Očima nejednoho Evropana je Belgie hlavně Brusel se slavným Atomiem, čurajícím chlapečkem a krásným bruselským náměstím Grand-Place. Zvídavější možná zamíří do Brugg, Antverp či Gentu. Co se dá v Belgii ještě navštívit?
TEXT: IVA STŘÍBRSKÁ
Záleží, komu položíme otázku co je vlastně ve Valonsku?. Například bankovní úřednice ve vlámské části země mi mezi vyplňováním formulářů s nezájmem odpověděla: „Nic moc,“ a její výraz nápadně připomíná zapřisáhlého Pražáka, který byl právě nucen odpovědět cizinci na dotaz co je vlastně na Moravě? Ovšem s tím rozdílem, že tady jsou ve hře větší rozdíly. Valonsko, francouzsky hovořící část Belgie se dělí na pět provincií (Lutych, Lucembursko, Valonské Brabantsko, Namur a Henegavsko) a z hlediska rozlohy zabírá více než polovinu země. Podobnému podílu se však ani zdaleka netěší z pohledu rozložení obyvatelstva. Ve Valonsku žije pouze jedna třetina Belgičanů. Zbytek se soustředí do středu a „nahoru“ do prosperujících vlámských měst. Přitom tomu tak nebylo vždy. Francouzská část Belgie v 19. století a v první polovině století dvacátého platila za průmyslový ráj a nejvíce rozvinutou část kontinentální Evropy. Po druhé světové válce se však investice pozvolna přesunuly jinam a „spodní“ část Belgie od té doby vytrvale pokulhává. Ekonomická situace, jazykové rozdíly a odlišné chápání světa mezi Valony a Vlámy patří k často skloňovaným důvodům vnitřního konfliktu země, ze kterého Valonsko zatím na první pohled vítězně nevychází.
GUINNESSŮV REKORD
O Belgii se říká, že zde nic nefunguje, a přesto všechno funguje. Uvedený rozpor tak možná poněkud groteskně dokresluje i situace v centrálním parlamentu. Celkem 540 dnů belgickým politikům trvalo, než od voleb sestavili novou vládu, což Belgii v roce 2011 vyneslo zápis v Guinnessově knize rekordů. Opakující se debaty o rozdělení země však zatím vyznívají na prázdno. Každodennímu životu obyvatel nesourodost, zdá se, moc nevadí. Kromě krčení ramen při dotazu na druhou část země se odlišnosti znovu připomenou už jen při přejezdu hranic obou území. Zatímco ve Flandrech je vše s germánskou precizností upravené, v první vesnici ve Valonsku už pozornému oku neunikne tráva mezi dlaždicemi chodníků a zrezivělý plot. Rozhodně však nelze říci, že by zde „nic moc“ nebylo. Právě naopak. Francouzská část Belgie se jeví jako neobjevený cestovatelský poklad! Samostatnou kapitolu při cestování po Belgii tvoří nápisy a ukazatele. Nějaký čas trvá, než si člověk zvykne, že na cedulích chvíli sleduje směr Luik (vlámsky a holandsky) či Lüttich (německy), aby nakonec přijel do Liège (francouzsky) alias česky Lutychu. Návštěvníci, kteří sem přijíždějí vlakem, mají výhodu. Zmatení jazyků se víceméně vyhnou a navíc je přivítá honosné centrální nádraží. Tato velkolepá brána do lutyšské metropole byla slavnostně otevřena v roce 2009 a navrhl ji věhlasný španělský architekt Santiago Calatrava. Pohledy na osvětlené zaoblené konstrukce nádražních budov si zvláště ve večerních hodinách vyžádají nejedno cvaknutí fotoaparátem.
SKŘÍTCI A PIVO
Lutych je skutečným průmyslovým a dopravním srdcem Valonska. Na vlakovém nádraží se sjíždějí rychlovlaky, město se pyšní třetím největším říčním přístavem v Evropě a za významné přepravní centrum platí i místní letiště. Tep velkoměsta doplňuje jeho nepříliš dobrá pověst z hlediska bezpečnosti, vysoké procento přistěhovalců, bujarý noční život a čilý studentský ruch. Skoro by se chtělo věřit, že na klevetivém pozadí této největší belgické aglomerace se již vytratila duše středověkého města. Avšak při procházce ruinami starobylé citadely i po břehu řeky Mázy se nejednoho cestovatele zmocní neodbytný pocit, že zde „něco nesedí“. Jako by nablýskaná průmyslová soukolí nikdy nedokázala všechno zpracovat. Belgie je též vyhlášená svým pivem. Na belgické pivní vlně se milovníci tohoto moku mohou sklouznout provincií Lucembursko až do oblasti Arden. Po cestě sídlí řada věhlasných pivovarů, které lákají k zastavení. Netradičním zážitkem je nakouknutí pod pokličku v trapistickém pivovaru Rochefort, kde tmavé pivo s vysokým obsahem alkoholu dodnes vaří mniši v klášteře. Za návštěvu stojí i pivovar La Chouffe s typickým trpaslíkem v emblému. Pověstem o elfech a goblinech, kterými jsou zdejší lesy protkané, je možné naslouchat v nejedné trpasličí hospůdce v okolí. Přívětivá nálada pro pivní turisty vládne i v městečku La-Roche-en-Ardenne, kde si pivo ve stínu starobylého hradu houfně vychutnávají na zahrádkách nad řekou. Pohodové posezení v provincii Lucembursko zaručuje i město Durbuy. Toto údajně nejmenší městečko na světě svou atmosférou omráčí snad každého. Mezi okapy jsou v podvečer rozvěšené šňůry žárovek, na zápražích planou svíčky a z malých kamenných hospůdek se line gramofonová hudba třicátých let. Unikátní paletu zážitků z provincie Lucembursko pak mohou návštěvníci doplnit třeba závody Formule 1 v belgickém městě Spa, anebo výstupem na nádherný středověký hrad Bouillon. Poněkud ponuřejší zážitek skýtá zastávka ve městě Bastogne. Tato „Perla Arden“ se stala dějištěm rozhodující bitvy druhé světové války. Deset dní tady v prosinci roku 1944 bránila 101. vzdušná výsadková divize město proti neuvěřitelné přesile Němců do té doby, než jim přišel na pomoc generál Patton. Jako vzpomínku tady na Mardassonské hoře postavili monument – 31 metrů dlouhou a 12 metrů vysokou betonovou hvězdu, ze které se otevírá pěkný výhled do kraje.
NA KONEC PŘÍPITEK
I vynikající francouzštináři budou mít možná problémy dorozumět se v Tournai. V tomto překrásném románsko-gotickém městě v sousední provincii Henegavsko se totiž hovoří specifickým dialektem, odnoží francouzštiny velmi podobnou „pikardštině“, což je francouzské nářečí zasahující zejména do severní části Francie. Město Tournai představuje především poctu ušlechtilé starobylé architektuře, která je oceňována zejména v podobě katedrály Notre Dame a nejstarší zvonice v Belgii. Relativně nedaleký Mons je podobně pěkné město, které se proslavilo jako základna NATO. Společně s Plzní se stane v roce 2015 evropským městem kultury. Závěr putování po Valonsku je možné oslavit s místními sklenicí vychlazeného piva ve vyhlášeném trapistickém pivovaru Chimay.
