Podle stopy ussurijského tygra tušíme, že jsme v panenské přírodě. Dýchá na nás tajga, povodí Ussuri a mandžuské lesy. Jsme v srdci ussurijské tajgy, v jednom z mála míst, kde se minulost snoubí se současností. Prapůvodní lesy současnosti jsou posledním místem třetihorních živočichů, místem, kde miliony let stará tajga zůstala neporušená, panenská, stejná, jakou ji znali naši nejvzdálenější předkové.
Tyto lesy jsou v současnosti posledním domovem vzácných živočichů. Jedním z nejkrásnějších je levhart amurský, šelma, kterých je na světě jen dvacet čtyři jedinců. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Levhart. Přesně tolik, možná o jednoho víc. Vymírá vinou nás všech, a přitom je v moci každého z nás přispět k záchraně vzácného zvířete.
ZMRAZENÍ OKAMŽIKU
Je mrazivý březen a sníh ještě pokrývá prastarou půdu. Noc je příjemná, plná hvězd a siluet stromů přetínajících měsíc.
Amba, mladý samec, se plíží nocí a naplňuje ji svou živočišnou existencí. Nohy klade do starých stop, které vyšlapal, hned jak napadl první sníh.
Kráčí lehce, jako světec, s instinktem nejvnímavějších. Opatrně, možná že se někde skrývá potrava, kořist. Už týden nic neulovil. Kromě toho si ještě vzpomíná na podivné bytosti se světlem v rukách, které ho často pronásledují. Nesnáší je. Někteří lidé Ambu pronásledují, prý aby ho chránili. Ty nenávidí nejvíc, o jejich pohnutkách má své pochybnosti. Jeden nikdy neví.
Posledních dvacet kilometrů chůze neucítil žádnou kořist, a tak se Amba ukládá k spánku. Spí velmi krátce. Zjitřený zvláštními snovými obrazy se samec probouzí do nového rána. Začíná nový den, krásný jako ten předešlý, ale levhart má hlad. Až po dvou týdnech se mu ho, zcela vysílenému, podaří přece jen ukojit.
Obdivuje, jak se les mění. Dokonce našel noru medvěda, který spí zimním spánkem. Doposud nevěděl, kam se ta obrovská zvířata v zimě ztratí. Nejednou má pocit, že v zimě je na světě úplně sám. I zvířat je méně, i lidí.
AMBA ZNAMENÁ SVATÝ
Amba sám neví proč, ale srovnává zimu s létem. Léto je úplně jiné a vytratilo se, ani si toho nevšiml. Tehdy cítil pach každé větvičky a mohl kráčet se zavřenýma očima. Nyní udeřil mráz, a necítí nic, jen stopy zvířat, která mají ve sněhu obrovskou výhodu – dlouhé nohy.
V létě kvete a plodí ženšen vzácné červené plody, po kterých se zdají zvláštní sny a šelma má po nich takovou sílu…
Vrátí se ještě léto, anebo svět zamrzl navždy?
Vše je pod sněhem, rostliny, květy, beznozí tvorové, i fantastický hmyz. Ten se ukryl stejně jako medvěd. Ale jeho skrýš se mu zatím nepodařilo vypátrat. Možná že všichni zahynuli.
LOV BUDOUCNOSTI
Přišlo jaro a s ním malé vítězství – tahle zima nebyla poslední. Potrava je dostupnější. Mladý samec se prodírá hustým porostem. Země je ještě pokrytá suchým listím. Jaro na Ussuri je podobné středoevropskému podzimu.
Samec sklouzl do nehluboké rokle, ve které teče potok, u něhož vyrůstal. Jelen sika stojící opodál nic netuší, nevidí, neslyší. Levhart Amba se blíží. Zůstává stát dvacet metrů před kořistí. Samec se opatrně, jak jen to nejlépe dokáže, staví na zadní nohy. Nejprve zdvihá pravou tlapu, pomalu za ní následuje levá. Vypadá to, že se čas zastavil. Stojí na zadních a zdá se, jako by stál na špičkách. V tom uvidí kořist a stejně opatrně dosedá zpátky na všechny čtyři. Potom udělá pár opatrných kroků a zůstává deset metrů od kořisti. Jelen sika stále nic netuší. Levhart se nahrbí a jako vystřelený neviditelnou silou vyráží. Po prvním, dvoumetrovém skoku následuje o něco delší a potom obrovský skok, snad sedm metrů dlouhý. Až nyní se jelen vzpamatoval a vyráží k běhu o život. Trvá snad pouhou vteřinu, než ucítí na své šíji nejprve horký dech a potom váhu levhartova těla. Spojeni poutem kořisti a dravce proletěli lesem a svalili se na úpatí obrovského ořechovníku. Je konec. Krev není vidět. Lidé, kteří pozorovali lov, jako by neměli srdce. Soucítí s oběma tvory, s kořistí i s dravcem. Zúčastnili se lovu, úspěšného lovu, a naplnil je pocit spokojenosti. Amba přežije.
MEZINÁRODNÍ PROJEKTY AMBA
Jsou zaměřeny na ochranu velkoplošných území významných z celosvětového hlediska. V projektu je zainteresováno sedmnáct vědců z celého světa, kteří pracují pod záštitou UNESCO a publikují v předních geografických magazínech. Za největší úspěch je považován objev pěti set nových druhů žijících i fosilních živočichů. Jedním z nejohroženějších tvorů, jimiž se projekt zabývá, je amurský levhart, kterého zbylo na světě pouze dvacet čtyři jedinců.
Projekt AMBA se snaží zachránit toto mimořádné stvoření. Není to nemožné. Pokoušíme se o navrácení jedince přírodě a znemožnění jeho lovu pytláky, kteří využívají kosti a zuby v posvátné tibetské medicíně. Nejvíc ze všeho je nám nakloněna příroda a lidé, kteří se ho snaží ochránit. Osud levharta amurského je plně v našich rukou. Zachováme se všichni jako ti co již pomohli, a pomůžeme přežít jednomu vzácnému druhu?
Zatím mimořádně pomohly: UNESCO, NABU, Ruská akademie věd, International systematic association – Oxford, AMNH – New York, BNHM – Londýn, Open Society Fund – Bratislava, Imperial College – Ascot, Univerzita Komenského – Bratislava, Zoologický ústav SAV, AOCR, ZIPP, Vzájomná životná poisťovňa, SIEMENS, CHIRAMED, Charta 77 Foundation, HYDROSTAV, Slovnaft, HUECK, Magazín KOKTEJL.
