Napsala a vyfotografovala Dagmar Cestrová
Chcete přehled jedlých brouků, kteří žijí v Čechách a na Moravě? Tesařík, jezinka, ploštice, potápník, včela, vosa… I na českých serverech se už objevují webové stránky o entomofagii, což je odborný název pro využití hmyzu jako potravy, včetně různých doporučení a receptů. Dnes to zatím spíše připadá recesi a potřebu blýsknout se něčím, tak proč ne pro Středoevropana nějakou odporností. Ostatně není snad právě tohle důvodem pro řadu lidí, aby se nechali při své cestě do Asie nebo třeba Mexika či Afriky zvěčnit na fotografii s červy v ústech?
Cesta do budoucnosti Není ale žádným tajemstvím, že odborníci na výživu berou hmyz jako jednu z možností, jak v budoucnu vyřešit otázku stále hladového a přitom bobtnajícího lidstva. V takzvaných rozvojových zemích byl hmyz jednou z běžných potravin po celou dobu existence lidí v těchto oblastech. Často totiž tvořil jedinou dostupnou hodnotnou složku potravy. Hmyz obsahuje vysoce kvalitní bílkoviny, některý i dost tuku, je lehce stravitelný a v těle po něm nezůstávají téměř žádné škodliviny. Kromě bílkovin poskytuje i vitaminy A, C, D, E a řady B a samozřejmě i některé minerály, především vápník, hořčík a zinek. Ale pozor – neplatí to obecně. V současné době se ze zhruba čtyř set milionů známých druhů se jich jako potrava uvádí jen 1400 až 1500. Mezi nejoblíbenější patří termiti a mravenci. Pavouci jsou v Africe zase hlavně považováni za afrodiziakum. Zatímco na jedné straně se o broucích píše, že ve svém skeletu vyrábějí antibiotické látky, a proto se v některých klinikách hlavně v USA podávají přípravky z nich jako luxusní potravinový doplněk pro rekonvalescenty, na druhé straně mohou obsahovat i nebezpečné látky. Například i v české kuchyni můžete s moukou nebo čokoládou nechtěně pozřít potemníka, který má mít dokonce karcinogenní účinky. Těžko vám ale při jeho velikosti hrozí skutečné nebezpečí. Jsou to předsudky? Brouci slouží jako potrava v Asii, Africe, Jižní a Střední Americe. Výjimkou je v podstatě Evropa a populace, která se odtud rozšířila do Ameriky. Je pravda, že v USA vám dnes už dokonce expresně za nemalou částku dovezou hmyzí pochoutku až domů a brouky sušené nebo v jiné podobě najdete už i v obchodech v západoevropských metropolích, ale spíše to souvisí s tím, jak se po světě rozšiřují různá etnika. Přinášejí s sebou své stravovací zvyklosti a od těch se pak odvíjí i nabídka v obchodech. Hmyz je tak dnes stále na jedné straně stravou pro nejchudší, na druhé draze placenou pochoutkou. Záleží to, jako u všech jiných potravin, na jeho zpracování a místě, kde se podává. Čím to je, že Evropa broukům v kuchyni nepřeje? A to přesto, že krabi, krevety a langusty s nimi patří do jednoho kmene a ty považují Evropané za pochoutku? Potrava není jen otázkou chuti, ale jak se ve vědeckých publikacích uvádí, při jídle se zapojují všechny lidské smysly. Tedy nejde jen o to, zda je jídlo sladké, nebo kořeněné a jak voní, ale i jaký zvuk vydává při kousání, tedy jak třeba křupe, jaký hmatatelný pocit z něj máme v ústech, tedy zda je tuhé, či měkké a podobně. Že je důležité i to, jak vypadá, snad ani není třeba dodávat. A v tom je pak třeba hledat klíč k tomu, proč jedno etnikum určitou potravinu, třeba právě hmyz, pozře, jiné ne. Stačí, aby byl jakýkoliv ze smyslů na pochybách, a už to ovlivňuje i ostatní vjemy, tedy celkový požitek z jídla. Hmyzem to nemusí končit Původně do potravy člověka hmyz běžně patřil. V některých místech ale postupně vznikl dostatek jiné stravy, která více lahodila všem smyslům. Ostatně i když třeba v Asii běžně vidíte na tržnicích upražené larvy, saranče, ne každý místní je také jí, pokud má možnost si vybrat. To pak totiž člověka vede k tomu, že některou potravinu může odmítat. Tak proč ne hmyz? Pokud tedy vědci uvažují o hmyzu jako o potravině budoucnosti, pak to vůbec nemusí být v jeho skutečné podobě, která je pro řadu lidí jedinou překážou, proč brouky nechtějí jíst. Spíše bude rozemletý na mouku, v podobě paštiky, pasty nebo jiného na první pohled běžného výrobku. Je ale pravda, že zatím se současná pozornost vědců zaobírá tím, jak novými metodami zajistit potravu pro chudé země, především Afriku. A tam s pojídáním hmyzu nebo produktů z něj potíže nemají. Takzvaný západní svět se totiž potravinovým novinkám zatím spíše brání – dokazuje to třeba odpor zákazníků ke genově upraveným, tedy takzvaným funkčním, potravinám, přestože vědci veřejnost přesvědčují, že bez takových zásahů se v budoucnu neobejdeme. Možná je to intuitivní odpor k něčemu, co může být prostředkem budoucí manipulace lidmi. Pokud jde do masa vpravit gen, který v něm vytvoří léčivou látku, jde do něj přece vpravit i jiný, který může ovlivnit individualitu… Vize nejsou tak černé Možná se tedy jednou strava neobejde bez brouků ani v Evropě, ale zatím je to spíše senzační představa rozváděná v médiích. Rozhodně se nezavrhují ani současné zdroje potravin, ať už rostliny, nebo zvířata. Budou to sami lidé, kteří se rozhodnou, co chtějí jíst, a co ne. Na poslední vědecké konferenci potravinového světového výboru IUFoST (International Union of Food Science & Technology, pořádá vědecká setkání, kde se řeší problémy stravy budoucnosti už od roku 1962) vědci ubezpečovali, že ani v budoucnu by se potrava neměla změnit v pilulky nebo v prášek. Budoucnost bude spíše patřit potravinám „šitým“ na míru určitým skupinám lidí, tedy upraveným uměle podle jejich potřeb. Přeloženo do řeči laika, určité skupiny budou preferovat maso, jiné zeleninu, podle toho, co bude jejich organismus podle vlastní genetické výbavy potřebovat. A navíc v co nejrozmanitějších chutích, aby se respektovaly místní zvláštnosti různých kuchyní. A asi jako dosud bude platit – jíst bude člověk to, co si bude moci vzhledem ke své kapse dovolit. Buď hovězí, i když třeba geneticky upravené, nebo brouky.
