IVO TOMÁŠ
Foto: archiv
Mladistvý hlas na konci drátu vzrušených hla sem stroze oznámil: „Ve škole je umístěna bomba a o dvanácté vybuchne”. Ředitel strojnické průmyslovky okamžitě zavolal pyrotechniky, kteří celou budovu od sklepa po půdu pečlivě prohledali. Když se však po dvouhodinovém kolotoči položil speciálně vycvičený policejní pes tlamu na tlapky, pochopil každý, že jde opět o planý poplach.
Jako už nejméně po šedesáté během roku ve východočeském regionu. Výhružné telefonáty jsou posledním výkřikem vynalézavosti českého člověka a bohudík letos ani jediná výhrůžka nepotvrdila. Autoři telefonátů jsou podle hlasu zejména nezletilí školáci a studenti, kteří mají osobité výhrady ke svým učitelům. Nejvíce postižené stavební učiliště si s anonymy poradilo po svém. Za promarněné hodiny strávené zbytečnou prohlídkou školy zavedlo náhradní vyučování v sobotu a v neděli a byl pokoj.
K veselejším stránkám nebezpečného zaměstnání pyrotechniků patří historky označené lakonicky Budík. To když zaměstnanci ČSD uprostřed noci přivolali pyrotechniky na hlavní nádraží v Hradci Králové, kde v kufru uloženém v úschovně cosi pronikavě tikalo. Po opatrném otevření zavazadla, jemuž předcházelo použití mobilního rentgenu, se v rukou mužů zákona objevil obyčejný cestovní budík. Veselí jim však nepřidal anonym, který oznámil uložení výbušniny v jednom z balíků na jaroměřské poště. Desítky zásilek prošly pečlivou kontrolou, aby se jako dosud vždy namáhavá práce ukázala zcela zbytečnou. Uprostřed vyprávění pyrotechnika majora doktora Milana Kadlece jsem si povšiml, že si hraje s jakousi červeně zbarvenou plastelinou. Napadlo mi, probůh, zda to není Semtex. Major Kadlec mi mé obavy s klidem Angličana potvrdil a uvedl jeho původ. Semtex pochází z místa sebevraždy sedmkrát trestaného 41-letého muže v Hostinném, který se jím loni v září usmrtil. Uvázal si v sebevra žedném úmyslu šátek s trhavinou kolem těla a nálož pak sám odpálil. Nepřejte si vidět, řekl mi pan Kadlec, jak jeho pozůstatky vypadaly. Letmé rozhlédnutí po pracovně pyrotechniky a balistiky na krajské policejní správě v Hradci Králové připomíná rozsáhlé zbrojní muzeum. Pyrotechnici, jejichž práce spočívá v odborných expertizách i ničení trhavin, nacházejí stále v okolí Hradce pozůstatky protirakouské války v roce 1866 i z obou světových válek v tomto století. Jsou to dělostřelecké náboje, miny, drobná pěchotní munice a není vůbec žádnou zvláštností, když rolníci vyorají na místě pruskorakouských střetů tehdejší střelivo obou válčících stran. Zejména rakouské je nebezpe čné, jak si pyrotechnici ověřili, černý prach, který tehdy dělostřelci používali do granátů, vykazuje po více než 125 letech 75 % účinnost.
Sbírku pěchotních zbraní královehradeckých pyrotechniků tvoří desítky pušek všech kalibrů a značek. Odborník tu najde zbraně od nás, z Německa, Španělska, bývalého SSSR, ale i z Belgie, Francie, Rakouska. Jen od proslulé značky Parabellum je tu několik modifikací, například ponorková, dělostřelecká, různé typy belgické FN, řečené feny, ale i proslulé nagany, tokarevy a poslední německou módu u nás zakázané plynové pistole. Nejmenší zbraní, kterou policisté zabavili, je německá pistolka Collibri, ráže dvou mm, největší rakousk á pistole Werndl o ráži 11,15 mm. Ve sbírce mají ovšem i kulomety čs. výroby, pravou ruskou bazuku, ruční protitankové dělo i různé typy nášlapných min. A pochopitelně různé druhy výbušnin, mezi nimiž kraluje stále bez konkurence smutně proslulý Semtex. Je to však stejně jen pouhá část nedovoleného ozbrojování našich občanů. Druhá část je jistě mnohem zajímavější té první. Patří do ní soukromá výroba nejroztodivnějších zbraní, v níž jsou zlaté české ruce stále mistry. Například střílející pás jistého slatiňanského zbrojíře. Byl jím opásán, když se loni v Pardubicích zastřelil před pamětní deskou parašutisty Barto še z výsadkové skupiny Silver A ilegálně drženou pistolí. Dodnes nevíme, proč tak učinil a co tato symbolika měla znamenat. Zbyla však po něm opravdu zajímavá památka. Pás je z kvalitní černé kůže, opatřený přihrádkami na uložení zásobníků. Vlastní střelbyschopné zařízení tvoří osm krátkých hlavní, které jsou uváděny v činnost zvednutou rukou nad hlavu, tedy kdyby se majitel musel vzdát. Čtyři hlavně při tomto úkonu vystřelí vpravo, čtyři vlevo a bezpečně tak zlikvidují případné nepřátele. Na pásu jsou charakteristické nápisy Veritas vinči a Para veritas. Pás tedy nebyl tehdy v praxi použit.
Dalším všeumělem je 30letý údržbář ze Svitavska, který sestrojil střílející maketu tanku. První, zhotovená před deseti lety byla ještě nedokonalá, další, kterou pyrotechnici zabavili teprve nedávno, je dokonalá miniatura německého Leoparda, která dokáže pomocí dálkového ovládání na baterie střílet na cíl malorážkovými náboji. Je opatřena revolverovým bubínkem a pohybuje se poměrně značnou rychlostí. Do nedovoleného ozbrojování tohoto všeuměla, po němž by hmátly konstrukční kanceláře mnohých renomovaných zbrojovek, patří i další ruční palné zbraně. Jsou to zejména dvě téměř dokonalé střelbyschopné repliky německé pistole Parabellum a napodobenina pistole Mauser opatřená tlumičem. Největší dnešní starostí hradeckých pyrotechniků jsou pozůstatky po Sovětské armádě v četných kasárnách. Nalézají tam dosud protitankové miny, granáty – sice cvičné, ale s ostrými zapalovači, objevili obávanou bazuku a zvláštní typ ručního děla používaného za bojů v Afghánistánu proti nízko útočícím letadlům. Mezi zabavený sovětsk ý arzenál patří také malé kontejnery s náplní miniaturních nášlapných min v podobě javorov ého semene. Jsou opatřeny rychle reagující výbušninou a po vyhození z letounu se rotujícím pohybem javorového semene snášejí k zemi. Mezi zajímavosti této éry patří také kontejnerové miny opatřené vrtulkou a dokonce původní ruské granáty z období Říjnové revoluce. Po tomto všem vyprávění se vnucuje otázka, zda mají pyrotechnici při své práci také vůbec někdy strach. Odpověď majora Kadlece z hradecké kriminálky na sebe nenechá dlouho čekat. Ano, co by zapíral, za dvaadvacet let této činnosti se díval nesčetněkrát smrti tváří v tvář a strach přišel. Pyrotechnici sice už mají dokonalou západoevropskou techniku, jsou to elektrické stetoskopy, mobilní rentgen na prohlížení podezřelých balíčků i neprůstřelné vesty a mnoho dalších novinek. Přesto však hlavní zbraní pyrotechnika zůstává koncentrace a nesmírná opatrnost. Přesto jeden z blízkých spolupracovníků přišel při výbuchu granátů o oko, zmrzačil si ruku a dodnes má v těle na 150 střepin. To je ta druhá odvrácená tvář této náročné služby lidem.
