Category: 2009 / 11

Text: Lenka Stránská

Kdyby se sešli botanik, kosmetička, lékař a ekolog a začali se bavit o významu eukalyptu (blahovičník kulatoplodý), pravděpodobně by se neshodli.

Lékař by argumentovat tím, jaké zázračné účinky mají jeho silice na lidský organismus, jak pomáhá při onemocnění horních cest dýchacích, astmatu a zánětu hrtanu. Botanik by oponoval: „Je to bič subtropů a tropů celého rozvojového světa!“ Eukalypty totiž neposkytují stín, protože se jejich listy otáčejí ke slunci hranou čepele. Opadlé listy jsou navíc fytotoxické (podobně jako u nás třeba listy ořešáku), takže podrost nemá šanci. Ekolog by se možná přidal a zdůraznil by, že eukalypty jsou doslova pumpou na spodní vodu – silně odvodňují místa, kde jsou vysazené. Kvůli tomu dochází k vytvoření sterilních, vegetací nekrytých ploch vystavených slunečnímu záření, které jsou, zvláště na svazích, předurčené k erozi. Zároveň by však musel přiznat to, že jsou pro místní obyvatele užitečné jako zdroje paliva, lze je ořezávat a pařezina skvěle obráží a rychle roste. Ovšem použití eukalyptů k zalesňování je podle odborníků doslova zločinem na krajině. Kosmetička by mohla argumentovat tím, že strom sice nestíní, ale jeho listy skvěle osvěžují vzduch a eukalyptová silice si díky příjemné vůni a baktericidním účinkům našla místo v parfumerii. Neobejdou se bez ní například pánské přípravky na holení, přidává se do zubních past a koupelových přípravků. Jako dobrý duch by mohl z onoho světa nad touto odbornou diskusí bdít německý botanik Ferdinand von Müller, který byl v letech 1857 až 1873 ředitelem botanické zahrady v Melbourne. Právě on totiž blahovičník pro odborný svět objevil. Zabýval se účinky eukalyptové silice a zjistil, že má repelentní a antibakteriální účinky. O eukalyptus byl ve světě velký zájem, a tak se brzy dostal do Evropy, Afriky, Kalifornie a mimotropických oblastí Jižní Ameriky. Původně australská dřevina se tak brzy přidala k těm rostlinám a živočichům, na které narazíme i na místech, kde bychom je nečekali. Je málo pravděpodobné, že by se rozpravy zúčastnila také koala medvídkovitá a zástupce aboridžinců. Pokud by se tak stalo, předpokládejme, že ten první by si tiše pochutnával na listech a jeho blažený výraz by napovídal, že mu rozhodně nevadí, že jsou jedovaté. Však si s ním jeho játra poradí. Australský domorodec by potvrdil, že tento strom je pro jeho lid všelékem. Léčí horečku, pomáhá proti revmatickým bolestem a úplavici. Působí prý i jako protijed proti hadímu uštknutí. Diskuse by tedy pravděpodobně skončila patem. Ostatně eukalyptu je to lhostejné. Jeho pravlastí byly kdysi Austrálie a Tasmánie, jen pár druhů rostlo na Nové Guineji, v Indonésii a Filipínách. Nebýt onoho nadšeného botanika, nedělal by eukalypt vrásky odpůrcům jeho rozšíření po světě, ale ani neposkytl úlevu těm, kteří to potřebují.

Pin It on Pinterest