TEXT A FOTO: ROSTISLAV J. PECH
Vzpomínám si na jeden zážitek z dětství. Jako dítko narozené za husákovského socialismu jsem byl o prázdninách u Liptovské Mary na Slovensku. V jakési pojízdné sezonní herně na pláži jsem poprvé uviděl primitivní výherní hrací automat.
Forbes. Ačkoli to bylo zakázané, vhodil jsem do přístroje jednu korunu československou. A vyhrál třináct jejích sestřiček. Ještě hodně dlouho jsem pak marně snil, že opět někde potkám tu kouzelnou skříňku. A sním dodnes.
DVA KONKURENTI
Když vyslovíte „hrací automaty“ a „Amerika“, okamžitě vás napadne Las Vegas. Pokud místo slova Amerika doplníte Čechy, odpověď zní – Semily. Toto malé město v Libereckém kraji je kolébkou výroby hracích, přesněji výherních hracích automatů. Je zajímavé, že v Semilech sídlili hned dva vynálezci a výrobci této zábavy. Jako první ve městě, a tím i v Čechách, vyrobil svůj automat truhlář Josef Mach, mimo jiné i výrobce křížů a oltářů a dřevěných liter pro tiskárny. Svůj výrobek si také sám provozoval. K tomu mu byla v roce 1926 udělena licence, spadající mezi obory „kočovné a žebravé“. Nezůstalo u jednoho automatu, a tak si mohli návštěvníci okolních hospod zahrát na přístroji typu „Forma“ nebo „Xylotyp“. Jak je vidět, zakázky pro polygrafii, hlavní náplň továrny, patrně ovlivnily i jejich pojmenování. Pozoruhodnější je druhý muž. Také Josef a také ze Semil. Josef Ohio Vaněk. Tento podnikatel měl již ve svých třiceti letech přezdívku „forbesový král“. Podobně jako jeho konkurent se v mládí vyučil truhlářem, přesněji výrobcem rakví. Dovednosti se mu později hodily v sestavování jeho automatu. Zdá se, že výroba a provozování výherních automatů byly tehdy považovány za slušné řemeslo. Nekazily dobrou pověst rakváři ani dodavateli kostelních oltářů. Práce na rakvích Vaňka nenaplňovala, a tak raději prodával noviny nebo vykupoval kůže po okolních vesnicích. Na začátku první světové války, teprve ve svých šestnácti letech, koupil od místního knihkupce velké množství cigaretových dutinek. V dobách válečných byl všeobecný nedostatek čehokoli, včetně tabáku. Josef Vaněk začal plnit dutinky pampeliškou a dalšími sušenými bylinkami a prodávat toto „zdravotní kouření“ pod značkou OHIO. Mezi vyhládlými kuřáky se jeho cigarety staly hitem, ale po válce se pochopitelně vrátili k tabáku. Vaněk, kterému tou dobou již nikdo neřekl jinak než Ohio, se nezalekl a začal experimentovat s výrobou bonbonů z puškvorce, výrobou cídidla na kov, francovky a šněrovadel. Podnikatelský záměr ale nevyšel. Záložna, kde měl uloženy veškeré peníze, zkrachovala a v exekuci přišel i o dům. Nedal se ovšem zlomit, vydal se do světa na zkušenou a po návratu sestrojil svůj první jednoduchý výherní automat na dvacetihaléře. Ten nebyl kopií žádného dosud vyráběného přístroje a lišil se jak konstrukcí, tak systémem hry.
OTEC HAZARDU A VÁLEČNÝ HRDINA
Vynálezce pojmenoval svůj nový výtvor slovem FORBES, které se v Čechách stalo synonymem nejen pro výherní automat, pro hazardní hru, ale i hru plátýnko. Dnes již asi nezjistíme, proč zrovna tohle uskupení hlásek, snad ho inspiroval na veletrhu v Lipsku název jedné z expozic, věnované zábavě, nebo to mohla být nějaká slovní hříčka (jeho další automat, již s pákou v americkém stylu a otočnými válci se symboly ovoce, pavoučků nebo kominíčků se jmenoval Forsastra, tedy možná z latiny „šťastná náhoda z hvězd“, pro výherní automat opravdu přiléhavé). Přístroj se vyráběl z měkkého smrkového dřeva s mosazným kováním, hrací deska byla potažena zeleným plátnem a čelní stěna byla zakryta tabulovým sklem. Na první pohled bylo patrné, že se jedná o fortelnou řemeslnou výrobu. První Forfoto bes prodal Josef Vaněk hostinskému Palasovi do hospody „Na Cimbále“ v Semilech. Jelikož se brzy rozkřiklo, že se jedná o velmi lukrativní záležitost, pronajal si Vaněk bývalou pilu „U Hamáčků“, kde rozjel svou první sériovou výrobu. A to již před rokem 1925, kdy ještě ani nevlastnil řádnou provozní licenci. Za krátkou dobu si forbesy získaly ohromnou popularitu doma i ve světě. Vedle dvacetníkových se začaly vyrábět i padesátihaléřové nebo pětikorunové v luxusním provedení pro kasino v Karlových Varech. Pro habešského císaře Haile Selassie I. bylo vytvořeno několik kusů na místní stříbrné mince. Dokonce byla zřízena filiálka ve Varšavě. A v roce 1926 pomocí hypotéky postavil Vaněk v Semilech novou továrnu, v dnešní ulici U Pekáren. Protože měl nyní spoustu místa, začal vyrábět i další zajímavé produkty, z celé řady můžeme jmenovat prodejní automaty na cukrářské a drogistické zboží, automaty na prezervativy, automaty na výdej mýdla na WC, automaty na postřik voňavkou. Také vyráběl automaty pro restaurace na výrobu sodové vody, výčepní pulty s tlakovým mytím sklenic, což byl jeho patent. Dalším velkým artiklem byly gramofony, od nejjednodušších na kliku až po hudební skříně s elektrickým pohonem a osvětlením, obdoba amerických jukeboxů. Když v roce 1936 přišel zákaz hazardních her, padla i výroba forbesů. Ovšem podnikavý Josef Vaněk zahájil úspěšnou éru výroby osobních vah, od kojeneckých po váhy pro dospělé. Ačkoli byl později zákaz výherních automatů odvolán, továrna Josefa Vaňka se již k jejich výrobě nevrátila. Mnozí záviděli Josefu Vaňkovi jeho úspěch, kariéru mladého muže, který bez vzdělání vybudoval prosperující podnik. Nedalo se mu ale upřít, že byl mimořádně sociálně citlivý a nikdy se nezdráhal nějakým darem přispět potřebným, pomáhal finančně i vojenským pilotům prchajícím do Anglie. To se už projevilo jeho dosud skryté vlastenectví. V roce 1940 byl „král forbesu“ Josef Ohio Vaněk zatčen při kolportování ilegálního časopisu V boj, který sám tiskl. Byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1943 v Plötzensee popraven. V roce 1945 obdržel od prezidenta republiky válečný kříž in memoriam. I takové jsou dějiny hazardu v Čechách. A já dál sním o tom, že si jednou vhodím korunu do forbesu, kde nic nesvítí, nebliká a jediný zvuk je drnkot mince v automatu.
