Kráter Ngorongoro v severní Tanzanii je jedním z těch vzácných míst, kde můžete vidět zvířata stále tak, jak žila před několika staletími. Při své první návštěvě kráteru jsem měl to štěstí, že se mi podařilo pozorovat a nafotit páření zeber Böhmových v překrásném prostředí této již vyhaslé sopky.
Samotný kráter je obklopen vysokými sopečnými stěnami, které sahají do výšky několika stovek metrů. Strmé stěny jsou na některých místech porostlé hustým lesem a i v takto nepřístupném terénu je možné vidět krmící se slony. Zbytek povrchu stěn obrůstají četné druhy trav, které se pak v různé velikosti a hustotě objevují i na samém dně kráteru, které má přibližně tři sta dvacet kilometrů čtverečních. Na dně kráteru okamžitě zapomenete na svět kolem, protože se před vámi otevře opravdový ráj na zemi. Zvířata tu žijí v naprostém klidu a běh času se tady úplně zastavil. Jediné, co připomíná civilizaci, jsou ostatní turisté. I přes tento nedostatek se dají najít místa, kde na turisty nenarazíte a kde lze zvířata v klidu pozorovat a fotografovat. Z velké pětky (lev, slon, levhart, buvol kaferský, nosorožec) můžete v kráteru spatřit všechna zvířata během jedné hodiny jízdy, zebry a pakoně pak vytvářejí velká stáda i na tomto malém území. TA KLISNA JE MOJE! Zebry jsou stádová zvířata a vytvářejí menší rodinné skupiny, které se v klidu popásají s jinými skupinami zeber, ale také s jinými býložravci, nejčastěji s pakoni. Bývají občas k ostatním druhům býložravců agresivní, zejména pokud najdou jejich opuštěné mládě. Několik menších stád jsme objevili ve východní části kráteru, obklopené stovkami pasoucích se pakoňů. Všiml jsem si jednoho mladého hřebce, který zmateně pobíhal mezi skupinkami zeber a přitom se jakoby náhodně zaměřoval na jedno menší rodinné stádo, které hlídal silný hřebec. Je známo, že si vůdčí hřebci svoje klisny hlídají jako oko v hlavě a mladí nezadaní samci, kteří se spojují do mládeneckých stád, si většinou nedovolí tyto hřebce provokovat. Krouží proto často kolem rodinných skupin a čekají na příležitost. Nakonec se tento mladý hřebec dočkal a dokonale využil nepřítomnosti vůdčího hřebce, který právě proháněl dalšího z nápadníků jedné z jeho dcer.
Mladý samec se hned chopil příležitosti. Podařilo se mu odlákat mladou samici asi sto metrů od stáda a rychle se s ní spářil. Je zajímavé sledovat, že se při aktu zebry chovaly stejně jako lidé na záletech. Samec i samice neustále hlídali, kde se pohybuje hlava stáda, a zejména samec se snažil mít nevěru co nejdříve za sebou. Také samici se po chvíli přestala tato kratochvíle líbit a snažila se utéci. Finále milostného aktu však nakonec přerušili turisté, kteří po spatření pářících se zeber jeli jako o závod, aniž by dbali zákazu jízdy mimo cesty. Vjeli autem přímo mezi pářící se zebry a vracejícího se vůdčího samce, a tak jsem přišel o zajímavou akci, kterou by jistě poskytlo ne právě přátelské setkání dvou samců. To je velká nevýhoda těchto turisticky lákavých destinací. Zebry se páří po celý rok s několika vrcholy v sezoně, které jsou závislé na počasí, a tak snadno podlehnete dojmu, že nebude tak těžké páření vidět na vlastní oči a třeba si je i vyfotit. Opak je ovšem pravdou. Vlastní akt se dá počítat na sekundy a navíc musíte mít to štěstí, že se zvířata připletou k cestě. Anebo můžete riskovat a cestu opustit, což ale v kráteru Ngorongoro kvůli mnohým nebezpečím nedoporučuji. Když už se vám ale poštěstí být kouzelnému aktu páření přítomni a když jde navíc o zálet, můžete si blahopřát. Zebří alfa samci jsou totiž nesmírně opatrní na to, aby potomstvo neslo právě jejich geny.
