Text Michal Dvořák, foto Marek Wágner
Je tomu sedm let, co se ostraha letišť po fanatických útocích radikálně změnila. Pro bezpečnost provozu a cestujících se dnes snaží udělat na letišti vše, mnoho lidí si nutná opatření nejspíš již osvojilo. Ale co se děje se zavazadly, sotva je u přepážky s usměvavými dívkami (někdy neradi) pustíte z ruky?
Na letištích nejvyšších standardů jsou to právě ony dívky, které určí další cestu vašemu zavazadlu, třeba jen nalepením štítku s čárovým kódem totožným s kódem na vaší letence. Tisková mluvčí Letiště Praha Eva Krejčí upozorňuje, že právě synchronizace čárových kódů je klíčová: „Při nastoupení do letadla totiž systém okamžitě pozná, zda je příslušné zavazadlo již na palubě. Na devadesát devět a půl procenta tedy z Prahy neodletí zavazadlo bez cestujícího a naopak, a pokud se tak stane, jde o chybu lidského faktoru.“ To jsem letos pocítil na vlastní kůži, když mi u přepážky nejmenovaných aerolinek nalepili na batoh štítek s neúplným kódem. Bagáž se mi pak chvíli toulala po Japonsku. Obsluha přepážek by ještě měla mít v malíku různá bezpečnostní nařízení, jako například že plné kyslíkové bomby potápěčů k přepravě přijmout nesmí, ale naopak speciální skialpinistické batohy s bombičkami do letadla mohou. Jinak je však systém odbavení na Letišti Praha plně automatizovaný.
BEZ SKENERU ANI RÁNU
Zavazadla po okódování putují do třídírny, kde projdou centrální bezpečnostní kontrolou, která by měla odhalit vše, co by mohlo let ohrozit. Kontrola má čtyři stupně, v záloze je připraven i pyrotechnik. Prověřená zavazadla se třídírnou pohybují ve vozíčcích po pásovém dopravníku, sorteru. Automatické skenery pak přečtou informaci z čárového kódu na visačce a v momentě, kdy se zavazadlo dostane k příslušnému skluzu, se vozíček vyklopí a zavazadlo zamíří k rukám pracovníka, který má na starosti vaše letadlo. Ten ještě jednou ověří ručním skenerem, zda je vaše batožina opravdu tam, kde má být, a pak ji naloží do vozíku nebo kontejneru. „V tento okamžik jsou zavazadla v podstatě už na palubě a nic by se s nimi nemělo stát. A pokud ano, je to opět chyba konkrétního člověka, čemuž se snažíme zabránit mimo jiné tím, že v třídírně pracují lidé s čistým trestním rejstříkem a prošli bezpečnostními kontrolami,“ říká Eva Krejčí. Na bezpečnost zavazadel dohlížejí také desítky kamer, jejichž záznamy se uchovávají dva týdny. Pracovníci třídírny u sebe navíc nesmějí mít žádné cennosti ani elektroniku a jsou namátkově kontrolováni, zda po šichtě něco nepronášejí vrátnicí.
KOLAPS KVŮLI BATOHU
Největší frmol je v třídírně kolem čtvrté odpolední, kdy jedno letadlo střídá druhé. „Během jedné hodiny dokážou pracovníci handlingu zpracovat průměrně sedmnáct set zavazadel a odbavit čtyřiačtyřicet odletů, přičemž příští rok to bude ještě o čtyři více,“ přibližuje Eva Krejčí dopravní špičku letiště. Dokážete si tedy představit, jaká zácpa nastane, když nějaký cestující předá k odbavení například batoh s uvolněnými popruhy, které se zachytí někde na cestě třídírnou? V takových případech se totiž zastaví celý systém a batoh se musí uvolnit ručně. Proto je opravdu nutné zavazadlo buď zabalit do fólie, nebo jeho vyčnívající části upevnit. Celá zautomatizovaná cesta zavazadel vypadá možná poměrně jednoduše, přesto se třeba právě vám stalo, že jste po příletu čekali na svou bagáž marně, nebo byla poškozena, či dokonce vykradena. Je otázkou, zda selhává častěji automatika (když vám například pěkně zavaří neúplný čárový kód na visačce batohu), nebo člověk, který po příletu mrsknul vaším kufrem o pás takovou silou, že obé prorazil. V takových chvílích nezbývá než potlačit vztek a jít ztrátu nebo poškození ihned reklamovat. U některých aerolinek je náhrada okamžitá, u jiných za vámi batoh doputuje třeba až za dva týdny. Ale to už je jiný příběh…
