Category: 1999 / 12

Fotograf Pavel Brunclík vystudoval fyziku na vysoké škole, a ačkoli se jí už potom nikdy nevěnoval, v podvědomí mu zůstalo něco ze zkušeností i abstraktního myšlení vědce. Jeho fotografie to neustále dokazují. Lehké a vzdušné kompozice připomínají na první pohled hru náhody, je v nich však přísný řád fraktálního světa. (Fraktál je velmi členitý geometrický útvar – třeba sněhová vločka – jenž vychází z procesu větvení a jehož základní tvar se opakuje v nekonečně mnoha velikostech. Zvětšíme-li jakoukoliv část obrazu, situace se opět opakuje až do molekulárního mikrosvěta.) Mnohé Brunclíkovy fotografie připomínají obrazy získané pomocí Mandelbrotovy množiny, které jsou jedněmi z nejsložitějších a také nejkrásnějších geometrických objektů. Přesto nebo právě proto jsou už domyšlenými výřezy bez nutnosti jakékoliv úpravy.


VELKÝ KAŇON

Hlavním motivem bývá základní tvar, který doplňuje práce se světlem a barvou. Jejich vzájemná souhra, pospolitost i úměrnost pak vdechuje obrazům fantaskní život. Mohutná písečná duna v Mrtvém údolí, která se v dramatické diagonále rozlévá do stovek a tisíců jí světlem i barvou podobných tvarů. Suchá, popraskaná země, vytvářející mozaiku chaosu. Větve v praménku vodopádu se v počátečním tvrdém dramatu a kontrastu rozloží do myriády jim podobných a pak pozvolna přecházejí do měkkosti a jemnosti. Tvary a něžné delikátní barvy na fotografiích z Antelope nebo Grand Canyonu, které potěší naši duši harmonií a poetikou… Pavel Brunclík ve svých fotografiích rozehrává v barvě to, co jeho slavný kolega Edward Weston předváděl v černobílé fotografii a jehož snímky detailů přírody jsou přirovnávány k Beethovenovým kvartetům.

Pavel Brunclík má jasný názor na fotografii, kterou chce dělat. Často v krajině hledá zajímavé výtvarné detaily, mnohdy pro oko jiných neviditelné. Zaměřuje se především na tvar a světelnou atmosféru. I barva je často redukována, jeho záběry jsou v mnoha případech až monochromatické. Mnohdy dokáže na jediný motiv vyfotit několik filmů. V oblasti Grand Canyonu například naexponoval za deset dní 40 kinofilmů.

Cesta k fotografii však byla plná zákrutů. Po studiích fyziky vystudoval Pavel Brunclík ještě režii, scénáristiku dokumentární tvorby a nakonec i fotografii. Začal pracovat jako reklamní fotograf a o jeho kvalitách svědčí i to, že se dokázal prosadit také v zahraničí. V druhé polovině osmdesátých let pracoval v Rakousku a Itálii. Tam také vytvořil několik rozsáhlých audiovizuální programů, se kterými se představil zejména v Polsku. Nafotografoval mnoho módních či reklamních katalogů a zabýval se i fotografií architektury. Po celé toto období se nechal inspirovat ženami a v roce 1995 vydal knihu Cizí ženy.

V posledních letech se však reklamě věnoval poměrně málo, neboť hodně cestoval. Výsledkem jeho toulek světem byl cyklus Návraty k podstatě, který v loňském roce v soutěži Czech Press Photo v kategorii Příroda a životní prostředí získal první cenu. Pavel Brunclík bude mít v červnu roku 2000 velkou souhrnnou výstavu na Staroměstské radnici v Praze. V současnosti žije jen touto výstavou. V archivu má sice několik set, možná tisíc krajin, ale cítí, že to není ono. Mnohé z těch fotografií, které chce mít na své výstavě, bude muset teprve nafotit. Chce zmapovat Austrálii, jež je pro něho velkou neznámou, a některé oblasti Asie a Afriky. Současně se zahájením výstavy by se měla na knižních pultech objevit reprezentativní publikace nazvaná jednoduše – Pavel Brunclík: Land.

Pin It on Pinterest