Americká tradice je relativně jednoduchá – budování a boj o život a půdu. Při pohledu zpátky vyvstává idol kovbojů, idol mužů, kteří dobyli Západ a chovem dobytka z něj učinili rozkvétající zemi. To vše dokázali ze sedel svých koní. Bez koně by nebyli ničím. Pěší kovboj je ubohá bytost – na koni je ale pánem prérie, bizonů a zkroceného dobytka. Do této role se Američané neděli co neděli vžívají na četných rodeích. Stále ještě je důležité přemoci býka, oddělit tele od stáda nebo obratně prokličkovat s koněm kolem barelů, jako by šlo o obrovské kaktusy. Dnešními aktéry ale už nejsou kovbojové, ale většinou profesionální jezdci. Rodeo ve městech na západě USA je vždy velkou událostí a stejně jako za časů dobývání a osídlování amerických planin vždy najde spousty nadšených diváků.
RODEO NA SEVERU ČECH
Téměř dokonalý obraz amerického rodea byl jednu srpnovou sobotu k vidění na Zeleném ranči v obci Zelená nedaleko Chomutova. Tentokrát nešlo o hraní si na kovboje či na Divoký západ, ale o regulérní sportovní klání připravené na naprosto profesionální úrovni. Iluze tak opravdová, že se až tajil dech. Hoši v kovbojském, pohybující se nenuceně mezi návštěvníky, koně následující je na krok jako věrní psi, stádo vzrušeného skotu tísnící se v rohu arény i všudypřítomní klauni.
Disciplíny rodea lze rozdělit na práci s dobytkem, imitující opravdovou práci na ranči, a na rychlostní disciplíny.
KONĚ A TELATA
Telata a jalovice tísnící se v ohradě jsou viditelně očíslované a jejich nasazení je ohraničeno přísnými pravidly. Jezdci si “svou” krávu losují před soutěží a každé zvíře v aréně uvidíte jen jednou. Pak se vrátí ke stádu a má po zbytek dne volno. Zatímco i ten nejdivočejší kůň se po ztrátě jezdce snaží co nejrychleji zmizet, kravám se prý nedá věřit. Vyplašená jalovice je schopná obrátit se proti člověku, a proto se v aréně neustále pohybuje několik klaunů. Nevděčným úkolem mladých mužů s výbornou kondicí a legračním převlekem je odlákat pozornost zvířete od ohroženého jezdce a shánět zmatená telata do stáda.
KOŇSKÉ HVĚZDY
Pracovní kůň na ranči musí být rychlý a obratný, nebojácný, pozorný a vyrovnaný, a stejná kritéria musí splňovat i dobrý westernový a rodeový kůň. S vyplašeným uzlíčkem nervů, i seberychlejším, nemáte nejmenší šanci. Cílený chov dal vzniknout specializovaným rasám pro každodenní tvrdou práci mezi dobytkem. Králem mezi koňmi pro western a rodeo je americké plemeno quarter horse. Vzniklo v době kolonizace, kdy byli kříženi britští hřebci se španělskými klisnami. Koně měli sloužit jak k tahání těžkých povozů a kočárů, tak i k jezdeckému sportu. Pro závody nebyly budovány žádné speciální dráhy, osadníci prostě vymýtili v lese nebo křovinách plochu o délce čtvrt míle, a závodní dráha byla hotová. Na takto krátké dráze museli umět koně rychle vyrazit. Sílu jim k tomu dávala velice silná záď, která je dodnes charakteristickým rysem koně plemene quarter horse. Dalším příznačným rysem je jeho spolehlivost, silné nervy a již zmiňovaný cow sense.
Quarteři se chovají pouze v “jednobarevných” variantách. Flekaté hříbě, i když z výborných rodičů, už není quarter horse, ale je zapsáno do plemenné knihy plemena paint horse. Paintové mají stejně skvělé vlastnosti jako quarteři, jde jen o veselejší barevnou variantu. Rozlišují se dva základní druhy podle fleků – tobiano (tmavé fleky na bílém podkladě) a overo (bílé fleky na tmavém podkladě), přičemž kresba overo se dědí recesivně a je relativně vzácná.
Slavnou trojici kovbojských plemen uzavírá snad nejatraktivnější appaloosa. Řečeno laicky, jsou tito koně puntíkatí – škála jejich zbarvení sahá od jakéhosi “zasněženého” nebo “pocukrovaného” zjevu až po puntíky nápadně připomínající zbarvení populárních dalmatinských psů. Nejde ale zdaleka jen o koně na okrasu, jeho původní chovatelé, indiáni kmene Nez Perce, mu dali do vínku také výborné jezdecké vlastnosti.
To zdaleka neznamená, že kůň pro western a rodeo musí být nějaký čistokrevný americký krasavec. Právě rodeo na Zeleném ranči dokázalo, že stejně dobře se dá vycvičit kůň jiného plemene. Pověstně spolehliví koně českého teplokrevného chovu zářili v mnoha disciplínách a plnokrevná společnost se postavila na start rychlostních soutěží. Drobní arabští plnokrevníci se obratně proplétali změtí slalomových tyčí a vyrovnané výkony anglických plnokrevníků, české společnosti nechvalně známých spíš jako nervóz ní dostihoví koně, doslova braly dech. Tito aristokrati mezi koňmi mají obzvláště při práci s dobytkem své hranice a zdá se, že přechod z lepší společnosti anglických lordů mezi honáky krav není ani pro koně jednoduchý…
Race – Jakési kovbojské dostihy.
 RACE |
Jezdci se ale nespokojí s pouhým měřením sil na rovné dráze, v závratné rychlosti kličkují mezi slalomovými tyčemi (pole bending) nebo objíždí barely postavené do trojúhelníku (barrel race). Koňský slalom má šest tyčí a shození tyče, stejně jako ztráta klobouku je penalizovaná trestnými sekundami. V barelovém dostihu jsou přesně vyměřené vzdálenosti mezi jednotlivými barely, vytyčená trasa, a nadšeně fandící diváky čas od času skropí sprška písku od koňských kopyt. Při fantastických otočkách je velmi důležitá rovnováha jezdce, který musí jít s pohybem koně. Jen malé chybné přenesení váhy má za následek okamžitý pád koně nebo zvrhnutí barelu, taktéž penalizované trestnými sekundami. Tyto disciplíny velmi namáhají koňské šlachy, a proto je důležitý povrch arény, měkká směs písku, pilin a spousty jiných přísad, jejichž přesné složení střeží každý provozovatel rodea jako rodinné tajemství.
Calf Roping – Kovboj bez lasa vypadá v našich představách skoro stejně uboze jako kovboj bez koně. V soutěži calf roping měří jezdci své síly právě v práci s lasem. Na jednom konci arény se otevřou vrata, vbíhá tele a co nejrychleji se žene ke svému stádu. Současně startuje jezdec s roztočeným lasem nad hlavou a snaží se uniklé dobytče polapit. Kůň přitom cválá v šíleném tempu a jezdec má povolený pouze jeden jediný hod lasem. Vše trvá velice krátce a v rozvířeném písku arény stojí zmatené tele s lasem na krku. Jediným pohybem jezdec uvolní laso a trochu udivené zvíře se vrací konečně k vytouženému stádu.
Working Cowhorse – Stejně jako cutting, i ostatní disciplíny s dobytkem jsou divácky velmi atraktivní a pro jezdce a koně velmi náročné. Hnát dobytče po určené trase není nic jednoduchého, zmatené tele bučí, kličkuje a mění směr. Rozhodně se nechce nechat zahnat do ohrady a má v hlavě jen svoje stádo. Vnáší tak do hry prvek neočekávaného a napětí až do samého konce.
Rescue Race – Rescue race je zvláštní dostih pro dva jezdce a jednoho koně. Rescue znamená záchrana. Vychází z reálných situací na ranči, kdy bylo životně důležité kovboje bez koně co nejdříve dostat do bezpečí, ať už ze středu zdivočelého stáda nebo z jiné nebezpečné situace. Jezdec co nejrychleji dojede k barelu na konci arény, kde na svou záchranu čeká “zoufalý” kovboj bez koně. Ještě za jízdy naskakuje za jezdce na koně a společně “unikají” do bezpečí. Zachránci se měří čas a zachráněný se nesmí dotknout země před cílem. Jenže naskočit na cválajícího koně není jen tak. Rozdováděný dav přihlížejících na Zeleném ranči doslova řval smíchy, když zachránce druhého jezdce po cestě ztratil, nebo zachraňovaný “vlál” za koněm jako prapor.
Cutting – Uši přiložené k hlavě v koňské řeči znamenají hrozbu. Mohutný ryzák uprostřed arény uši dozadu má a hrozí. Očima fixuje tele, které předtím na povel jezdce oddělil od stáda. Tele se zoufale snaží dostat zpět do bezpečí stáda, ale valach mu to nedovolí. Zrcadlově kopíruje jeho pohyby, předníma nohama skáče hned vlevo, hned vpravo a vždy se octne přímo mezi teletem a stádem. Kůň přitom pracuje úplně sám, jezdec jen sedí v sedle a volně drží jednou rukou otěže. V této “královské” disciplíně rodea, která se nazývá cutting, se za každé ovlivnění koně jezdcem strhávají body. Kůň, pokud má být úspěšný v této disciplíně, musí mít takzvaný cow sense – “smysl pro krávu” (instinkt pro zacházení s dobytkem).
