Výjimečně krásná technická díla z druhé poloviny dvacátého století představují hráze hvězdice tří rakouských přehradních systémů na rozhraní Tyrolska, Korutan a Salzburgu. Nepatří sice k těm nejvyšším v Alpách, ale jsou harmonicky zasazené do okolní přírody. Mezi přehradami (skupina Zillertal, Kaprun a Fragant) zvlášť vynikají Jahresspeicher Zillergruendl a Schlegeis nad tyrolským údolím Zillertal.
Ke korunám obou přehradních hrází vedou kvalitní asfaltové cesty. Vůbec to ale neznamená, že by se nedala zdejší příroda vychutnat jinak než z okénka automobilu. Silnici mohou využít i cyklisté, i když jde o velké převýšení a přímo lahůdkou je strmé stoupání v serpentinách, které představuje velkou zátěž. Navíc cesta k nádržím vede několika tmavými tunely, takže je třeba mít na kole i světlo. Sjezd zpět je pak rychlý a dlouhý a dá pořádně zabrat brzdovým gumičkám. V zimě se sem dá vyjet na běžkách, ale pozor na led v tmavých tunelech a na laviny.
Energetický systém zillertalských přehrad je založen na principu přečerpávání. Znamená to, že při využití levné noční energie se voda čerpá z níže položených nádrží na dně údolí do Zillergruendlu a Schlegeisu. Voda je tam přiváděna devět kilometrů dlouhými tlakovými potrubími, která jsou uložena ve štolách vedoucích v tunelech horských masivů. Pro krátké vykrytí výkonu v době energetických špiček se využívá vysoký vodní sloupec mezi centrálou v Mayrhofenu a vysoce položenými přehradami. Výkon také vylepšují všechny prameny v blízkosti, které jsou podchyceny a k elektrárně je přivádí vysokotlaké potrubí.
Oblast Zillertalu je turistickým rájem v zimě i v létě. Známý ledovec Hintertuxer Gletscher umožňuje celoroční lyžování, v létě jsou vysoko položené chaty plné turistů, kteří se pomocí kletterštajgů dostanou i na ty nejnepřístupnější štíty (Olperer 3476 m). Údolí také navštěvují paraglidisté a rogalisté a vede tudy romantická parní úzkokolejka.
