TEXT: ALEŠ HORÁČEK, FOTO: MAREK WÁGNER
Jejich tvar prý koncentruje a transformuje vesmírnou energii. Ať už to znamená cokoliv, pyramidám se díky tomu připisují až neskutečné možnosti využití. Včetně komerčního. A tak jsme jejich zázračnou sílu vyzkoušeli.
VYHODÍME LEDNIČKU?
Pro první pokus jsme koupili pyramidu z internetového obchodu. Vybrali jsme si specializovaný potravinový model za 790 Kč. Poštou přišlo osm měděných trubiček s plastovými spojkami. Jejich sestavením vznikla konstrukce připomínající miniaturní stan, kterému vítr odnesl plachtu. Podle návodu pod ní má jídlo zůstat nejméně dvakrát déle čerstvé a mléko nemá zkysnout. Udělali jsme tedy malý nákup a rozdělili ho na dva talíře, takže se na každém ocitla broskev, dvě meruňky, čtyři kuličky hroznového vína, kousek hovězího masa, kousek jater, sklenice čerstvého mléka a krajíc chleba zabalený v celofánu, jak radil návod. Jeden talíř jsme podle návodu umístili do třetiny výšky pyramidy, druhý zůstal ležet volně na stole. Pak už jsme jen čekali, co se bude dít. Už za dva dny se z pokusné místnosti začal linout puch zkaženého masa a jater. Ať bylo pod pyramidou, nebo ne, zavánělo stejně. Také mléko zkyslo v obou sklenicích. Za čtyři dny už se na mase pásli červi a obě mléka pokryly nechutné bubliny. Sledovat dál proces rozkladu nemělo smysl. V pokusu jsme tedy pokračovali už jen s ovocem a chlebem. Za další týden pokryla jeden z krajíců zelená plíseň. Byl to krajíc pod pyramidou. Druhý krajíc zplesnivěl dva dny nato. Za další týden jsme z obou talířů vyhodili rozteklé a seschlé ovoce. Je pravda, že broskev pod pyramidou byla seschlá o něco méně. Na důkaz o zázračných účincích vesmírné energie to však bylo trochu málo. Už proto, že chleba naopak zplesnivěl dřív pod pyramidou. Závěr: Potravinová pyramida trvanlivost potravin neprodloužila. V
TAJEMNÝCH ÚTROBÁCH
O druhém pokusu jsme věděli předem, že výsledek při nejlepší vůli nemůže být příliš průkazný. Ověřit objektivně vliv pyramidy na zdraví a pohodu člověka byl zkrátka úkol nad naše síly. V podobných případech navíc nikdy nelze pominout vliv placebo efektu, kdy víra v léčebné schopnosti čehokoliv dokáže pozitivně ovlivnit psychiku člověka natolik, že se jeho stav skutečně zlepší. Přesto nás zajímalo, jestli lze v pyramidě „něco“ cítit. Předem jsme vyloučili terapii pod tyčemi spojenými do jehlanu. Když pyramidu, tak pořádnou, i se stěnami. Tím jsme ovšem vyloučili i naprostou většinu českých relaxačních center. Ta používají nejčastěji právě tuto levnou variantu. Nakonec jsme se rozhodli pro soukromou pyramidu, která splňovala naše představy. Její majitel se pro stavbu nechal inspirovat takzvanými orgonovými akumulátory psychoanalytika Wilhelma Reicha. Nadchl nás už samotný pohled na tři metry vysokou bytelnou pyramidu pokrytou zlatavou fólií, která má odstínit elektromagnetické záření. Před vstupem si nechávám od lékaře – specialisty na zdravý životní styl – Karla Urbana přeměřit vše, co v polních podmínkách lze: tep, tlak, obsah oxidu uhličitého v dechu a krvi, procento tuku v těle, váhu… Pak usedám do měkkého křesla a obklopuje mě tma. Odněkud zní meditační hudba. Vím, že je to klišé, ale jinak to zkrátka napsat nejde: myšlenky mě opustily a já se někam propadal. Za čtvrt hodiny bylo po všem. Když jsem pyramidu opustil, připadal jsem si trochu zpitomělý, chtělo se mi spát, ale bylo mi fajn. Pokud jde o měření, můj tlak se ze 110/80 jen mírně pohnul na 110/75 a tep se zklidnil ze 72 na 66 pulzů za minutu. Jinak žádná změna. Moct ale takhle uprostřed dne na chvíli úplně vypnout, to nemělo chybu. Závěr: Po relaxaci v pyramidě se člověk cítí skvěle. Jako po každé klidové relaxaci.
BROUSÍME ŽILETKU
Pro třetí pokus jsme si vybrali takzvaný Faraonův přístroj na ostření žiletek, což je ve skutečnosti obyčejný model pyramidy. Že se tupá žiletka nabrousí pouhým vložením pod jehlan, vypadá jako nesmysl. Jenže na tenhle „nesmysl“ udělil Československý patentový úřad v padesátých letech českému radioinženýrovi Karlu Drbalovi pod spisem č. 91304 oficiální patent. Ten je od té doby mantrou pyramidologů nejen u nás, ale i ve světě. Navzdory tomu, že patentový úřad ve skutečnosti nijak důsledně nezkoumá, jestli je přihlašovaný vynález skutečně funkční. Vyrobit pyramidu podle patentu Karla Drbala není nic složitého. Jedná se o deset centimetrů vysoký jehlan s čtvercovou základnou o délce stran 15,7 centimetru. Materiál má být z elektricky nevodivého materiálu, my jsme zvolili plast. Pak už stačilo jen upravit dřevěný špalíček, který žiletku podržel ve třetině pyramidy, kde mají být účinky nejsilnější. Vzpomínáte na Richarda, který si v jedné z prvních porevolučních reklam myl každou půlku hlavy jiným šamponem? V podobné situaci se nyní ocitl redakční fotograf. Jako majiteli nejtvrdších vousů v Koktejlu mu připadl úkol holit si každou tvář jinou žiletkou. Jednu jsme ukládali zpět do krabičky, druhou přesně podle pokynů v patentu vždy stejným ostřím na západ a druhým na východ pod jehlan natočený boky ke hlavním světovým stranám. Podle patentu má žiletku ostřit magnetické pole Země, a to tak důkladně, že ji bude možné použít minimálně padesátkrát, zatímco normálně by byla po pátém holení tupá. S napětím jsme tedy čekali, při kolikátém holení začne fotograf úpět bolestí. Bylo to při pátém. V tom patent nelhal. Fotografa jsme pak v zájmu pokusu sadisticky donutili oholit se takto ještě dvakrát. Víckrát se nám ho přemluvit nepodařilo. Tvrdil, že ať se holí normální žiletkou nebo tou, kterou brousí pyramida, trpí jako zvíře. Na žiletku, která během pokusu strávila pod pyramidou dohromady tři týdny, jsme nechali „vesmírnou energii“ působit ještě další tři dny, a pak jsme obě odvezli do Fyzikálního ústavu Akademie věd. Jestli je jedna z nich ostrá víc než druhá, elektronový mikroskop by měl rozdíl ukázat. Potemnělá laboratoř se svítícími monitory vypadala tajemně. Zatímco elektrony bombardovaly ostří žiletek v podtlakové komoře, fyzik Karel Jurek na monitoru předváděl jejich zvětšený obraz. Třicetkrát, šestsetkrát, dvatisícekrát i desettisíckrát zvětšené čepelky byly jedna jako druhá. Mikroskop žádný rozdíl ostří neukázal. Závěr: Pyramida postavená podle patentu Karla Drbala žiletku nenabrousila.
