Takhle asi vypadal svět krátce po svém vzniku. Půda sálá horkem, až se téměř taví podrážky bot. Jen o kousek dál vyvrhává země vroucí bahno a všude kolem se spárami derou na povrch výpary. Zvláštní místo, stejně jako byla ta předešlá. Jen krátce předtím nás totiž fascinovala fantasticky zbarvená obloha a pod ní bílé hřebeny vln tříštící se o ostrá lávová skaliska, černá jako uhel. A ještě předtím rozlehlá krajina posetá vyhaslými krátery, porostlými nízkými vřesovci a travinami. Život na lávě
Napsala a vyfotografovala Dagmar Cestrová
Názvy Země duh nebo Ostrovy věčného jara zní malebně, ale rozhodně nevystihují celou rozmanitost Azor. Dvanáct ostrovů (devět obydlených) je totiž velmi mladých, a přestože jsou si podobné, každý je ve skutečnosti jiný. Leží na podmořském značně nestabilním prahu, který se táhne celým Atlantikem. Ostrovy jsou sopečného původu – čím černější je půda, přesněji různě jemná lávová drť, a skaliska, tím je mladší. Žádný div, že chvílemi tak trochu připomínají opouštěnou čertovu dílnu. Přitahují vědce z celého světa, kteří sem jezdí studovat vulkanickou činnost.Cestami lávy „Ne, nebojte se, žádnou lávu tu rozhodně v nejbližší době nečekáme. Je tu bezpečno,“ odpovídala s úsměvem na otázku, kterou zřejmě slýchává od turistů velmi často, průvodkyně v jeskyni Algar do Carv~ao na ostrově Terceira.
Šachta hluboká téměř sto metrů se nachází v největším kráteru, širokém patnáct kilometrů. Vznikla před třemi tisíci lety a představuje cestu, kterou se nahoru drala láva, aby pak ustoupila kamsi do hlubin země. Stěny jsou porostlé jasně zelenými mechy, je zde vlhko a ze stropu kape voda. Na dně je jezírko s pitnou vodou. Hraje tu tichá meditační hudba a příchozí tak má dojem, že vstupuje do příbytku nějaké víly.
Podobných míst, kde se dá zblízka a doslova zevnitř pozorovat, jak se žhavé magma umí propracovat zemským povrchem, je na ostrovech více. Většinou je ale stačil pokrýt zelený mechový porost a malebné krápníky. Dravost sil, které dokáží vyvolat zemětřesení a vytvořit nová pohoří, ale docela syrově odhaluje jiné místo – na ostrově S~ao Miguel si mohou turisté projít asi čtyři sta metrů dlouhou část lávového tunelu. Hudba tu nehraje, zato ale na začátku každý dostane na hlavu helmu s blikátkem, takže má okamžitě pocit, že tady už půjde do tuhého. Skupina pak získá dohromady tři baterky, a pak se všichni trmácejí naprostou tmou přes ostré kluzké kameny. Stojí to za to, protože je tu jasně vidět, jak si žhavá láva prorážela a modelovala své koryto.Pro klid všech
Lidé, kteří sem začali přicházet po objevení ostrovů (uvádí se rok 1432, ale některé teorie mluví i o dřívějším datu, ostrovy údajně znali už Féničané), si samozřejmě uvědomovali, že dřímající vulkány představují velké nebezpečí. Vulkanická činnost se na ostrovech skutečně několikrát projevila v celé své drsné podobě, naposledy na ostrově Faial v roce 1957, kdy tu vznikl nový kráter. Ostrovu přibylo 2,4 kilometru čtverečního. Nyní z něj zbyl asi kilometr, část ztuhlé, ale měkké lávy už ohladilo moře. Tehdy už ale nepřišel o život žádný člověk, protože se o erupci včas vědělo. Lidé odešli na jiné ostrovy a někteří natrvalo na pevninu do Portugalska, k němuž Azory patří, nebo do USA. Někteří se vrátili, po jiných tu dodnes zůstaly pobořené domky. Na Azorách funguje důmyslný systém, díky kterému odborníci nejen pečlivě sledují veškerou vulkanickou činnost, ale okamžitě mohou zmobilizovat všechny – policisty, záchranáře a vojáky (mimochodem, je tu i základna NATO), aby včas odvezli obyvatele z oblasti, kde by to mohlo být nebezpečné. „Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by to bylo v nejbližší době zapotřebí,“ shrnula výsledky současných pozorování Petra Coelho z pražské pobočky Portugalské centrály cestovního ruchu. Vulkanické projevy – od horkých pramenů po jeskyně a jezera v některých kráterech – tak představují spíše turistickou atrakci, kvůli které sem přijíždějí hlavně Američané a v posledních letech i stále více Evropanů. Jako zvláštní specialitu pak nabízí oblast Furnas dokonce i vaření v lávě.
Trocha i z ráje Ostrovy ale nemají jen svou ďábelskou podobu, panuje tu totiž po celý rok velmi příznivé klima. Zelené je zde skutečně všechno. Pokud už se stane, že třeba uschne strom, okamžitě ho celý pokryje vrstva zelených rostlin nebo alespoň mechu. Kromě původních endemických rostlin a zbytků někdejších lesů, vykácených kvůli dřevu, tu také roste spousta dovezených rostlin. Třeba palmy, banánovníky, ananasy… Nad vším ale kralují až dvoumetrové hortenzie původně z Japonska. Bují doslova všude a tvoří živé ploty mezi malými políčky, kterými jsou ostrovy jakoby rozparcelovány. Když hortenzie rozkvetou, zanechávají v každém, kdo v té době na ostrovy přijede, nezapomenutelný dojem. Na políčkách se pase dobytek a pěstují se plodiny. Ploty z květin a zídky z kamenů pak poskytují ochranu před větry z oceánu a stín. Počasí se tu ostatně mění i několikrát během dne. V létě ale většinou chrání ostrovy před spalujícím sluncem všudypřítomný opar.
Rajská (nebo ďábelsky dobrá?) je také chuť zdejšího vína, které nahradilo kdysi pěstované pomeranče. V 18. století postihly pomerančovníky choroby a lidé si museli hledat jiný zdroj příjmů. Dokázali to a dodnes se na lávových políčkách mezi ochrannými kamennými zídkami plazí vinná réva verdelho. Díky svým dlouhým kořenům vytahuje vláhu a nasává pikantní příchuť lávy. Vinařská oblast na ostrově Pico byla vyhlášena za světové přírodní dědictví UNESCO.Co přitahuje Lidé sem přišli v 15. století a usadili se tady. Ostrovy prošly bouřlivou historií – sláva a rozmach v době zámořských objevů, bitvy s piráty a se Španěly. Pak jako by se na tuto část Portugalska trochu zapomnělo. Lidé odcházeli za lepším na pevninu nebo se stěhovali do Ameriky. Dnes je situace jiná. Obyvatelé Azor dál, podobně jako v minulosti, žijí především na pobřeží. Mají tak na dosah moře, které jim stále ještě poskytuje obživu. Ve vnitřních částech ostrovů zůstává panenská krajina, jen sem tam protnutá úzkou silničkou. Fantastická místa pro každého, kdo se rád nerušeně toulá a užívá si nedotčenosti přírody a třeba i samoty. Potká tak nanejvýš zdejší kravky. Obyvatelé Azor si uvědomují, že turistika je dobrým zdrojem příjmů, a díky tomu, že ostrovy unikly boomu stavby velkých hotelových komplexů, dnes přesně odpovídají představě aktivní dovolené – vždyť doba přeje rodinným hotelům, tradicím a pobytu v přírodě. „Když byla na Azory v sedmdesátých letech zavedena pravidelná letecká linka, leccos se změnilo. Ostrovy přestaly být tak izolované. Mladí lidé už neodcházejí, jezdí na pevninu jen studovat a pak se sem vracejí. Je tady čisto, není zde velký průmysl, lidé tu žili ze zemědělství a chovu dobytka. A hlavně se rozvíjí turismus,“ vysvětlila Coelho. „Cizincům se tu líbí. Už si tady začali kupovat i domy, hlavně Američané a teď i Němci.“ Ostatně nedá se přehlédnout, že v některých místech působí jako průvodci zahraniční studenti (především z USA), kteří sem přijeli užít si prázdnin a přitom si i něco přivydělat na další studia. Azory totiž svou zvláštní, klidnou, spíše provinční atmosférou působí jako balzám na ty, kteří si potřebují odpočinout od každodenního stresu. Město Horta na ostrově Faial je například mekkou jachtařů, kteří se tu scházejí ve věhlasném Peter’s Café-Sport, založeném v roce 1918, a přes zimu tu dokonce nechávají zakotvené své jachty. Stejný věhlas mají i dvě zdejší golfové oblasti. Ze S~ao Miguel se turisté mohou vydat na moře pozorovat velryby nebo si zaplavat s delfíny…
Azory sice zřejmě nedosáhnou věhlasu Kanárských ostrovů nebo dalších vyhledávaných míst, ale to je možná dobře. Hodně by tím ztratily ze svého drsného, a přitom malebného kouzla.
Jaké jsou Azory
* Klima ovlivňuje Golfský proud. Teplota v zimě se pohybuje kolem 15 stupňů, v létě stoupá mírně nad 20 stupňů Celsia.
* Žije tu jen 230 tisíc obyvatel.
* Největším městem je Ponta Delgada na ostrově S~ao Miguel. Spíše připomíná evropská velkoměsta.
* Druhým největším městem je Angra do Heroismo na ostrově Terceira. Stojí zde velká pevnost a má svéráznou renesanční architekturu, pro kterou je zapsáno na seznamu měst světového kulturního dědictví UNESCO.
* Převládá portugalský vliv a portugalská kuchyně, ostrovy jsou ale také ovlivněny Vlámy a Španěly, kteří sem přišli s prvními osídlenci.
* Nežijí tu hadi, nejsou zde šelmy. Byl sem dovezen hovězí dobytek, králíci, ježci a domácí zvířata. Nechovají tu ovce. * Ostrovy jsou vhodné pro aktivní dovolenou, ke koupání zde slouží malé pláže na pobřeží.
