Něrpičija je nejdůležitější strategickou základnou Ruska. Tiše v ní odpočívá šest obřích jaderných ponorek Tajfun. Ale největší jaderné nebezpečí je vzdáleno pouhý jeden kilometr od základny: Je to úložiště jaderného odpadu Andrejevka. Uranové tyče z vyhořelých jaderných reaktorů jsou tu naskládány těsně jedna vedle druhé. V roce 1987, rok po katastrofě v Černobylu, byla Andrejevka na pokraji havárie. Uskladněné vyhořelé palivo se začalo nebezpečně zahřívat a nehodě na úložišti bylo zabráněno tím, že několik mužů radioaktivní uranové tyče holýma rukama přerovnalo. Odvrácení jaderné katastrofy bylo zamlčeno: Státní tajemství
NĚRPIČIJA. Leží v Kolském zálivu na severním pobřeží poloostrova Kola blízko finských hranic. Je obklopena 200 čtverečních kilometrů bezpečnostní zóny s trojitou kontrolou. Na základně Něrpičija je umístěno nejméně 70 % jaderného potenciálu ruského námořnictva, což je zhruba jedna třetina ruských nukleárních zbraní vůbec. V roce 1976 schválil Leonid Brežněv strategický program Tajfun, jehož základem bylo umístění obrovské ničivé síly na pohybujících se podmořských základnách. V období 1980 až 1989 bylo postaveno šest obřích (171 metrů dlouhých a 24 metrů vysokých) jaderných ponorek Tajfun, každá o výtlaku 25 tisíc tun. Tyto ponorky nemají obdobu v žádném typu, které užívá NATO. Tajfun je například dvakrát tak velký jako americká jaderná ponorka Ohio. Na palubě tajfunu obsluhuje stopadesátičlenná posádka dvacet bojových raket s jadernými hlavicemi. Poháněn je dvěma jadernými reaktory. Na Něrpičiji bydlí celkem 25 tisíc lidí. V počtu jsou zahrnuty i rodiny důstojníků, pracujících na základně, na ponorkách nebo v podzemních bunkrech základny. Pro okolní svět tito lidé neexistují, jejich jména jsou zapsána pouze ve zvláštních kartotékách. Žijí zde v atmosféře jaderné války po celou dobu uplynulých 30 let a skutečný jaderný konflikt by sotva změnil způsob jejich života. Anatolij Tisecký je kapitán nejnovějšího tajfunu (postaveného v roce 1989) a absolvoval již pět plaveb v oblasti Severního pólu. Říká, že trup jeho ponorky je vyroben z titanové slitiny, což jí umožňuje při vynořování na povrch prolomit led o tloušťce až šest metrů. Podle ministra obrany je nejlepším z velitelů ruského ponorkového loďstva. Dostává plat kolem 100 tisíc rublů (150 USD). Pro srovnání, důstojník má plat 60 tisíc rublů (80 USD) měsíčně a řadový námořník tisíc rublů (1,5 USD). Tiseckého žena Irena a jejich dvě dcery také žijí na základně.
NEJVĚTŠÍ PROBLÉM RUSKÉ ARMÁDY. Velký počet jaderných ponorek nemůže ruské námořnictvo dále používat, protože jejich reaktory jsou již příliš dlouho v provozu. Jejich oprava by vyžadovala vyjmutí reaktorů z ponorek, odstranění tyčí uranu a jejich uložení na bezpečnou skládku. Ale armáda dnes na tyto operace nemá prostředky technické, ani finanční. Navíc skládka jaderného odpadu Andrejevka je přeplněná. Proto budou muset být pohřbeny celé radioaktivní vraky ponorek. Ale kde a za jaké peníze? Armáda zatím udržuje 58 vysloužilých ponorek s jadernými reaktory v chodu nedaleko přístavu. Jinými slovy, 58 potenciálních Černobylů v místě, kde je soustředěno největší množství strategických jaderných zbraní nejen v Rusku, ale také na světě. Mohutná, třípásmová ostraha tohoto komplexu tedy neznamená pouze ochranu proti zvídavým pohledům, vždyť práce na základně je nebezpečná i nejbližšímu okolí. Zařízení je zchátralé, potřebnou bezpečnost nezaručuje. Například když se ponorka připravuje k plavbě, je potřeba umístit bojové jaderné hlavice na ponorku. V roce 1991 se utrhlo zkorodované lano jeřábu zrovna při přemisťování jaderné hlavice, ta spadla a bouchla si přímo o kovový trup ponorky. Situaci dokresluje jeden z členů posádky: „Vůbec nám nezáleží na tom, kolik zbraní bude fungovat v případě konfliktu a kolik jich exploduje před našimi zraky při jejich vypuštění. Nikdo je nikdy důkladně nekontroloval, dosud jsme pouze kontrolovali tři strategické střely. Dvě z nich byly v pořádku, třetí se vznítila na ponorce. Naštěstí to bylo při cvičení a na palubě nebyla žádná jaderná hlavice. “
ANDREJEVKA Tato skládka jaderného odpadu (jeden kilometr od základny Něrpičija) byla vybudována již v roce 1958. Dnes je ve stavu, kdy nepřijímá. Je v ní nashromážděno radioaktivní haraburdí (vyčerpané tyče uranu, reaktorová voda atd.) z nejméně stovky jaderných reaktorů. Tyče jsou uloženy těsně jedna vedle druhé a voda, ve které jsou ponořeny, uniká mnoha trhlinami z chátrajícího zařízení. Nejsou prostředky na dostatečnou údržbu. Tato koncentrace radioaktivního odpadu je proto stále ve stavu možného přehřátí a následující exploze. V roce 1987 bylo nehodě na úložišti Andrejevka zabráněno v poslední chvíli jenom tím, že několik mužů bylo posláno do skladu, aby tyče přerovnali holýma rukama. V Andrejevce žije 40 důstojníků a 150 vojáků. Musí pracovat za jednoduchých podmínek bez přiměřené ochrany: žádné oblečení, chránící proti radiaci, ale obyčejný bavlněný pracovní oblek. Přesto jejich detektory radiace ukazují stále normální úroveň ozáření. Nejvyšší důstojníci ale znají pravý stav věcí. Tyto detektory jsou rozdávány vojákům prý jako psychologická „podpora”, jsou vyrobeny tak, aby nikdy neukázaly ozáření nad limit. Muži na Andrejevce ale nemají jiné volby. Opustit toto místo je zakázáno.
