Sucho straší v Africe odpradávna nejen lidi, ale jak praví následující příběh, také zvířata.
V dávné říši zvířat měla jednou princezna sen, že v zemi po tři roky nespadne ani kapka deště. Všechna zvířata se obávala, že se sen splní, a tak si začala shánět potravu, aby měla co jíst, až přijde sucho. Jako poslední se o zlé předtuše dozvěděl pavouk, který řekl: “Tři roky sucha, to je nesmysl, tomu nevěřím!” Všechna zvířata pilně shromažďovala něco k snědku, kromě pavouka a jeho rodiny.
Uplynul rok, a v zemi panovalo nelítostné vedro a z nebe nespadla ani kapička deště, stejně tomu bylo druhý i třetí rok. Předtucha se vyplnila… Země přestala přinášet plody, kterými by se zvířata nasytila. Největší hlad měl pavouk, jenž neměl žádné zásoby. Jednou, když hledal něco k snědku, dostal se až k řece, kde žil krokodýl. Krokodýl řekl: “Vítám tě, pavouku. Jak víš, v naší zemi teď panují zlé časy a ty všechno mění. Je sucho, nemám co bych pozřel, a tak musím naše přátelství obětovat a radši si tebou zasytím žaludek.”
Pavouk odpověděl: “Ušetři mě prosím, vidíš, jak jsem hubený, mnou by ses jen těžko nasytil. Když mě ušetříš, slibuji, že ti seženu nějakou potravu.” Krokodýl se zamyslel a pravil: “Přijímám tvoji nabídku, ale pamatuj, jestli mě obelstíš, skončíš v mém žaludku.” Pavouk se tedy vrátil domů a celou cestu promýšlel, jak sežene krokodýlovi nějaké jídlo, když sám žádné nemá. Svolal tedy celou rodinu a příbuzenstvo a začal jim čistit zuby. Když bylo dílo dokonáno, poslal je do vesnice, aby se usmívali na ostatní zvířata, a ta začala toužit po stejně oslnivém úsměvu. Zanedlouho se u pavouka sešlo mnoho zvířat, která chtěla stejně bílé zuby. Pavouk jim je slíbil, když mu přinesou něco k snědku. Zvířata nelenila a zanedlouho mu snesla domů mnoho potravy. Pavouk povídá: “Nyní je řada na mně. Bohužel mi můj zrak už tolik neslouží, tak vás zavedu nedaleko ke svému příteli, který je lepší zubař než já.” Zvířata souhlasila a následovala pavouka dolů ke břehu řeky. Přes řeku vedla dřevěná lávka, jak ji pavouk přešel, dal signál svému staršímu synovi a lávku strhli. Zvířata spadla do vody a krokodýl měl konečně něco k jídlu.
Nespolkl ale všechna zvířata, protože některá uměla velice rychle plavat. Ta, která přežila, se se zbraní v ruce vypravila zabít pavouka. Nenašli ho, a proto alespoň za trest vypálili jeho dům. Pavouk od té doby žil ve strachu a schovával se v koutech stěn. Když někdo otevřel dveře, pavouk vyběhl a pochodoval po stropě. Od té doby se pavouci skrývají v koutech stěn a na stropě. Může tak dopadnout každý, kdo bude líný.
Podle západoafrické legendy, kterou v Ghaně sebrala a zpracovala Jana Patková
Legenda je v originálním jazyce ewe nahrána na CD “Africké noci”, který obdrželi abonenti speciálního předplatného.
