Let, který probíhal bez závad, se téměř proměnil v tragédii. Do té chvíle spolehlivě pracující motory začaly vy nechávat. Na poslední chvíli se pilotovi podařilo nouzově přistát na Jakartě. Poruchu způsobil sopečný popel vyvržený až do výše letové hladiny. Stalo se v roce 1982 při výbuchu sopky Gallunggung. Ze západní Sumatry, přes Jávu, Malé Sundy, ostrovy Banda, které jsou součástí Moluk, a severovýchodní oblast Sulaesi se vine pás jedné z vulkanicky nejaktivnějších oblastí. Z více než 400 indonéských sopek je 129 stále aktivních. Svým popelem zúrodňují půdu, zároveň však přinášejí zkázu.
NEKLIDNÉ DÍTĚ KRAKATAU Pan Anbeng spojil prst s ukazováčkem a lehce, jako by dochucoval polévku, upustil páru. Poté sevřel obě pěsti a zatřásl jimi s rezonancí, která se měla blížit síle včerejšího výbuchu. Pan Anbeng se stará o program hostů hotelu Carita Beach, a Krakatau je největší místní atrakcí. „Bohužel, Indon ésané sem moc nejezdí. V televizi jim každou chvíli tvrdí, že Krakatau je opět nebezpečná, zlobí se Anbeng. Poloprázdný hotel mu dává za pravdu. Vzdálenosti 28 námořních mil z Carity Beach k jednomu z nejznáměj-ších vulkánů překoná motorový člun za necelou hodinu. Méně výkonná plavidla spotřebují času nepoměrně více. Jméno Krakatau, vzniklé zkomolen ím z názvu Rakata, oblétlo celý svět v roce 1883, stejně jako mořské vlny následující po explozi, která zpustošila pobřeží Jávy a Sumatry. Prolog k tragédii se odehrál již v květnu. Sopka o sobě dala vědět nejdříve lehkými otřesy, později oblaky dýmu a sopečného popela. výbuchy pokračovaly až do léta 26. srpna, to však stále nebylo to nejhor ší. Vrchol přišel o den později v 10 hodin a 2 minuty. Kameny létaly do vzdálenosti osmdesáti kilometrů, části popela vystoupily až do stratosféry, běsnící sopka byla slyšitelná až v Singapuru a Austrálii. Dílo zkázy dokonala dvacetimetrová vlna tsunami. Dvě třetiny Rakaty zcela zmizely. Zahynulo 36 000 lidí. Na místě více než sto let staré tragédie se dnes nachá- zejí tři ostrovy rozložené po obvodu prstence, v jehož středu se v roce 1927 vynořil Anak Krakatau – Dítě Krakatau. Potomek obávaného vulkánu o sobě dává vědět již na dálku dýmem vycházejícím z jeho nitra a občasným zahřmě- ním. Pomalu vplouváme do jícnu prstenu. Po levé staně necháváme třetinový zbytek původního vulkánu Velkou nebo také Starou Rakatu, napravo leží Panjang, za Anak Krakatau vystupuje ostrov Sertung. Sopka jako by před návštěvníky chtěla ukázat svoji sílu – sténání střídá s bílými nebo tmavými kouřovými signály, které doprovází rozžhavenými kameny rozhazovanými do okolí. Dítě Krakatau vzbuzuje stejný respekt jako jeho matka. Samotný vrchol vulkánu je nepřístupný. Náš průvodce na vrcholu nebyl od roku 1992, kdy Anak Krakatau obnovila svou aktivitu. „Je to velice nebezpečná sopka. Naštěstí v jejím nejbli žším okolí nežijí žádní lidé, potvrzuje Igan Supriatna z vulkanologického institutu v Bandungu. Mladý ředitel spravuje 19 monitorovacích stanic na Sumatře a západní Jávě. „Celou oblast jsme navrhli uzavřít, ale cizinci Krakatau prostě chtějí vidět, říká pan Supriatna. Vulkanologové vytvořili tříkilometrové bezpečnostní pásmo, do kterého by návštěvníci neměli vstupovat. Bezpečnostní kružnice protíná Velkou Rakatu, Panjang a Sertung. Iluz ím o tom, že návštěvníci toto doporu čení respektují pan Supriatna nepodléhá, více než vydávání doporučení však v jeho kompetenci není. „Určité nebezpečí nové velké erupce by mohlo hrozit za 140 let, připouští opatrn ě. podle údajů, které má k dispozici, se obsah křemíku v Anak Krakatau zvyšuje každých deset let o jedno procento. Nejvýraznější změny jsou zachytiteln é pouhým okem. Ještě před padesáti lety sopka dosahovala výšky kolem 130 metrů, dnes je již více než dvojnásobná.
SVÍTÁNÍ NA BROMU
Dvě hodiny do východu slunce. Teplota kolem osmi stupňů nad nulou. Několik zeměpisných stupňů pod rovn íkem vytahuje svetry. Mlčenlivý zástup klopýtá písečnou plání. Vytvořit během jedné noci písečné moře, které by zachycovalo lávu vytékající z Broma, prý uložil bůh Semeru obru Raksasovi, který se ucházel o jeho dceru. Raksas by úkol splnil, kdyby Semeru neprobudil kohouty, kteří předčasně ohlásili ráno. Souboj gigantů dávno přešel do legend. Zůstaly jen mohutné kužele nesoucí jejich jména. Zejména Bromo se svými rozmary vynucuje uzav ření celé oblasti. Místní obyvatelé se proto snaží naklonit bohy obětováním slepic, které živé svrhávají do kráteru. Ještě než prví paprsek protrhne oponu přírodního divadla, tísní se u kráteru Broma více než stovka cizinc ů. Tep buší ve spáncích, poslední část výstupu se nikoli bezdůvodně nazývá schody do nebe. Konečně první světeln ý výstřel zasahuje mlhu valící se nad písečným mořem. Teprve denní světlo ruší kouzlo a odhalí kouřový signál, kterým se k páře stoupající z Broma přidává i mocný Semeru. Představení končí.
PŘÍLIŠ AKTIVNÍ MERAPI
Ručička seismografu vytrvale pokra čovala ve svém třesavém pohybu po válci. Obrazovka počítače v levém rohu hlásila poruchu na monitorovací stanici číslo jedna. Prostředky na její odstran ění zatím scházejí. Několik dalších komputerů v pravidelných intervalech chrlilo laikovi nicneříkající údaje. Přesto možná právě za těmito čísly se skrýval zárodek budoucího dramatu. Na pohled ničím výjimečná kancel ář je mozkovým centrem vulkanologického institutu v Yogyakarte. Jeho 56 zaměstnanců sleduje Merapi. Sopku, která je považována za jednu z nejnebezpečnějších v Indonésii. „Máme pět pozorovacích mís. Kromě každodenního běžného monitorování prov ádíme periodické práce přímo v teré- nu. Sledujeme morfologické změny v lávovém domě, emise oxidu siřičitého, počasí, srážky a řadu dalších údajů. Pan Purbawinto se před tabulí pohyboval krokem zkušeného pedagoga. Vysvětloval, kreslil, znázorňoval. Zat ímco Krakatau bezprostředně nikoho neohrožuje, Merapi leží v samotném centru Jávy, kde hustota zalidnění přesahuje 830 obyvatel na kilometr čtvere ční. „Přímo v zóně, kterou označujeme jako nebezpečnou, žije 20 000 lidí. Probl ém spočívá v tom, že je nemůžeme odsunout. Nechtějí opustit svoji půdu, říká pan Purbawinto. O evakuaci rozhoduje na základě informací vulkanolog ů místní vláda. Odsun ohrožených obyvatel se provádí ve směru toku lávy. K zatím poslední erupci Merapi došlo 22. listopadu 1994. Láva, která obvykle teče jihozápadní cestou, se neoček ávaně vydala jižním směrem. 66 lidí již nestačilo utéct, 23 dalších utrpělo zranění. Po erupci byly všechny výstupy na Merapi zakázány.
