Když nastupuji v Čchung-čchingu na loď, začínám si již poněkolikáté vážit posledních okamžiků dlouhé etapy života jedné z nejmohutnějších řek Říše středu. Po Amazonce a Nilu je Jang-c?-ťiang (Dlouhá řeka) třetí nejdelší řekou světa. Obrovská přehrada Tří soutěsek, která by měla zkrotit divokou vodu Jang-c?-ťiangu do roku 2009, pohřbí pod svými vodami mnoho měst a vesnic nad hrází. Vliv tohoto grandiózního díla, jež svým rozsahem předčí snad jen Velká čínská zeď, se projevuje už tady v Čchung-čchingu.Město bylo hlavním štábem Čankajškových ozbrojených sil po říjnu 1938, kdy Číňané museli ustoupit japonským vojskům do vnitrozemí. Dnes se zde staví nevídaným tempem. Pokud není už teď největším městem Číny, stane se jím Čchung-čching v blízké budoucnosti. Město se snaží získat zvláštní statut. A Národní lidový kongres se navíc rozhodl vytvořit z něj velkoměsto s 30 miliony obyvatel.Jak je možno vyčíst z kronik, byla tato oblast podél řeky kdysi domovem mnoha druhů stromů. Později došlo k ničení krajiny a již ve 12. století bylo možné popsat toto území jako chudý kraj s jistými náznaky degradace krajiny. Navíc zde ve 14. století došlo k velkému přílivu obyvatel a k silnému nárůstu zemědělství. Lidé potřebovali půdu, a kácení lesa se zrychlilo. V 17. století zachvátil oblast hladomor a také válečné akce do značné míry redukovaly zdejší populaci. Avšak do 19. století byl kraj již zalidněn jako nikdy předtím a nedostatek lesa byl markantní na celém okolním území.
STAVBA STOLETÍ
První návrhy na stavbu přehrady na Dlouhé řece (nazývané též Čchang ťiang – tak se na středním toku řeka čínsky nazývá a znamená to právě Dlouhá řeka) se datují od dvacátých let minulého století a diskuse pokračovaly až do našeho století. V polovině padesátých let došlo k rozhodnutí přijmout projekt výstavby přehrady jakožto dlouhodobý cíl. Následovala celá čtyři desetiletí ostrých sporů významných lidí a odborníků o prospěšnosti, či škodlivosti zamýšlené přehrady. Velkou překážkou byly zejména obro vské náklady. Počátkem 90. let nahrálo několik skutečností zastáncům díla k definitivnímu přijetí stavby. Uvěznění disidentů a zastánců lidských práv po incidentu na náměstí Tchien-an-men v létě 1989 odvedlo totiž pozornost mnoha kritiků výstavby přehrady jiným směrem. Zastáncům přehrady navíc silně nahrály velké záplavy roku 1991. Samotný projekt byl předběžně přijat na setkání ministrů v létě 1991 a definitivní přijetí se uskutečnilo na 5. plenárním zasedání 7. národního lidového kongresu 3. dubna 1992. Výstavba pak byla slavnostně za účasti premiéra Li Pchenga zahájena 14. prosince 1994. Podle plánu se má dílo století v celé své mohutnosti představit světu v roce 2009.
NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ
Lodní společnosti se o pohodlí cestujících příliš nestarají.
Přístaviště v Čchung-čchingu připomíná spíš uprchlický tábor než nástupiště na výletní loď. Pokoutní prodavači se snaží prodat pod cenou několik lodních lístků. Silně opotřebované schody vedou dolů k řece. Po levé i pravé straně dotírají obchodníci s ovocem a pitím. V malých kancelářích vpravo od chodníku postávají lidé čekající na informaci o připlutí nebo zpoždění své lodi. Lodní lístek zaručuje pouze vstup na loď. Konkrétní kajutu však získává teprve ten, kdo se na loď dostane dříve. A tak se pos tává v přístavišti. Když pak připluje loď s náležitým číslem, hrne se dav lidí přes velké balvany, po provizorních schodech z kvádrů a po silně prašných pěšinách k lodi. Musí se přejít po metr úzkém chodníku, který se v délce asi sto metrů houpe nad kalným silným proudem řeky, položen v několika místech na plovoucích bójích. Kolem tohoto chodníku jsou sice vázané sítě, ale každý se při pohledu na ně snaží jít raději najisto.
Proud unáší obrovské množství bláta a hlíny, i když je již delší dobu slunečné počasí. Mnoho Číňanů mi řeklo, že řeka byla kdysi čistá, ale dnes je to vlastně druhá Žlutá řeka. Po celém toku totiž chybí dostatečný rostlinný pokryv nebo kvalitní lesy, a dochází tak k velké erozi půdy.
Číňanům chybí vnitřní přesvědčení o nutnosti chovat se k okolnímu prostředí nesobecky. Stačí strávit tři dny na výletní lodi plující po Dlouhé řece, a jistě si toho všimnete. Mohutné víry kroutící se na hladině budí respekt. Sledujeme, jak se k víru dostala miska z polystyrenu či jiné odpadky, a pozorujeme, co s tím vír provede. Pak si představíme tu spoustu odpadků na hladině a jímá nás hrůza při představě hromadícího se svinstva v deltě řeky. My, cizinci, dáváme všichni své smetí pečlivě do igelit ky. Mladá žena z personálu jde kolem, a tak jí rychle dávám igelitku plnou odpadků, aby ji odnesla do nějakého společného kontejneru, který jsem zřejmě nespatřil. Žena ani na okamžik nezaváhala a její ruka švihla s taškou přes zábradlí. Bylo uklizeno a voda řeky odnáší i náš příděl někam k moři?
ODBORNÍCI LOMÍ RUKAMA
A co až zastaví hráz přehrady vodu řeky? Vodní nádrž se stane obrovskou stokou. Podle plánu má být hráz vysoká 185 metrů a široká asi 1,6 kilometru. Vody rezervoáru, dlouhého 600 kilometrů, pohřbí také množství opuštěných dílen a závodů. Je nemožné předpokládat, že před opuštěním těchto provozů dojde k jejich řádnému vyčištění. Odsud pak bude do vody neustále unikat množství škodlivých jedovatých látek. To také u mnoha odborníků světa vzbuzuje určité obavy o budoucnost vodního díla San-sia a krajiny kolem něj.
Výletní loď na řece Čchang ťiang zastavuje v některých místech nejenom za účelem výměny pasažérů, ale také proto, aby měli turisté možnost navštívit zdejší chrám nebo zhlédnout jiné pozoruhodnosti daného místa. Ve městě Feng-tu je touto pozoruhodností “Město duchů” na vrcholu nad městem. Ke vstupní bráně vede z protějšího kopce visutý most. Když kráčíte po mostě, jste svými činy z minulosti vlastně předurčeni k cestě do pekla, nebo do nebe. Ale co samotné město, které má svého boha a jednou do roka jej uctívá slavnostním pochodem ulicemi Feng-tu? Čím se provinilo ono, když má být v blízké budoucnosti zničeno vodním živlem? V tomto případě rozhodlo o osudu města vedení státu. Vodní hladina budované přehrady dosáhne až k mostu, a pohřbí tak pod sebou celé město. Historikové se dnes snaží ze všech sil zachránit, co se dá. Mnohé historické předměty a pozůstatky minulosti však neobjeveny zůstanou už navždy pohřbeny ve vodách přehrady.
Město Wan-sian není, s výjimkou svého vzdálenějšího okolí, pro turisty příliš zajímavé, a tak je zde zastavení lodi poněkud kratší. Přesto toho využívám k letmé pochůzce. Zastavuji se kromě jiného také v centru města, u červené značky, která ukazuje, kam až zasáhne stoupající voda přehrady. Město leží sice poměrně vysoko nad řekou, ale ani to nezabrání, aby byla velká část města zatopena. V nově vzniklém Wan–sianu bude postaveno obrovské letiště a řeku má v těchto místech překlenout jeden z největš ích jednoobloukových mostů světa.
POKULHÁVAJÍCÍ ARGUMENTY ZASTÁNCŮ
Zastánci díla tvrdí, že hlavními přednostmi budoucí přehrady mají být větší splavnost řeky a záchrana před povodněmi. Lodi o výtlaku 2000 tun se dostanou po celý rok až do Čchung-čchingu a lodi o výtlaku 10 000 tun mohou do tohoto velkoměsta vplouvat po více než půl roku. Vybudováním přehrady se náklady na dopravu z Wu-šanu do Čchung-čchingu sníží o 60-65 %. Nánosy nemají být podle zastánců díla velkým problémem, pokud se bude dodržovat určitý systém vypouštění. Vodní hladina má dosáhnout maximální výšky v listopadu, a to 175 metrů. Pak se sníží do dubna na 155 metrů, a pak ještě na 145 metrů, aby se odplavily nánosy vytvořené během období sucha, tedy v zimě. Také se má začít realizovat program výsadby nových stromů v regionu nad hrází, čímž se pak sníží eroze půdy.
Již dnes je v Číně velké množství tepelných elektráren. Ty silně znečišťují svými spalinami životní prostředí. Proto je třeba podporovat výstavbu vodních elektráren. Podle propočtů bude u nové přehrady 26 čtyřsettunových turbín dodávat ročně 84 700 milionů kWh elektrické energie, což je ekvivalentní 45 milionům tun uhlí, pokud navíc nepočítáme energii potřebnou k převozu uhlí do elektrárny. Tak se svým výkonem dostane přehrada San-sia i před dosud největší přehradu světa na řece Itaipú v Brazílii. N avíc samotná poloha přehrady je tou nejvýhodnější k přenosu energie do různých končin Číny a také k zavlažování některých oblastí. Zastánci tvrdí, že přehradní hráz svými pevnostními kvalitami je bezpečná i pro případ určitých pokusů o její zničení. Má vydržet i otřesy země a případné sesuvy půdy nad hrází. Argumentuje se také tím, že jenom 4 % ze zaplavené půdy má vysokou bonitu, což není tak závažný nedostatek. Tím, že bude vodní živel obklopen vysokými skalami, nezalije velké území a bude relativ ně snadné přesunout z těchto území lidi do nových domovů.
Hlasy proti stavbě přehrady se ozývají nejen doma, ale značně sílily i v zahraničí. Zejména ochránci přírody viděli a dosud stále více vidí v přehradě velké nebezpečí pro přírodu, ale také pro samotné lidi v blízkosti vodního díla. Kontrola povodní bude v případě dokončení díla účinná pouze pod samotnou hrází. Tato kontrola by však mohla být podle nich účinnější zpevněním bariér podél toku v některých místech a vybudováním přehrad na některých přítocích Dlouhé řeky. Odpůrci navíc poukazují na jistý protiklad dvou hlavních účelů stavby přehrady, na protiklad mezi prevencí před povodněmi a mezi výrobou elektrické energie. Zatímco přehrada ke kontrole povodní potřebuje mít nízký stav hladiny své vody, přehrada na výrobu energie potřebuje naopak být co nejplnější. Velkým problémem všech přehrad jsou usazeniny. A to i u přehrad na relativně čistých tocích. U přehrady na Dlouhé řece bude však problém o to větší, že voda v řece je kalná po celý rok, neboť na převážné části povodí řeky chybí přirozený rostlinný pokryv či lesy, které by zadržovaly půdu při deštích. Američtí experti hovoří i o riziku protržení hráze při nahromadění velkého množství usazenin. Nemalým problémem zůstává také zdymadlo, které by mělo být vysoké asi 113 metrů. Náklady na stavbu díla se mají podle oponentů zvýšit na částku až desetkrát vyšší, než činí plán, tedy na hodnotu 62 miliard amerických dolarů. Vysvětlují to určitými zkušenostmi z výstavby jiných přehrad v Číně. U přehrady San-sia tomu nahrávají značné technické problémy při výstavbě tak grandiózního díla.
ZA DŘEVĚNÝMI RAKVEMI
Střední tok řeky Čchang ťiang má pozoruhodnou minulost, která je však doposud zahalena mnoha nejasnostmi. Vydáme-li se během asi šestihodinového zakotvení ve Wu–šanu na výlet motorovým člunem po zdejším přítoku řeky Čchang ťiang, můžeme spatřit při troše štěstí vysoko ve skalách kolem staré dřevěné rakve. Lidé Pa, kteří žili v této oblasti, nazývané také Tři malé soutěsky, pohřbívali zesnulé v uměle vytesaných jeskyních v těžce přístupných skaliskách kolem řeky.Zdejší kraj je také velmi bohatý na kvalitní uhlí. Po řece plují lodi přímo přeplněné touto surovinou a při jejím nakládání ve zdejších přístavech je zaměstnáno velké množství dělníků. Nerad bych se stal tímto dělníkem; třeba právě ve Wu-šanu. Neustále se šinoucí pás mužů připomíná živý dopravník. Transportuje uhelný prach ve slaměných nádobách na bambusových tyčích, které spočívají na bedrech mužů, z obrovské hromady na břehu na přistavený remorkér. Sotva vysype uhlí na remorkéru, rychle se každý muž vrací zpět na břeh, aby si znovu a znovu mohl přičíst drobek ke své mizerné mzdě.ÚPLATKY VLÁDNOUSVĚTEMLidé, kteří dnes ještě žijí ve vesnicích a městech určených k zatopení, vědí, že se budou muset přestěhovat. Někteří už na nových místech bydlí. A to v podmínkách lepších, než měli ve starém bytě. Mnozí však dosud nevědí, kam je osud zavane. Jeden muž mi řekl, že každý, kdo se musí přestěhovat, má od státu slíbenu podporu asi 4-5 tisíc jüanů, tedy zhruba 18 tisíc korun. Je ale otázkou, jak to při dnešní míře korupce ve skutečnosti bude. Peníze jsou z centrálních míst postupovány na úrovně nižší. Při každém takovém přesunu dojde k určité ztrátě následkem úplatků, a než přijdou peníze až k lidem, zbude již jen malá část původně slibované částky. Také je důležité dobře se uvést u místních orgánů, které tyto peníze přidělují. Koupit cigarety, nabídnout víno nebo jinou pozornost. Prostě i o peníze od státu je třeba svést boj. Je mnoho zemědělců, kteří přijdou o svá pole, a tedy i o své živobytí. Musí si nalézt práci třeba v továrnách, na což mnozí nemají ani předpoklady. Přehrada San-sia si vyžaduj e tedy velké oběti.TŘI SOUTĚSKYHlavním cílem turistů na výletní lodi, která může být plná švábů nebo krys, jsou Tři soutěsky. Jde o tři průrvy ve skalním masivu Wu-šan, kudy se valí vody Dlouhé řeky. Tyto soutěsky Čchu-tang-sia, Wu-sia a Si-lin-sia jsou dlouhé od 20 do 120 kilometrů. Při pohledu na téměř kolmé okolní skály čnící nad vodní hladinu až do výšky 800 metrů přepadá člověka tíseň, umocněná divokým proudem řeky, který vytváří mezi skalami podivné úkazy. Voda jakoby varem vyvěrá ode dna poblíž zátočiny a vytváří dosti zna čné vyboulení jinak rovné hladiny, aby pak na jiném místě mizela v mohutných vírech ke dnu. Je to dosti vzrušující podívaná. Vnitřně se ubezpečujeme, že naše loď je jistě v naprostém pořádku a nehrozí potopení.Při poslední plavbě Třemi roklinami upoutala nejenom moji pozornost vysoká hromada kamení na břehu řeky způsobená sesuvem půdy. Ty zde nejsou ojedinělé. Okolní podloží není příliš pevné. Je tvořeno měkkou jílovou břidlicí a částečně rozpustným vápencem. Byly zaznamenány otřesy o síle necelých pěti stupňů Richterovy stupnice. Poblíž místa stavěné přehrady se podle geologů nacházejí tři poruchy, odborně řečeno dislokace, které jsou potenciální příčinou dalších sesuvů. Odpůrci přehrady poukazují na nez anedbatelný vliv tlaku vodní masy na podloží. Zvýšení tohoto tlaku může způsobit ještě větší otřesy půdy a ve svém důsledku i větší sesuvy půdy do vod vodní nádrže. Určitý dopad to pak může mít i na samotnou hráz.Veřejné mínění v Číně v souvislosti se stavbou 600 kilometrů dlouhé vodní nádrže se různí. U jedněch převažují nevýhody budoucí přehrady, další vidí v přehradě převážně světlejší budoucnost přilehlého regionu. A nemálo lidem je to jedno. Jich se přehrada přímo nedotkne, tak proč by se tím znepokojovali. Tato stavba je však svým rozsahem natolik velká, že by měla zaujmout každého člověka, jemuž není jedno, jak bude svět v blízké budoucnosti vypadat.
