Představa, že do ocelárny chodí maminky s kočárky na procházku, zamilované dvojice na rande a důchodci na výstavy, je poněkud absurdní. Přesto jedno takové místo existuje – proměnila se v ně během deseti let mohutná mexická továrna. Z ocelového města park
Napsal a vyfotografoval Topí Pigula
Město Monterrey na severovýchodě Mexika je třetím největším v zemi, je hlavním městem mexického státu Nuevo León a už od svého založení v roce 1596 se rozvíjelo jako řemeslnické a později technické a zejména ocelářské centrum. Velké železárny a slévárny zde založila Fundidora de Fierro y Acero de Monterrey v roce 1900 a produkovaly deset tisíc tun oceli ročně. V roce 1977 už to byl milion tun oceli. Na východě města se tyčily slévárenské pece a komíny, jednotlivé provozy spojovalo železniční koleje a z mohutných kováren se ozývaly bušení.
Jenže v roce 1986 přišel bankrot a nezbylo než ocelárny zavřít. O dva roky později bylo rozhodnuto, že prostor bude asanován a stane se centrem městského odpočinku. Rok po uzavření ještě vypadalo budoucí zábavní a kulturní centrum Fundidora Park podobně jako dnešní areál kladenské Poldovky. Ruiny, rezivějící komíny a rozpadající se stavby s vymlácenými okny. Jednoduchým a asi nejlevnějším řešením bylo všechno smést a postavit park na prázdné ploše. Naštěstí už tehdy bylo alespoň některým milovníkům historie jasné, že se jedná o technické památky historické ceny. Díky nim se pak část budov stala organickou součástí architektonického plánu.
*** Park je dnes archeologickým památníkem pod širým nebem o rozloze sto dvaceti hektarů, kde je možné obdivovat nejen rekonstruované budovy, ale i stroje umístěné podél vyasfaltovaných cest. Monterreyské Muzeum fotografie má pod stropem kolejnice na posun jeřábu a kousek od něj leží několik metrů kolejí s lokomotivou, která kdysi vozila po areálu železné ingoty. Komíny jsou partnerem skateboardové ploše, na které si mexičtí výrostci odírají lokty a kolena při nezvládnutých pádech. Anebo naopak mají úspěch u tmavookých slečen obdivujících obraty a výskoky na kolečkovém prkně.
Kdysi tato oblast připomínala Ocelové město Julese Verna, dnes si na trávnících čutají fotbal kluci každého věku, v deštivém počasí je možné si zajít na divadelní představení či koncert do obrovské kryté haly, která je obklopená umělým trávníkem. Po představení chodí mexičtí uklízeči po umělohmotném trávníku, sbírají umělohmotné kelímky a možná sní svůj „americký sen“ o plastové budoucnosti.Setkání kultur v Monterrey Zatímco v roce 1977 vyprodukovaly monterreyské železárny milion tun oceli, v roce 2007 je stejné místo dějištěm Fóra kultury. Toto velké setkání anglosaské a středoamerické kultury mají reprezentovat tři tisíce mladých lidí a témata jsou klasicky spasitelská. Industriální revoluce a ekologie, vývoj a spravedlivá distribuce vzdělání, klonování a lidská důstojnost – to jsou některé z konceptů fóra. Jeho součástí nebudou jen jednání o záchraně světa a lidstva, ale i koncerty, výstavy a performance, takže si na své přijdou nejen mladíci s politickými ambicemi, ale i milovníci hudby a umění.
