Ve sklepě se člověk nenaleje, ale správně rozchutná – prohlásil muž středních let, který se pouze mihl kolem skupinky rozesmátých lidí ve vinném sklepě s číslem jedna ve Velkých Bílovicích. Potom zmizel. Zřejmě k sousedům. Sklepů měl totiž před sebou ještě dvacet devět. Ze sklepa do sklepa
Napsal Miroslav Urbánek, vyfotografoval Marek Wágner
Malebné Velké Bílovice poslední březnovou sobotu kolem oběda ani příliš neprozrazovaly, že se zde již podruhé koná největší akce svého druhu v Česku spojená s vínem – Ze sklepa do sklepa. Nebýt všude plno zaparkovaných aut, mysleli bychom si, že jde o nějaký už aprílový žert. Vzápětí nám ale bylo vše jasné. V centru, kde se nachází jenom pár vinných sklepů, se zatím nic nedělo, zatímco na okraji městečka už to žilo, neboť je jich zde jako hub po dešti.
*** Kde je víno, tam nemůže být smutno. Mezi sklepy se už proplétali lidé v různém stupni veselí, které pak s přibývajícími hodinami pochopitelně narůstalo. Opilé jsme ale neviděli ani přesto, že někteří zdatnější návštěvníci skutečně zvládli do večera ochutnávky ve všech otevřených třiceti sklepech. A přitom se tu, jak jsme se sami přesvědčili, při nalévání vínem rozhodně nešetřilo. Ostatně i to, že každý dostal místo vstupenky na krk kapsičku se skleničkou, jasně naznačovalo, že místní vinaři nechtějí nikoho v ničem omezovat. Lidé se proplétali od vinného sklepa ke sklepu, často raději pěšky, i když po obci pendloval „vinný“ autobus. „Vůbec není špatné to trochu vychodit,“ vysvětloval postarší pár. Uvnitř sklepů se pak nad vínem hodně rozumovalo, hodnotilo. Nejsme vinaři, a tak těžko můžeme posoudit, zda ti, kdo víno znalecky převalovali na jazyku a voněli k němu, byli skutečnými znalci, nebo se jen tak tvářili. Nikomu to ale nevadilo. Na akci totiž přijeli jak turisté, tak samozřejmě majitelé vinoték a obchodníci, kteří tu viděli příležitost vytáhnout z místních vinařů to nejlepší z jejich sklizní. Jednotlivé vinohrady jsou zde malé, a tomu odpovídají i jednotlivé série vín.
Slyšet tady bylo kromě češtiny hlavně němčinu, protože přijeli Rakušané ze sousední přeshraniční vinařské oblasti, ale i polštinu, a doslova atrakcí byly tři Japonky. Turistky přijely až z Kóbe a Kjóta a většina, vínem rozjařených, chlapů se s nimi hned chtěla vyfotit.
Akci Ze sklepa do sklepa vymysleli Bílovičtí proto, aby zpopularizovali zdejší produkci. Obec má nejvíce vinic v celé České republice, tedy na sedm set hektarů, a pokud by se hledali blázni do vína, byli by asi tady. Jinak by tu totiž nebylo zaregistrováno úctyhodných tisíc vinařů a na Bílovicku by nebylo na čtyři sta vinných sklepů. Mezi nimi i známé Habánské, založené reformními novokřtěnci v 17. století, v době největšího rozvoje vinařství na Moravě. „Bohužel dnes už vinařství není tak lukrativní obor jako dříve. Vysazovat nové vinice se směly pouze do vstupu do Evropské unie, teď už je můžeme jen obnovovat,“ postěžoval si jeden z nastupující generace místních mladých vinařů pan Milan Bauman. „Ne všechny se ale dnes používají. Navíc spoustu vinařů odradila státní byrokracie.“
Zdejší lidé ale z vinařství a zemědělství žijí. Proto pro ně může být zajímavá vinařská turistika, ke které podobné akce rozhodně patří. Ostatně vinaři a zemědělci z Velkých Bílovic na sebe nedávno upozornili i úspěšným pokusem zapsat se do Guinnessovy knihy rekordů nejdelší kolonou traktorů. Se sto třiceti sedmi trumfli dosavadní historický rekord Američanů, kteří jich měli pouze devatenáct. Nadšení z akce poněkud zchladil místní strážník, když ji zneužil ke kontrole technického stavu vozidel.
*** Sklepy se zavíraly v podvečer v sedm. Celodenní trmácení mezi nimi ale očividně značnou část návštěvníků (z více než dvou tisíc těch, kteří sem dnes přijeli) ještě nestačilo unavit. Přesunuli se tedy do místních hospod a pod dva stany v centru. Víno dál teklo proudem, vyhrávala cimbálová muzika a chvílemi se k ní přidávali místní hudebníci s nástroji, které si sami přinesli. Zpívaly se lidovky, někdo si i do noty dupnul. Prostě nádhera. A protože do Bílovic prý lidé nejezdí opíjet se, ale poklábosit o vínu a porozumovat nad ním, byli všichni v pohodě a vysmátí. „Určitě za rok znovu přijedeme,“ dalo se tak často zaslechnout. Jen na chvilku to zajiskřilo v penzionu U Hroznu, když se do sebe chtěly pustit dvě návštěvnice. Nikdo ani pořádně nevěděl proč. No, ženské. A ta trocha střepů mezi sklepy a na cestě? Ta se přece ráno zamete…
Velkopavlovická vinařská podoblast Za modrým vínem? Do Velkopavlovické podoblasti. Specifickou chuť mu tu dodává hlavně půda na vápenitých jílech, slínech, pískovcích a slepencích s vysokým obsahem hořčíku. Největší rozlohu vinic tu přitom mají právě Velké Bílovice. Pozornost turistů ovšem přitahují Čejkovice, protože tady leží gotická tvrz s rozsáhlými sklepy, kterou tu vybudovali templáři od roku 1232. Dlouhou vinařskou historii má i obec Židlochovice, pod nejstarším horenským právem tu zakládali vinice brněnští měšťané. Židlochovické právo bylo vydáno v roce 1379 markrabětem Joštem. Daří se tu výborně rulandským odrůdám vín. Jak úzce je celé Velkopavlovicko spojeno s vínem, to ostatně dokazuje i řada architektonických památek. Kromě samotných obcí a staveb, které k pěstování vína patří, jsou to i kapličky, boží muka, různé obrázky a plastiky. Vyráběli je místní umělci a mají neopakovatelné kouzlo. Zájemci o výrobu vína pak mohou obdivovat staré lisovny a sklepy.
A jaká vína budete v této oblasti hlavně ochutnávat? Tramín červený, Pálavu, Modrý Portugal, ale i bílá vína jako Veltlínské zelené, Rulandské šedé, Müller Thurgau, Neuburské a další. Anebo módní vína jako třeba Chardonnay. zdroj www.vinazmoravy.czZnojemské Veltlínské pro císaře Kde by bylo Znojemsko bez Veltlínského zeleného – míní sami vinaři. Je to nejen současné nejrozšířenější víno, ale pili ho i čeští králové, a pak se také toto víno s vůní lipového květu a příchutí hořkých mandlí objevovalo na vídeňském císařském stole. Obchodovat s vínem (tedy přesněji obchodovat s vínem a solí) povolil Znojmu, středisku zdejší oblasti, už Jan Lucemburský v roce 1326. Podle archeologických nálezů se ale vinná réva pěstovala na jižní Moravě už v prvních staletích po Kristu. Co dodává zdejší oblasti tak výborné podmínky pro pěstování vína? Je pro ni typická kamenitá půda – v podloží štěrk, nad ním spraš. Na ní se pak daří právě bílým vínům, kromě Veltlínského zeleného i Ryzlinku rýnskému, Mülleru Thurgau, Sauvignonu a dalším.
Znalci si pochvalují zdejší kvalitu Rulandského bílého, Rulandského šedého i Rulandského modrého.
V okolí Dolních Kounic se pak daří také modrým odrůdám, hlavně známé Frankovce. Speciální podmínky pro pěstování vína jsou dány i tím, že Znojemsko leží v dešťovém stínu Českomoravské vrchoviny. Samotné Znojmo má o historii vína co vyprávět, především jeho spleť vinných sklepů a dlouhé chodby proplétající se přímo pod městem.
Také zde se nachází vinice považovaná za nejmalebnější v Česku – Šobes. Ve zdejším sklepě se k degustaci nabízejí vína z hroznů vypěstovaných na malebných okolních stráních a terasách. zdroj www.vinazmoravy.cz, foto Michael Fokt
