Text: Michal Dvořák
Kolik místa zabírá žena v manželově domě, tolik místa jí náleží i v jeho srdci, říká se v Mauritánii, chudém sahelském státu v západní Africe. Nadváhou zde trpí skoro 60 procent žen, každá třetí mauritánská žena je pak obézní.
Čím tlustší žena je, tím je pro zdejší muže krásnější. Ovšem za desítkami kilogramů rozkošně se vlnícího tuku stojí kruté mučení v dětství, kdy matky posílají své dcery do vykrmovacích táborů. Možná jste byli někdy svědky toho, jak babičky na vesnici vykrmují husy tak, že jim do hrdla cpou krmení. Ve Francii se tomu říká gavage a husy, aby měly co nejméně pohybu a co nejtučnější játra, se někdy i zakopávají do země. Příznačné je, že slovo gavage se vžilo i pro násilné vykrmování mauritánských dívek, přestože oficiální název této tortury je leblouh. 16 000 KALORIÍ Ještě před třiceti lety si tímto zkrášlovacím procesem prošla každá třetí dívka, před deseti lety už jen každá desátá. Přesto výkrmny o dětské zákaznice nouzi nemají, hlavně v odlehlých oblastech. Rodiče svou pěti až desetiletou dceru odvedou k nejbližší specialistce na vykrmováním budoucích nevěst, většinou staré, zkušené a patřičně obézní ženě. Leblouh probíhá většinou v období dešťů. Jednak jsou školní prázdniny, jednak je také v této době velbloudí mléko nejvydatnější. Právě velbloudí mléko hraje při vykrmování zásadní roli. Dívky jej musejí v táboře vypít deset až dvacet litrů denně. Když mají bříško dostatečně nafouklé, mohou mléko doplňovat i pevnou stravou, kterou zastupují dva kilogramy kuskusu nebo drcených jahel s máslem. Denní dieta zde činí nějakých šestnáct tisíc kalorií, což je skoro sedmkrát víc, než potřebuje dospělý člověk na průměrně namáhavý den. A čtyřikrát víc než do sebe napere kulturista v tréninku. Šestileté tělo přirozeně není na taková kvanta potravy připraveno, a proto dívky zvracejí, odmítají jíst, pláčou. Následují domluvy a tresty ze strany rodičů i vykrmovačky. Navíc není nijak těžké dostat do malé dívky ještě pár litrů mléka násilím. Pokud děvčata zvracejí příliš často, jsou bita. Někdy musejí dokonce své zvratky opětovně jíst. Naprostá většina dívek nakonec nátlaku podlehne a na příšerné přejídání si zvykne.
OBÉZNÍ NEVĚSTY
Během několikaměsíční vykrmovací kúry dívky minimálně zdvojnásobí svou váhu a spokojení rodiče za toto zkrášlení zaplatí svérázné nutriční specialistce tučnou odměnu, v průměru sto padesát dolarů. Investice se jim ale brzy vrátí. Jejich desetiletá dcera je nyní samý fald, váží osmdesát kilogramů, tipli byste jí sedmnáct a brzy se o ni začnou zajímat nápadníci. Těm imponuje, že kůže jejich snoubenek nedostala šanci přizpůsobit se rychle rostoucí hmotě a vytvořily se na ní výrazné strije. Takto to v Mauritánii funguje už stovky let. Rovnítko mezi krásou, zdravím a obezitou vzniklo v době, kdy ženy většiny maurských nomádů prakticky nemusely nic dělat. Když venku vládlo nevlídné pouštní počasí, seděly ve stanu, jedly a tloustly. Z nadváhy se stal standard a z obezity dokonce přednost – čím tlustší žena byla, tím bohatší byl její muž, protože dokázal zajistit nejen dostatek jídla, ale i služebnictvo. Mužské oko si na obezitu zvyklo a začalo ji vyhledávat. Korpulence si však místní lidé cení také proto, že urychluje pubertu. Obézní dívky dříve menstruují, vypadají mnohem starší, a mohou se tak vdát ve velmi raném věku. Vdát a porodit muži potomka. Mauritánští lékaři evidují případy děvčat, které se staly matkami už v deseti letech. Evidují ale také čtrnáctiletá děvčata, jejichž srdce není schopné utáhnout obrovskou zátěž těla a kolabuje. Dívky, které prošly brutálními vykrmovacími kurzy, často skutečně došly k vysněnému cíli a vdaly se za bohaté muže. Není proto divu, že své dcery pak vystavovaly stejnému násilí se slovy: „Teď to sice nechápeš, ale jednou oceníš, že jsme to dělali pro tvé dobro.“ Zdálo se, že hluboce zakořeněnou tradicí leblouh nemůže v Mauritánii nic otřást. Třetí tisíciletí s sebou však přineslo významné změny a v roce 2007 se v této islámské zemi dokonce uskutečnily první demokratické prezidentské volby po skoro sedmdesáti letech. Nový prezident Sidi Ould Cheikh Abdallahi a jeho kabinet se začali zabývat stavem lidských práv, v televizi se objevily kampaně varující před zdravotními riziky obezity, z rádií zněly písně opěvující krásné dívky s „normálními“ rozměry a nikoliv ty buclaté. Hlavní podíl na prudkém poklesu obezity mezi mladými dívkami ale měly zahraniční seriály a módní programy, ukazující západní model krásy. Zatímco v Evropě kvůli němu umírají tisíce dívek podléhajících anorexii či bulimii, tak v Mauritánii měl za následek to, že se sportoviště pozvolna zaplnila dívkami i ženami, potícími se na běžeckých okruzích pod tradičními pestrobarevnými mulafami a šátky.
ZPÁTKY DO STŘEDOVĚKU
Optimismus ale v Mauritánii netrval dlouho, protože v roce 2008 zde proběhl vojenský převrat a demokratizace země, zdá se, není na pořadu dne. Zahraniční média nebo například mauritánská organizace Association of Women Heads of Households varují před plošným návratem kultu obezity. Stále narůstá spotřeba pilulek, které obsahují zvířecí steroidy a které slouží k vykrmování velbloudů. Mauritánky je ale konzumují proto, že podporují chuť k jídlu. Pilulky jsou však pro lidský organismus velmi nebezpečné a mnoho žen končí v nemocnicích. Na odlehlém venkově se také znovu zaplňují výkrmny manželek. Moderní ženy ve městech zatím odolávají, ale dokud se nezmění vkus Mauritánců, budou jejich ženy tloustnout a zvedat už tak vysoké počty onemocnění diabetem, kardiovaskulárními chorobami či vysokým krevním tlakem.
