Nápadně žlutá omítka zámku Chyše se leskne novotou, kolem je dokonale uklizený park a snad jen prázdná kašna naznačuje, že turistická sezona je definitivně pryč. Na většině hradů a zámků jsou teď, po sezoně, dveře pro veřejnost zavřené. Představa, že zámek ztichl a exponáty jsou přikryty bílými prostěradly, ale tady bere za své hned po prvních větách zámeckého pána ing. Vladimíra Lažanského.
„To si nemůžeme dovolit, a ani to nechceme. Zámek patří naší rodině a závěr turistické sezony pro nás neplatí. Kromě pondělka máme otevřeno pořád. A brzy bude zrušené i to pondělí. Úklid a údržba zámku se dá zvládnout za provozu. Pokud jste někde na dovolené, tak je vám jedno, co je za den. Máte dovolenou a chcete se podívat, co je okolo hezkého. A když je nedaleko zámek, tak proč tam nejít.“ A zámecké zákulisí? „To je hodně práce a ještě více peněz,“ dodává V. Lažanský. Na sklonku podzimu je nutné zazimovat kytky, vypustit kašnu, shrabat listí, zaopatřit zahradu a mnoho dalších věcí. Kdysi sloužily na zámcích oranžérie a skleníky nejen jako místo pro botanické kuriozity majitelů, ale hlavně se tam na zimu schovávaly choulostivější rostliny. Zámek Chyše měl samozřejmě taky velké skleníky. Přišel o ně v době, kdy na zámku bývala škola v přírodě, takže se rostliny ukládají do zdejšího pivovaru, kde se celoročně topí. Ve zdejším sklepení se také dají nalézt zbytky pískových záhonů, kam se na zimu ukládala vypěstovaná kořenová zelenina.
„Zbytek rostlin pak dáváme do dílny a do míst, kam zasahuje topení. Jde třeba o oleandry, které by českou zimu nezvládly,“ vysvětluje zámecký pán. Proč se majitelé zámku nechovají jako ostatní a přes zimu objekt neuzavřou, vysvětluje i Vojtěch Lažanský, syn zámeckého pána. „Nejsme vázáni ničím, nejsme příspěvkovou organizací státu nebo kraje, o zámku rozhodujeme sami a chceme, aby žil. Mít zámek, to je zvláštní věc. To není něco, co můžete obejmout a říct – to je moje. To lze s nadsázkou ještě udělat u rodinného domku. Ale zámek – to je partnerství. Je to kus historie, která byla komunistickým režimem ponižovaná a naším základním posláním je znovu to tu uvést do života.“ Přiznává, že vlastnit takovou nemovitost znamená docela si přeorganizovat životní režim. Vladimír Lažanský s rodinou koupil zámek jako chátrající objekt v únoru 1996 za deset milionů korun a opravil ho i s pivovarem. Na jeho ruce se zlatě leskne prsten s erbem Lažanských. Jejich rodu zámek patřil od roku 1766, kdy ho získal Prokop I. Lažanský, a konfiskován byl roku 1945. Nebyla to tedy restituce. Lažanští objekt a pozemky koupili, i když nebyl ani náznak, že by se investice mohla někdy vrátit. A není dodnes. Zámek prostě nevydělává. Ale kdysi rodině patřil… Zámek se může chlubit i nálezy, o kterých široká veřejnost zatím neví. Nebyly vystaveny, snad někdy v budoucnu. Jedním z nejzajímavějších byly staré smlouvy, které se objevily v dutinách stropu. Jedna z nich byla datována roku 1792 a týkala se pronájmu sklárny v Tisu Blatna. Tehdy musela celá rozsáhlá rodina stvrdit, že s jejím pronájmem souhlasí. Ovšem nejvzácnější nález souvisí se zdejšími hodinami. Když Griselda Švanberková v roce 1587 koupila zdejší panství, nechala vyrobit zvon pro kostel a cimbál pro místní hodiny. Později Anna Ludmila Krakovská z Kolovrat nechala udělat další cimbál, který odbíjí čtvrthodiny. To bylo roku 1679. Někdy v letech 1857–1858 byl hodinový stroj umístěn do nového štítu. Předpokládalo se, že v průběhu novogotické přestavby byly oba cimbály sundány. Teprve stavebně historický průzkum a oprava hodinového stroje odhalily, že vše je jinak. Cimbály jsou dodnes součástí hodin a na jednom se dokonce našel nápis: „Matěch, mistr zvonař, v městě Plzni, zdělal cimbál tento léta páně 1587.“ Cimbály tak dál odbíjejí čas. Už páté století! Státní zámek je závislý na dotacích, privátní musí hledat peníze jinde. Nikdo neví, kolik provoz a údržba budou stát. Jen vymalování přijde až na desítky milionů korun. Vymalovat zámek může pouze odborník schválený památkovým ústavem. „Největším zákulisím zámku je pivovar. Návštěvník vůbec netuší, že jen to, aby zámek nechátral, spolkne ročně dva miliony korun. Údržba parku stojí půl milionu. Ten se musí na podzim dokonale vyhrabat, což znamená odvézt dvě stě valníků listí na depónii vzdálenou zhruba dva kilometry. Na zámku máme truhláře, který neustále něco opravuje. Vstupné a poplatky ze svateb nám udělají půl milionu ročně. A dva miliony stojí pouhopouhý provoz. To samozřejmě žádný návštěvník neví. Proto je pro zámek pivovar tak důležitý,“ říká V. Lažanský. Takže skutečným zákulisím by byl pohled do peněženky, či lépe na konta rodiny Lažanských, kterým tam zámek dělá slušný průvan už jen svou pouhou existencí. napsal a vyfotografoval Topí Pigula
