TEXT A FOTO: Jiří Škoda
Co kdybych vám řekl, že hned za našimi hranicemi se nachází krajina pohádek, která zatím uniká pozornosti většiny českých turistů?
Co v Německu? Ať před cestou, nebo po ní, všichni se mě ptali úplně stejně. Příroda, lidé, památky? Reakce většinou nechápavé. Přestože průzkumy veřejného mínění říkají, že se vztahy Čechů a Němců rok od roku lepší, v mém okolí to není moc znát. Občas někdo chválí výhodné nákupy nebo působivou atmosféru drážďanských vánočních trhů, ale stejně je rád, když může konzumovat oblíbené potraviny, sice polepené německými etiketami, pěkně doma v české kotlině. Je to zvláštní, když si uvědomíme, jak mnoho společného s našimi velkými sousedy máme.
Za sedmero horami
Začít můžeme třeba u nejranějších vzpomínek. V dětství jsme slýchávali pohádky o zlých a hodných králích, o přeshraničních vdavkách, o drobných šarvátkách, při kterých jednotliví mocipáni bojovali o svá drobná území. Když se však podíváme na mapu středověkých Čech, brzy si uvědomíme, že zde se děj těchto příběhů pravděpodobně neodehrával. Stopy po podobných událostech najdeme mnohem snadněji právě v sousedním Německu, které bylo ještě před 150 lety rozdrobeno na desítky malých území, království, knížectví a svobodných měst s vlastními vládci, tak jak to známe z dětských příběhů.
Skvěle je to vidět třeba ve spolkové zemi Porýní-Falc, kam jsem zamířil při své mými přáteli nepochopené cestě. Řeka Rýn byla již od pravěku evropskou tepnou, podél které probíhal obchod, cesty i válečné výpravy. Každý mocichtivý člověk v této oblasti se snažil zajistit si k řece přístup a dát ostatním najevo, že je to právě on, kdo zde hraje prim. Krajinu podél řeky, zejména podél středního toku, si můžete představit jako hustě koncentrovanou přehlídku těch nejkrásnějších a nejimpozantnějších historických staveb. Nejlépe je uvidíte z paluby některé z četných výletních lodí, které se po řece plaví. Začít můžete třeba v městečku St. Goar ležícím jen pár kilometrů proti proudu od města Koblenz, kde se do Rýna vlévá významná řeka Mosela, přinášející vodu od města Trevíru. Pokud poplujete proti proudu (což doporučuji), proplujete nejdříve kolem skály zvané Lorelei. Jedná se o nejužší místo Rýna mezi hranicí Švýcarska a ústím do moře. Proud je zde prudký a spolu se skalisky pod hladinou komplikuje lodní dopravu. V historii zde došlo k mnoha nehodám lodí. Podle legendy má všechny na svědomí stejnojmenná víla, která láká námořníky blíž ke skále, podobně jako to dělají sirény z řecké mytologie.
Hned za skálou proplujete časem. Na obou březích řeky začnou jako houby po dešti vyskakovat na skalách mohutné hrady, pod nimi krásná starobylá městečka. A když píšu mohutné, myslím mohutné. Jen ty největší z Čech by se s nimi daly srovnávat, ale počtem by nás ty rýnské naprosto převálcovaly. Nejlepší je, že jsou všechny krásně opravené a z velké většiny přístupné. V některých stále žijí lidé, jiné jsou přebudovány na luxusní hotely či restaurace a zbytek stále slouží reprezentačním účelům.
Zpátky do minulosti
Chybu neuděláte, když vystoupíte na břeh. Jak jsem se již zmínil, většina měst si dosud uchovala atmosféru dob dávno minulých. Stále v nich můžete najít zbytky opevnění, projít se po hradbách a proplétat se úzkými středověkými uličkami. Vysoké hrázděné stavby s mile křivými stěnami na vás budou působit, jako kdyby vám chtěly něco sdělit. Příběhy ze své historie, osudy svých majitelů. Stará pošta, celnice, skladiště, trh… Připadal jsem si po chvíli jako v nějaké fantasy počítačové hře, ovšem s daleko lépe modelovaným prostředím.
Pokud vás omrzí kameny a dřevo okolních staveb, doporučuji navštívit některou z místních restaurací. Německo si s kvalitní gastronomií jistě mnoho lidí nespojuje, přinejlepším nás napadne eintopf, případně některá z parodií z pořadu Česká soda. Je to ale chyba. Ačkoli jsem velkým fanouškem historie a krajina kolem Rýna na mě měla vliv přímo fantastický, většina vzpomínek se váže ke gastronomickým zážitkům.
Ve většině restaurací vám nabídnou pokrmy z místních produktů. Což trochu naznačuje, že velká většina jich bude mít něco společného s rybami. Nemusíte se ale bát, že byste nedostali nic jiného. Místní restauratéři se opravdu snaží, a tak se stále více podniků objevuje na seznamech známých gastronomických speciálů. Navíc ačkoli se celá oblast nachází v té bohatší části Německa, ani pro našince tu není extrémně draho. Na závěr pak přichází logická tečka. Kde jinde ochutnat rýnský ryzlink, než právě zde? Nabídnou vám ho v každé restauraci. Pokud ale chcete oblast poznat trochu lépe, doporučuji se rozjet na venkov a vyhledat nějaké menší vinařství. Místní producenti vám rádi a ochotně vysvětlí, v čem spočívají přednosti tohoto lahodného nápoje, a pokud byste náhodou váhali, dají vám ochutnat hned z několika posledních sklizní. Odjíždí se pak o to obtížněji.
Co tedy dělat v Německu, vracím se k původní otázce. Je toho mnoho. Pokud jste milovník přírody, historie a dobrého jídla, určitě se nespletete, když naše západní sousedy navštívíte. Určitě vás, stejně jako mě, v mnohém překvapí.
