Napsala a vyfotografovala Ivana Kajzrliková
Tři kilometry za bolivijským městem Sucre v cementovém lomu Cal Orco společnosti Fabrica Nacional de Cementos se nachází největší naleziště dinosauřích stop na světě. Více než pět tisíc stop uspořádaných do dvou set padesáti stezek však silně ohrožuje eroze. Na jaře tohoto roku zažádali vědci o zápis místa na seznam světového UNESCO, aby získali peníze na záchranu rozpadající se stěny. O výskytu podivných stop se mezi dělníky vědělo už od konce šedesátých let, senzací se však staly v roce 1996, kdy je prozkoumali geologové, a v červenci a srpnu 1998 je podrobně prozkoumal tým paleontologů pod vedením švýcarského profesora Basilejské univerzity Christiana Meyera. Do této doby drželo primát největšího naleziště Khjoda-Pil-ata v Turkmenistánu. V lomu Cal Orco, na vápencové skále o výšce osmdesáti metrů, tisíc dvě stě metrů dlouhé, s celkovou rozlohou dvacet pět tisíc metrů čtverečních, se našly fosilie ryb, krokodýlů, želv, měkkýšů a zelených řas a také stromatolity a dvě zkamenělá dinosauří vejce o průměru 25 a 40 centimetrů. Dále tu jsou zkamenělé stopy několika druhů dinosaurů z období pozdní křídy, tedy z období před osmdesáti až šedesáti pěti miliony let, těsně před náhlým zánikem dinosaurů. Nejdelší dinosauří trasa měří více než tři sta padesát metrů. Výzkum probíhá dál a objevují se další stezky.
Otisky ukazují na přítomnost masožravého dravce Tyrannosaura, který chodil pouze po prstech, takže jeho stopy měří jen čtyřicet šest centimetrů, i když celé chodidlo mělo okolo jednoho metru. Dál tu vidíme otisky chodidel býložravého ankylosaura, hadrosaura, saltosaura a titanosaura. Taková druhová rozmanitost těsně před jejich vymřením nabourala teorii postupného zániku dinosaurů. Objev také přinesl nové poznatky o životě ankylosaura. Dříve se nepředpokládalo, že by tento obří, čtyři tuny vážící kolos obrněný oválnými pláty a dvěma řadama trnů byl schopen běhu. Zkoumání stop jeho nohou (větších předních s pěti prsty a menších zadních se čtyřmi prsty) ukázalo, že se pohyboval rychlostí až třicet kilometrů v hodině. Jednotlivé vrstvy ve stěně lomu představují třetihorní jezera, jedna vrstva se tedy rovná jednomu jezeru. Celkem jde o zhruba dvě stě tisíc let. Během tektonického neklidu, který vrcholil v pozdním paleocénu a eocénu, se vrstvy tlakem dostaly do vertikální polohy a v podobě vápencové stěny nakloněné v úhlu sedmdesáti tří stupňů se dochovaly do dneška.
Do lomu pořádají cestovní kanceláře v Sucre výlety. Dvakrát denně vyjíždí od katedrály na hlavním náměstí Plaza 25 de Mayo výstředně pomalovaný otevřený turistický autobus. K lomu se dá jít i pěšky, ale stejně musíte počkat na skupinu a koupit si lístek za stejnou cenu jako lidé z autobusu. Doprava k lomu je tak vlastně zdarma. Při koupi lístku dostanete oranžovou helmu a výklad si můžete vyslechnout nejen ve španělštině, ale i v angličtině, což je v Bolívii opravdu nadstandard. Při naší letošní návštěvě lomu jsme měli jako jedni z posledních možnost jít až ke stěně a prohlédnout si stopy pěkně zblízka. Koncem srpna byl na protějším kopci za přítomnosti prezidenta Evo Moralese slavnostně otevřen nový turistický areál Parco Cretacico s muzeem, maketou části stěny a audiovizuálními tematickými pořady. Bohužel – nebo bohudík, jak se to vezme – budou moci návštěvníci obdivovat dinosauří stezky už pouze pomocí dalekohledů. Je to ale asi jediná možnost, jak stěnu zachránit, protože při dotyku se neúprosně drolí. Vědci navrhují konzervovat stěnu silikonem nebo ji potáhnout goretexovou membránou. Zatím se to pouze zkouší. Cena projektu by se však pohybovala v milionech amerických dolarů, což je cena pro bolivijskou ekonomiku takřka nemyslitelná. Nadějí zůstává zápis do seznamu dědictví UNESCO, kam vedle dalších bolivijských skvostů patří od roku 1991 díky své výborně zachovalé koloniální architektuře i blízké město Sucre.
