Zříceniny jsou vším, co zbylo po jedné z nejbohatších civilizací na jih od Sahary. Evropští kolonizátoři je připisovali králi Šalomounovi a královně ze Sáby. Afričtí “barbaři” přeci nemohli vytvořit něco takového…
Velké Zimbabwe obklopují záhady už od doby, kdy o něm, pět let před objevením Ameriky, uslyšeli jako první Evropané Portugalci. V lodním deníku stojí: “Za touto zemí se v hloubi kontinentů rozkládá ohromné království a uprostřed nesmírně bohatého kraje zlatých dolů stojí obrovská pevnost postavená z kamenů neobyčejných rozměrů, a to bez vápna nebo jiné látky, která by je držela pohromadě.”
Žulové město vzniklo postupně od dvanáctého do konce čtrnáctého století našeho letopočtu. Nejprve vyrostly stavby na kopci a později opevněné město v údolí. A způsob? Pod bloky kamenů se zapálil oheň, a když se rozpálily, polili je studenou vodou. Výsledkem byly tlusté desky, z nichž se na sucho stavělo. Zříceniny představují jen srdce města obehnaného mohutnou zdí. V době největšího rozkvětu tu totiž podle archeologických nálezů žilo asi patnáct tisíc lidí v okruhu sedmi kilometrů od hranic pevnosti. Okolo roku 1600 ale sebevědomá civilizace z neznámých důvodů zanikla. Velké Zimbabwe tak zůstalo navždy opuštěné.
