Bernu. Od této bitvy také rytíři koalice používali bílý kříž na svých zbrojích, aby se rozpoznali na bojištích celé Evropy. V polovině 15. století pak kříž zaujal své místo na vlajkách jednotlivých kantonů stále se rozšiřující konfederace.
ZDECIMOVANÁ LEGIE
Existují však i legendy, které původ bílého švýcarského kříže kladou mnohem hlouběji do minulosti. Jedna z nich dokonce až do 3. století n. l. Tehdy vyslal římský císař Maximianus svou Thébskou legii ztrestat vzpurné Galy. Legii velel Mořic (Mauritius), egyptský rodák, který byl stejně jako většina jeho thébských vojáků křesťanem. Bylo zvykem, že se před bitvou přinášely oběti římským bohům, což však Mořic i jeho legionáři odmítli udělat.
Trest za tuto neposlušnost zastihl¬ Thébskou legii v Agaunu, dnešním Svatém Mořici. A disciplína se v římských legiích vynucovala tvrdě – decimací. Legie byla rozdělena na desetičlenné skupinky, z nichž se vylosoval vždy jeden voják, který byl ostatními ubit či ukamenován. Ostatní legionáři pak dostali příděl horšího jídla a museli přenocovat mimo tábor. Thébská legie se však i po tomto trestu odmítala poklonit pohanským bohům, a tak byla podrobena decimaci znovu a znovu, až do smrti posledních vojáků včetně velitele Mořice. Podle legendy zde zahynulo 6666 křesťanských legionářů. Při vykopávkách v letech 1944–1949 se zde našly ostatky nejméně šesti tisíc osob.
Je nasnadě, že utrpení legionářů nemohla nechat pozdější křesťanská Evropa bez povšimnutí.
Na místě masakru vyrostla bazilika a v roce 515 pak opatství. Mořic byl kanonizován a stal se nejuctívanějším svatým celého regionu. Středověká ikonografie sice svatému Mořici klade do ruky prapor s červeným křížem na bílém poli, ale původně mu byl přidělen bílý kříž na červeném poli, které symbolizovalo prolitou krev křesťanů. Bílý kříž je také atributem dalších kanonizovaných mučedníků Thébské legie – svatého Viktora a svatého Ursa, patronů Ženevy a Solothurnu. Sám svatý Mořic se stal patronem stejnojmenného města, dnes oblíbeného (a velmi drahého) lyžařského letoviska. V jeho znaku však třímá prapor s bílým křížem na modrém poli. Inspirovala se tedy dnešní švýcarská vlajka příběhem tohoto egyptského mučedníka? Vyloučit to nelze, ale potvrdit bohužel také ne.
VLAJKA V PLAMENECH
Bojiště pozdního středověku už vlajku s bílým křížem na červeném poli dobře znala. Když někde zaplál prapor švýcarské konfederace, tak nepřátelé věděli, že mají před sebou sveřepého protivníka, který se za svou nezávislost bije jako medvěd (kterého má mimo jiné město Bern dodnes v erbu). Doložena je i podoba konfederačních praporů – v bitvě u Arbedo v roce 1422 použily švýcarské jednotky prapory trojúhelníkové, které je charakterizovaly až do roku 1540, kdy konfederace poprvé použila prapor čtvercový. Pak ale na dlouhá staletí zmizel prapor zastřešující jednotlivé unijní kantony ze scény, a to z prostého důvodu – pro Švýcarskou konfederaci nastal čas míru a nebylo proto třeba svolávat armádu pod jednotnou vlajku.
To však neznamenalo, že by se velké evropské bitvy odehrávaly bez švýcarské účasti, naopak! Švýcary provázela pověst neobyčejně statečných a odhodlaných válečníků a tak se mnohé armády předháněly v tom, aby je získaly na svou stranu, když ne jako spojence, tak aspoň jako žoldnéře. A protože konfederace uzavřela mírové dohody se všemi sousedními zeměmi, mohla si dovolit přeměnit svou armádu v regimenty žoldnéřů, které poslala do cizích služeb.
Často se tak stávalo, že na bitevních polích nastoupil Švýcar proti Švýcarovi. Aby nedošlo k neštěstí, že by žoldnéř zabil svého krajana, bojovaly regimenty Švýcarů v jednotlivých armádách pod praporem, který vycházel ze švýcarské konfederační vlajky, ovšem s tím rozdílem, že pozadí bílému kříži dělaly tehdy populární „plameny“ v různých barvách.
KDE SE VZAL ČTVEREC?
Válka se do malebné země pod Alpami vrátila až v roce 1798, kdy Švýcarskou konfederaci obsadila Francie, která zde ustanovila Helvétskou republiku – s vlajkou, která neměla s původními švýcarskými barvami nic společného. Tvořily ji tři vodorovné pruhy – zelený, červený a žlutý. Kříž se z vlajky zcela vytratil, na státním znaku ho pak nahradil jiný ze švýcarských symbolů – Vilém Tell.
Helvétská republika ale neměla dlouhého trvání. Zanikla v roce 1803, pruhovaná vlajka se přestala používat o jedenáct let později. Bylo zřejmé, že Švýcaři si svůj bílý kříž na červeném poli již nenechají vzít. V 19. století se ještě vedly diskuse o šířce kříže a v roce 1889 se konečně odsouhlasila podoba švýcarské státní vlajky tak, jak ji známe dnes. Ponechala si také svůj výjimečný čtvercový tvar, který je daný tím, že státní vlajka vznikla z původně čtvercových válečných praporů jednotlivých kantonů. Na celém světě najdeme už jen jedinou zemi, která má vlajku čtvercového tvaru. Zemi, jejíž jedinou vojenskou jednotku tvoří shodou okolností právě švýcarští vojáci. Vatikán.
