Semjon Ivanovič Děžněv – neohrožený bojovník a dobrodruh, kozák a horlivý výběrčí jasaku, daně, kterou vybíral pro cara Alexeje z dynastie Romanovců – objevil roku 1648, celých 80 let před Beringem, průliv, který oddělovat Asii a Ameriku. Ačkoliv učinil jeden z nejvýznamnějších zeměpisných objevů, zůstal takřka zapomenut.
Jako výběrčí carské daně se s kozáky dostal do Jakutska k řece Janě, plul po Indigirce a Kolymě i za severní polární kruh. S příslušníky severních národů tu jasak musel často vybojovat v nelítostných a krvavých bojích. Za prokázané služby se na jaře 1648 stal velitelem carské expedice k řece Anadyr. Vyplul z Nižněkolymského ostrogu a po proudu řeky Kolymy dorazil do Severního ledového oceánu. Na nevelkých lodicích, tzv. „kočích“, se s výpravou vydal podél břehu asijské pevniny. Měli štěstí, protože hladina oceánu za severním polárním kruhem byla toho léta bez ledu. Pluli po vlnách, po kterých neplul ještě žádný mořeplavec, do míst, která západoevropští učenci pouze tušili. Koncem srpna 1648 připlul Děžněv se svými druhy k místu, kde pevnina zabíhala daleko do moře. Za poslední skálou břeh prudce uhýbal k jihu. Děžněv v té době netušil, že právě obeplul nejvýchodnější mys Asie na 66̌ 05’ severní šířky a 169̌ 40’ západní délky na Čukotském poloostrově, mys, který jeho jméno dostal až v roce 1879. Děžněv byl první, kdo proplul průlivem mezi Asií a Amerikou, aniž to tušil. Děžněv po moři doplul až k ústí řeky Anadyru. Našel zde „neplatiče jasaku“ a pro cara Alexeje zabavil množství kožešin a mrožích klů. Dostalo se mu za to nevídané carské odměny – byl mu přiznán plat za dvacet let najednou a titul kozáckého atamana. Průliv a moře, kterými proplul jako první, dostaly ovšem jméno Vituse Jonassena Beringa, dánského mořeplavce v ruských službách, který roku 1728 zjistil, že Asie a Amerika spolu nesouvisejí.
