Jihoameričtí indiáni dali vodopádům ležícím na hranicích Brazílie, Argentiny a Paraguaye jméno Iguaçu. V jazyce guaraní toto slovo znamená “velká voda”. Určitě tehdy netušili, jak dobře se při výběru názvu strefili. Iguaçu jsou totiž největším systémem vodopádů na světě.
OBLAKA Z ROZPRÁŠENÉ VODY
Rio Iguaçu pramení v pohoří Serra do Mar na brazilském pobřeží Atlantiku. Po mnohasetkilometrovém putování směrem na západ, patnáct kilometrů od ústí do řeky Paraná, příroda vytvořila na Rio Iguaçu fascinující výtvor, který byl v roce 1986 zapsán do seznamu přírodního dědictví UNESCO.
Jakmile vystoupíme z minibusu, který nás přivezl z městečka Foz do Iguaçu (stejně jako vozí i tisíce jiných turistů), víme, že jsme na místě. Přesvědčuje nás o tom hukot vody, jenž se šíří zpoza lesa. Natěšení se vydáváme po stezce k první vyhlídce. Decibely se zvyšují. Nesmělými kroky ukrajujeme poslední metry a opatrně hledáme místo, odkud tyto ohromující zvuky přicházejí. Konečně se les otvírá, a my stojíme proti jedné z kaskád. Voda k ní přitéká přes několik menších stupňů a z posledního zlomu se řítí do hlubin kaňonu. Z tohoto místa jeho dno ani není vidět. Pokračujeme tedy dále po vyhlídkové trase, která se svažuje k řece. Objevují se nové a nové větve vodopádu. Množství skalních i trávou zarostlých ostrůvků a skalních stupňů tok rozděluje na 275 kaskád, kterými Rio Iguaçu překonává tektonický zlom a řítí se na dno rokliny. Na další vyhlídce už jej můžeme spatřit. Po ohlušujícím dopadu zdivočelá voda pokračuje peřejemi dál.
Dostáváme se do výšky středního stupně vodopádu a stojíme před fascinujícím panoramatem. Tvoří jej desítky vodopádů od malých pramínků až po mohutné proudy vody, všechny ale končí ve zpěněné řece. Na oblacích z rozprášené vody se tvoří duhy. Celou dvouapůlkilometrovou šířku kaskád nelze obsáhnout jedním pohledem, snad jen ze vzduchu.
SRDCE VODOPÁDU
V poslední části dvoukilometrové stezky se odkrývá pohled na poslední stupeň, který tvoří obrovský amfiteátr. Vodopád v těchto místech dosahuje největší výšky, osmdesáti metrů. Tady připravili Brazilci pro návštěvníky skutečnou lahůdku – na jeden z mezistupňů postavili vyhlídkový most. Na jeho konci se dostáváme do srdce vodopádu. Pod nohama se voda řítí s ohlušujícím hlomozem do třicetimetrové hloubky. Duha střídá duhu. Sledujeme majestátní bílý závoj vody plynoucí z nejvyššího stupně. Neslyšíme vlastního slova. Je těžké vyhnout se pocitům úžasu a nadšení. Za tyto pohledy sice musí každý návštěvník zaplatit úplným promoknutím z kapiček rozprášené vody, ale v třicetistupňovém horku jde o příjemné osvěžení. Ohromeni kráčíme ještě kilometr proti proudu, do míst, kde je možné spatřit Rio Iguaçu ještě před prvním kaskádovým stupněm. Tady se zdá neuvěřitelné, jaké peklo taková klidná řeka dokáže o pár metrů dále rozpoutat.
