Život s Arafatem

Po 27 letech exilu a kočovné ho života vůbec Organizace pro osvobození Palestiny dal přivézt svá zavazadla do pásma Gazy, kam se v červenci 1994 vrátil. Zatímco se Jásir Arafat věnuje svým povinnostem jako vůdce palestinského lidu, jeho žena Souha – která po návratu do Gazy prohlásila, že touží „pracovat pro osvobození palestinských žen” – žehlí kefije svého proslulého manžela a pomáhá služebnictvu v kuchyni. Manželka šéfa palestinské autonomie odpověděla na naše otázky týkající se jejího nového života. · · ·Kdy jste poprvé zaslechla mluvit lidi o Jásiru Arafatovi? Bylo to jednoho dne v roce 1968, když mi bylo pět let. V té době jsem žila se svými rodiči v Nábulusu, když byl vyhlášen zákaz vycházení. Byla jsem schována v krytu, slyšela střelbu odevšad, hukot tanku, dupot bot. Celá vesnice byla vzhůru, protože Moše Dajan pronásledoval Dr. Abu Amara. Z tlampačů se ozývalo: „Vzdej se, Abu Amare, víme, že jsi zde.” To bylo poprvé.Vaše matka Rajmonda byla jednou z prvních palestinských bojovnic. Vychovala vás k uctívání hrdinů? Zcela tak. Ale nebylo to jen zanícení, vycházelo to ze srdce. Vroucně jsme očekávali na toho velkého osvoboditele, který měl přijít a zachránit nás.Jako dítě, nesetkala jste se nikdy s Arafatem? Ne. Věděli jsme, že má matka s ním spolupracovala, že ho dokonce ukrývala, ale nikdy jsme ho nespatřili. Bylo to příliš nebezpečné přiblížit se muži tak pronásledovanému a má matka nechtěla vystavit své děti nebezpečí.Získala jste univerzitní vzdělání ve Francii. Jak jste si tehdy představovala svůj budoucí život? V žádném případě takový, jaký nyní je. Protože můj život nyní je obtížný. Jednoduše jsem myslela na to dokončit své studium a vrátit se zpět do Palestiny – i když byla okupovaná – a učit na univerzitě. Život aktivní ženy, zkrátka normální život.Měla jste trému, když jste se s ním poprvé setkala? Zcela mě zachvátila panika. Víte, je jen málo mužů, kteří mají takové charisma, takovou přirozenou autoritu. Abych byla upřímná, i dnes, když je ve své kanceláři a má kefiji na hlavě, je to vůdce, ne manžel. Je to autorita. Jeho vystupování je srovnatelné s tím, jaké má Castro nebo měl de Gaulle.Mezi vámi je věkový rozdíl třicet čtyři roků. Neděsí vás to? Ne, protože když žijete po boku muže, který má tak mimořádné charisma, věkový rozdíl málo znamená.Jak ostatní pohlížejí na vás jako na manželský pár? Ah, to není jednoduché. Všechna ta obvinění, všechny ty neslušné věci, jež byly o mně řečeny. Říkalo se dokonce, že jsem se vdala pro peníze, i když můj otec je bankéř a pochází z bohaté palestinské rodiny, a když jsem vše opustila, abych žila s Arafatem v malém domku v Tunisu. Lidé nejsou spravedliví, ale nakonec si myslím, že jedině Bůh může soudit. Moje víra mi pomohla to vše vydržet.Jásir Arafat sám je člověk silné náboženské víry. Pomohl vám? Ano, ovšem. Ale měl málo času, který mi mohl věnovat. Musela jsem se naučit čelit všem těm věcem sama, musela jsem se naučit žít a bojovat sama. Když jste v takové situaci, nemůžete spoléhat na nikoho.Věděla jste zpočátku, že váš život bude tak osamocený? (Zaváhá.) Víte, když jste zamilovaný, jste slepý. Říkáte si sám sobě: nic to není, my to zvládneme. Ale opravdu jsem si neuvědomila obtížnost překážek, které jsem musela překonávat. Neuvědomovala jsem si nepřátelství, kterému musím čelit. Už jenom to být ženou v arabském světě není jednoduché, ale když se stanete manželkou Jásira Arafata, muže, který byl tak dlouhou dobu svobodný, jste zavrhována. Existuje obava, že váš příchod najednou naruší jeho poslání. Bylo proto nezbytné, abych prokázala, že má přítomnost nebude překážkou mezi palestinským lidem a jeho vůdcem. Naopak, přispívám k mravnímu zanícení, toť vše.Od té doby, co jste v Gaze, vídáte ho častěji, než když jste byli v Tunisu? Vídám ho mnohem méně. A když mám nějaký domácí problém, který potřebuji řešit, musím čekat, až se vrátí ze své kanceláře – to je kolem třetí hodiny ráno – abych si s ním o tom mohla promluvit.Kolik hodin denně spolu ve skutečnosti strávíte? Když jsme přijeli do Gazy, řekla jsem mu žertem: „Nyní ses znovu oženil s Palestinou!” Obvykle přichází domů ve dvě nebo tři hodiny ráno a opět odchází v devět hodin. Spolu jsme pouze krátce u snídaně.Netrpíte tím nedostatkem blízkosti jeden druhému? Víte, když jste Palestinec a vidíte všechnu tu bídu kolem, pochopíte, proč je málo času pro vás.Proč spolu cestujete jen tak zřídka? Jeho cesty jsou příliš spěšné, s velmi obsáhlým programem a příliš pevným řádem na to, abych mohla cestovat spolu s ním. Ale jakmile to podmínky dovolí, cestujeme spolu. Nedávno jsme byli spolu například v Číně, Indonésii, Turecku, Řecku, Portugalsku, Londýně a Paříži.Dáváte občas jeden druhému dárky? Vždy mi dává dárky, které mají spojitost s Palestinou. Pokud se týká mne, opustila jsme myšlenku dávat mu dárky, protože nikdy nic nenosí. Odmítá vše, co se mu zdá luxusem. Vzpomínám si, že jsem mu jednoho dne chtěla koupit lovecký kabát, kter ý jsem viděla v jednom pařížském obchodě. Odmítl to se slovy: „Příliš luxusní.”17. července vám bylo 31 let. Vzpomněl si na vaše narozeniny? Ne. Abych pravdu řekla, neviděla jsem ho tehdy dva dny, protože v Erezu byly nepokoje (potyčka s Izraelci, při které byli zabiti dva a zraněno 75 lidí na palestinské straně a 24 raněných na izraelské straně). Strávil celé dny v nemocnici. Nezlobím se, chápu ho.Co dělá, když má trochu volného času? Hodně čte. Zbožňuje poezii.Když jste spolu, o čem hovoříte? Náš čas je odměřený, ale když mám něco, co mu chci říci, řeknu to. Člověk s takovým charisma může být pokládán za nebezpečného, že? Ne. Arafat je umírněný muž. Je jediný, kdo je schopen udržet rovnováhu proti silám usilujícím o násilné sjednocení, kdo je schopen udržet mír.Říká se, že mívá záchvaty zničujícího hněvu? Nesmí se věřit všemu, „co se říká”. Není to pravda.Přesto však, již se stalo, že prudce přerušil rozhovor s novináři a zabavil jim magnetofony! Poslyšte, novináři musí pochopit, že nelze vstoupit do domu bojovníka za svobodu, který tomuto boji věnoval čtyřicet let, a začít mluvit o terorismu. Jestliže se chováte k Palestincům jako k teroristům, pak se ovšem trochu rozzlobí. Ale mohu vás ujistit, že kdyby Arafat podléhal hněvu, nikdy bych s ním nemohla vydržet. Příliš dlouho jsem žila na Západě, abych souhlasila s takovým druhem chování. Naopak, často jsem to já, kdo se rozzlobí, a on je ten, kdo mě uklidňuje, kdo mě tiší. Nehájím ho, ale je to muž, který respektuje ženy.Prý jste dostala přezdívku Hillary, s odkazem na velmi aktivní Hillary Clintonovou. (Mlčení.) Hillary je pozoruhodná žena, ale já se jí v žádném případě nepodobám. Nemám její moc, ani spoustu lidí připravených mě podporovat. Ze začátku jsem musela bojovat sama, nikdo neriskoval být na mé straně. Sama jsem to musela dokázat.Věřil ve vás váš manžel? On sám ve mě věřil.Jásir Arafat adoptoval padesát sirotků z tábora Sabra a Šatila. Jaký k nim máte vztah? Jsou velice blízcí Arafatovi, kterého stále nazývají Abu Amar. Pokud se mne týká, miluji je, zbožňuji je, ale bylo by ode mne pokrytecké říkat, že se považuji za jejich matku. Nelze se stát matkou ze dne na den.Doufáte, že budete mít své vlastní děti? Jistě. Doufáme v to oba, a oba věříme v Boha. Jestliže si to Bůh přeje, budeme mít děti.Když přihlédneme k vašemu věkovému rozdílu, je logické, že Jásir Arafat odejde před vámi. Myslíte … (Prudce přerušuje otázku.) Nechci na to myslet. Nemohu si představit svůj život bez něho.Kdybyste měla zhodnotit čtyři roky vašeho společného života? Kdybych je měla znovu prožít, opět bych je tak prožila. Hodnotím-li je, pak to byla spousta smutku, mnoho slzí, ale také velké štěstí.Největší štěstí? Ten den, kdy Arafat vyvázl živý při letecké katastrofě. Tehdy jsem plakala  štěstím!A co vás nejvíce zraňuje? To, že musím neustále obhajovat své právo na existenci.