VYRÁBĚLY SE V TĚCHONÍNĚ BIOLOGICKÉ ZBRANĚ?

NAPSAL KAREL KÝRÚstav imunologie a mikrobiologie Těchonín je účelovým zařízením Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové. Získal jsem informace, že pod vedením generálmajora Vaňáska se v tomto ústavu společně se Sověty dělaly pokusy s chřipkovými viry. Jiný zdroj se dokonce zmiňoval o výrobě biologických zbraní. Je to pravda, nebo jde o české lidové pověsti a báchorky? Spojil jsem se s vojenskou lékařskou akademií a na mé dotazy byl ochoten odpovídat major doc. MUDr. Jiří Beran, který má na starosti vědecký výzkum a zahraniční styky.Pane doktore, vyráběly se nebo se ještě vyrábějí v Těchoníně biologické zbraně? Pohled na tuto problematiku je třeba uvést na pravou míru. Jestliže o někom řekneme, že vyráběl biologické zbraně, tak je to stejné přirovnání, jako byste obviňoval někoho, kdo má doma 100 g střelného prachu, z toho, že chce vystřílet pistolí Českou republiku. Když bych to porovnání dotáhl do konce, pro toho majitele střelného prachu by to znamenalo, že by si musel vyrobit nějakou linku, na které by si vyráběl kulky, a do těch kulek by dával střelný prach. A druhá věc: musel by si někde vyrobit střelnou zbraň, se kterou by střílel.Takže to, že v Těchoníně byly některé kmeny, jež mohly někomu připadat exotické, ještě neznamená, že se tam vyráběly biologické zbraně. Problém je totiž v tom, že aby něco mohlo být použito jako biologická zbraň, tak původce musí mít takové vlastnosti, které druhá strana nezná. Vezměte si třeba pseudomonádovou infekci, která je velmi rezistentní infekcí: Má genetickou informaci – musel byste část této informace vzít, vyjmout a dát tam jinou informaci – například absolutní rezistenci na všechna antibiotika. Informaci, která by vlastně syntetizovala nějakou látku, která by rychle pronikala do všech tkání a zahubovala. Nebo by měla určitou afinitu k nervové tkáni. To znamená, že máte nějaký běžný kmen a nebude to kmen pro nás relativně exotický, ale to nevadí, téměř z každého kmene nalezneme léčbu. Pak musíte dát dovnitř nějakou informaci, která by ten kmen pozměnila. Jakmile to učiníte, tak samozřejmě máte nějakého změněného původce, který by mohl být použit někdy v budoucnosti jako biologická zbraň. Ale pak ještě musíte dořešit otázky, jak je množit, jak je přenést a aplikovat.Jestliže se v určité době mluvilo o Těchoníně v souvislosti s vývojem biologických zbraní, pak je třeba vědět, že v tom ústavu nikdy nepůsobil nikdo, kdo by genové manipulace mohl dělat. Myslím si, že takových lidí je v republice málo a dali by se spočítat na prstech jedné ruky. Ale s chřipkovými viry se v Těchoníně pokusy dělaly. Tuto informaci mám z dosti spolehlivého zdroje. To je pravda. Dělaly se pokusy s chřipkovými i jinými kmeny, které se používaly jako modelové. Tady jde o tři základní proudy, které dnes existují. První proud spočívá v tom, že máte úplně běžný mikroorganismus a vy proti němu můžete velmi dobře působit antibiotiky. Antibiotikum se někde dovnitř naváže do jeho cyklu a bakterii zahubí. Pak máme viry, to jsou menší částice. Viry nejsou schopny samostatného života, čili musí napřed penetrovat někam dovnitř buňky, a tam se začnou množit a namnoží se natolik, že ta buňka praskne, a pak se dostávají ven. Čili jsou to takoví vnitrobuněční paraziti. Tedy jde o infekce, proti kterým se velmi těžko bráníme. Obdobnou je infekce HIV, která ovšem má tu nevýhodu, že tou buňkou, v které se viry množí, je právě buňka obranného systému. V tomto případě nemůžeme působit proti buňkám, protože bychom zničili celou obranyschopnost člověka.Když to shrnu a řeknu odborně, tak v Těchoníně se zkoumaly intracelulární mikroorganismy a viry a zjišťovala se možnost, jak se proti těmto infekcím bránit. Údajně působila v Těchoníně celá řada odborníků ze zemí Varšavské smlouvy? Kvůli tomu byl Těchonín napadán. Tito odborníci dělali v podstatě tytéž věci jako naši. Pracovali pořád se stejnými původci a zkoušela se tam obranyschopnost organismu. Jakým způsobem a které části imunitního systému na to reagovaly nejvíc, které by bylo možné potom nějakým způsobem stimulovat. Dnes jsou některé látky, řekněme léky, prostřednictvím kterých můžete stimulovat určité části imunitního systému. To znamená, že když někdo šel někam, kde ví, že by se setkal s touto primární infekcí, vezme si lék a tu danou část obranného systému má stimulovanou. To bylo cílem všech prací v Těchoníně, a řekl bych, že nejzajímavější pro celou českou populaci byly výzkumy v oblasti chřipky. Bohužel tyto výzkumy byly roku 1992 v Praze přerušeny obhajobou poslední části této práce. Tuto část oponoval pan profesor John a byl velmi zklamán tím, že to skončilo. Bylo to dáno tím, že tam vždy přišla řada pracovníků, kteří rozvíjeli nějaký směr a tihle hoši, kteří dělali v Těchoníně chřipku, odešli pryč, takže se ta chřipka přestala dělat. Jediný výzkum, který tam po celou dobu zůstal, byla větev tuarémie, byl to doktor Macela, který tam zůstal – pracuje tam od roku 1975. Dnes je šéfem nového ústavu mikrobiologie a imunologie a tuto část výzkumu samozřejmě vede dál. Výzkumy s intracelulárním parazitem nejsou samozřejmě zajímavé jen pro armádu, ale i pro ministerstvo zdravotnictví, pro Evropská společenství. Nechci se pouštět do moc odborných debat, ale jde o to, že můžete zjistit, že na toho intracelulárního parazita se vám vytváří protilátky v obranném systému. Doktor Macela používá systém takzvaných map, kde všechny proteiny, bílkoviny „sjede” na mapě, nechá si je dvojdimenziálně změřit a zjistí, jakou mají přesnou velikost. To potom porovná s nějakou normou a řekne: „Tato se tady vytvořila a mohla by být pro nás zajímavá.” Tento systém pak doktor Macela aplikoval například na diagnostiku nádorových onemocnění, koorektálního karcinomu – na to má grant ze Švýcarska. Dále by měl dělat pro Evropská společenství. Část těch projektů zpracovává pro ministerstvo zdravotnictví, čili tam se ve výzkumech stále pokračuje a nikdo ho neobviňuje z toho, že by dělal bakteriologické zbraně. Zde se jde na problém opačnou cestou. Tady se původce neměnil, zkoumala se odezva organismu a zkoumalo se, jak onu odezvu organismu vylepšit tak, aby se lidé s tím mikroorganismem vypořádali. Úplně stejně na to šli jak Sověti, tak Bulhaři, Poláci.Ovšem Poláci chtěli dělat v Těchoníně část desinfekce a deratizace, to s původním výzkumem nemělo nic společného. Mám ještě jeden argument, který jsem nikdy a nikde ještě nepoužil. Na vojenské lékařské akademii máme člověka, který je expertem pro OSN v New Yorku a který jako jeden ze tří nebo čtyř lidí z celé Evropy je vybrán a už tři roky působí jako stály člen jedné komise při OSN. Dojíždí tam dvakrát až třikrát do roka a dohlíží a vypracovává plány likvidace a kontroly biologických zbraní. Včetně kontroly výzkumu na vysokých školách a pod.Smím vědět jeho jméno? Je to vedoucí katedry epidemiologie pan profesor Špiňo, DrSc. Já si osobně myslím, že kdyby Vojenská lékařská akademie v Hradci Králové v očích světa vyráběla biologické zbraně, tak by si určitě takového experta nepozvali. Mohu vám říci na rovinu, že profesor Špiňo je člověk, který byl Američany mnohokrát prověřovaný. Těchonín patřil vždy pod vojenskou lékařskou akademii? Ne. V republice existoval Vojenský ústav hygieny a epidemiologie, takzvaný UHEM, a ten měl pod sebou Těchonín. Teprve v době, kdy vojenskou lékařskou akademii vedl pan prof. Vaňásek, Těchonín přešel ze správy UHEM pod vojenskou lékařskou akademii. To bylo, tuším, v roce 1978. V roce 1978 se Těchonín stal součástí vojenské lékařské akademie a jako takový je zastřešovaný Vojenskou lékařskou akademií, v jejímž čele je pan prof. Fusek. Ale šéfem Těchonína byl vždy jakoby jeho náměstek, a to byl dr. Propper. To znamená, že za prof. Vaňáska byl dr. Propper jeho zástupcem pro Těchonín. A ten, jak už jsme řekli, byl nestraník. Což bylo v tehdejší armádě nevídané. Když se podíváte do všech výzkumných zpráv, tak zjistíte, že dr. Propper ten směr mutací, předávání genetických informací a podobně nikdy nedělal.Byl výzkum v Těchoníně někdy kontrolován? V dubnu 1994 tam byla skupina, nevím jak bych to řekl, tajná policie, teď se to jmenuje jinak, pod vedením pana Bačínského. Byla tam i Vojenská policie a Vojenské obranné zpravodajství. Přišli do Těchonína na upozornění, že se tam něco nekalého děje. Převzali všechny zprávy z výzkumů, disky z počítačů, pan ministr vytvořil nezávislou komisi, ve které byli odborníci z armády a tito odborníci měli vše posoudit. Řekl bych, že toto jednání není do dneška uzavřené. Je to komplikované, protože pročíst ty stohy výzkumných zpráv je jistě náročné. Ale zatím se tam nenašla větička, která by dokazovala výrobu zbraní.