Podle některých pramenů je Přemyslovo orání nikoliv zemědělským úkonem, nýbrž symbolem mužství a pohlavního aktu, zatímco podle jiných šlo o oborávání, tj. vyorání ochranného kruhu, schopného chránit před zlými silami. Za další důvod orání bývá někdy uváděno vymezení národní hranice nebo hranice panství. I když pomineme fakt, že neexistuje jediný důkaz toho, že Přemysl Oráč žil, snadno zjistíme, že každé výše uvedené vysvětlení má svoji slabinu.
U prvního je podivné, že si náš literární hrdina zvolil k onomu symbolu, souvisejícímu s Libuší, právě úhor, neboť tím je pole, které se vyčerpalo a přestalo být úrodné. Co se oborávání týče, praktikovali je zejména kolem vsí naši slovanští předkové již v 8. století, kdy Přemysl Oráč údajně žil. Jenže až do 11. století pokrýval území našeho státu hustý les s výjimkami některých území kolem Labe, Vltavy a Ohře, takže není jisté, že právě u Stadic se již rozkládala pole a úhory (o vesnici nemluvě). Vyznačování hranic můžeme rozhodně vyloučit, neboť až do konce 12. století byla v Čechách za národní hranici považována pomyslná čára vedoucí po okolních horách. A v úvahu nepřipadá ani vymezování panství, v 8. století totiž naši slovanští předkové pečovali o společná pole a společné pastviny. Nevíru v Přemysla a jeho orání podporuje také fakt, že podobné pověsti o údajném zakladateli panovnického rodu mají i další národy – ze slovanských jsou to třeba polští Piastovci a z ostatních germánští Gótové. Podle folkloristů existuje dokonce pro tuto legendu společné indoevropské jádro. O tom, že my jsme „opisovali“ i v jiných případech, svědčí například vyprávění o Šemíkovi, které ve skutečnosti vycházelo z německé legendy o rytíři Wittichovi a jeho koni Schemigovi. To, že Přemysl Oráč nežil ani neoral, by jistě potěšilo krále Václava I. (1205–1253), který prý nebyl ani v nejmenším nadšen představou, že pochází z rodu prostého zemědělce.
Je známo, že podle Karla IV. měly prostý původ přemyslovského rodu připomínat láptě a lýková brašna. Tomu, že si je naši předkové vyráběli z lýka již v 8. století, můžeme věřit; jejich zhotovení prý zvládly i větší děti. Připomínat však mohly maximálně to, že obyvatelé naší země byli venkovany (do 13. století u nás neexistovala města), a na prosté a zámožné se začali dělit teprve v 9. století.
