Zločin a Moskva

Napsal: Libor MichalecDvě hodiny po poledni přijíždí na moskevskou ulici Sovětské armády nedaleko od Centrálního muzea ozbrojených sil mercedes přibaltskou poznávací značkou. Zastavuje naproti muzeu a jeho osádka zahajuje palbu na červené BMW, vedle něhož pokojně postávají čtyři lidé. První kulku uhodily do okna muzea, kde v prvním patře právě procházela školní exkurze. Návštěvníci muzea se vrhají na zem. Na ulici zatím tři muži z BMW krvácejí do sněhu. Dva jsou mrtví hned, třetí raněný do břicha, čtvrtý se skrývá za exponátem historického tanku na náměstí a střelbu opětuje tak dlouho, než mu kulka prorazí lebku. Kolemjdoucí lidé padají na asfalt. 75letá důchodkyně je zbloudilou kulkou zasažena do holeně. Několik kulek schytají i útočníci. Střelba trvá asi pět minut. Mercedes mizí tak rychle, jak se objevil. Za několik minut je náměstí plné neznámých mužů, kteří přijíždějí v dalších mercedesech. Nabírají mrtvé a raněné a odvážejí je do nemocnice. vrazi na místě činu zanechali tři pistole a několik nábojnic od izraelsk ého samopalu UZI. V kapse oděvu jedné z mrtvol byl nalezen sáček se zlatými ozdobami. Přest řelka údajně vznikla kvůli rozdělování sféry vlivu mezi konkurenčními mafiánskými gangy. Mrtvým konkurence nab ídla dohodou nenásilnou cestou, a pak je překvapila. Běžná praxe.LIDÉ. „A hlavně si dávejte pozor na zloděje,” povídá bábuška a ukáže z panelákového okna přes metrové rampouchy na náměstíčko. „Zrovna nedávno tady někoho zabíjeli. Byl to hrozný křik, ale nikdo se nešel podívat. A všichni to slyšeli. I milice. Všichni mají strach. Dělají to jižani – Kavkazci a tak. Přistěhovali se, nechodí do práce a jenom kradou. Dávejte si pozor a s nikým na ulici se nebavte.” Mezitím se nějací chuligáni pokusili Voloďovi ukrást zaporožce. Vyrazili postranní okno u řidiče a spojovali utržené drátky od zapalování. Voloďa je ale starý kozák. Jeho vůz jde nastartovat jenom speciálním klíčem. „No, vem raději domů akumulátor,” připomíná zkušeně jeho žena Ira. „A stěrače,” dodává Voloďa. „To nic není,” vysvětluje doma, „kamarádi ve fabrice mi to opraví.” Rozum ím mu taky jsem pracoval za socialismu.NÁJEMNÍ VRAZI. Váňa, nájemný vrah, neměl dobrou náladu. Zahleděl se na barové tanečnice, napil se koňaku a vzpom ínal. Jejich práce byla vždycky tak vážená. V starém světě pevných norem bylo vždycky třeba tuhle něco nastražit, někoho zmlátit nebo zabít. Zlatý věk nájemných vrhů je ale pryč. Tenkrát dostal za jednu ránu třeba 120 000 rublů, a že to tehdy byly nějaké peníze. Ale hlavně – bylo jich málo, byli nenápadní a byli to profíci. Dneska do tohohle řemesla fušuje každý zemědělec. pracovali dřív odborně a profesion álně, ne jako dnešní řezníci. Střelné zbraně téměř nepoužívali. Ani automobilové nehody nebyly časté, jenom na speciální zakázky, které vyloženě požadovaly takovou formu likvidace. Měli osvědčené formy. Vyhodit člověka z okna (parašutista tomu říkali), strčit pod auto nebo pod vlak, srdeční zástava. Převlékali se za chuligány, maniaky … to byla úroveň práce. Ale dneska? Poslední profesionální zak ázka na úrovni byl prezident vydavatelského domu „Novoje vremja”. Padesátiletý Sergej Dubov byl zavražděn v úterý ráno vedle podjezdu svého domu na Malenkovské ulici. Zastřelen ranou do zátylku několik sekund poté, co v 9.00 vyšel ze svého domu. Profesionál střílel pistolí z telefonní budky ze vzdálenosti sedmi metrů. Poté, nik ým neviděn, zmizel. Nezanechal prakticky žádné stopy. Váňa si vážil takového profesionála, protože už jich je tak málo.PETROVKA 19 Poprvé jsme zkusili proniknout do ruské milice na Gercenově ulici. „U vas propusk?” zeptala se služba. Kdo má „propusk”, může dál, ostatní musí na „byro propustkov”. Obešli jsem blok domů a tam nám řekli, že milice, jakou potřebujeme, najdeme spíš na adrese Petrovka 38. Rozjeli jsem se do Petrovky 38, abychom zjistili, že to je ministerstvo vnitra. S nadávkami na byrokratický aparát hledáme zase „byro propustkov “, kde se nám konečně telefonicky podaří domluvit na druhý den rozhovor s šéfem tiskového oddělení Vladimirem Verškovem. V Petrovce 19. Petrovka 19 je jiné Rusko, než jsem dosud viděl. Zmizela ignorance a prázdné pohledy, po chodbách energicky lítají mladí muži v padnoucích oblecích. Vladimir Vasiljevič se rozčiluje, že nějací Američané v článku o ruské mafii zase zkreslili fakta, vedle je haló, protože včera se Moskevsk ý komsomolec zase navezl do policie a deset milionů Moskvanů si o nich ráno přečetlo pěkně ironický komentář. Právě včera proběhlo zasedání řídících orgánů Moskvy. Podle statistik z loňského roku, které tam zazněly, se zvýšilo množství trestných činů v porovná-ní s loňskem pětkrát.Proč? „To je bohužel součástí celospolečenské krize. Hlavní příčinou je ekonomická situace, nedokonalost zákonodárných orgánů. Složitý politick ý boj, který tu proběhl koncem loňského roku, se také odrazil na stavu moskevské kriminality.” Můžete porovnat kriminalitu Moskvy a například Los Angeles? „Aritmetické porovnání čísel není možné, bylo by třeba provést komplexn í pozorování. Vědci říkají, že existuje až 200 aspektů pro vznik kriminality. Milice může mít pod kontrolou jen čtvrtinu. Ostatní se nacházejí ve sféře sociální regulovanosti – ekonomiky, sociální politiky …” Přesto byla nedávno Moskva bezpe čným městem, zatímco dnes už to neplatí. „Příčin je mnoho – ekonomická transformace, velké množství různých stánků, což je lákadlo pro mnohé zločinecké organizace. Je tu volný prodej alkoholických nápojů. Je tu i vrstva mládeže bez perspektivy, která nemůže najít práci ve své profesi, tak bohužel hledá východisko jinde. Nepracují dětské kroužky, vzdělání už není bezplatné, kulturní zařízení přešla na komerční bázi a jsou pro jejich kapsu neúnosné. Dále jsou to problémy spojené s rozpadem SSSR, kdy byla Moskva hlavním městem Ruska i dnes blízkého zahraničí, jak my říkáme. V Karabachu se bojuje, krvavé konflikty probíhají v Abcházii, na Kavkaze – a to jsou všechno místa, která mají nějaké spojení s Moskvou.” Mafiánské akce za bílého dne jsou na denním pořádku, znáte jejich příčiny? „Jsou jednoduché – spory mezi různými obchodními strukturami. Některé více a některé méně jsou svázány s organizovaným zločinem. Důvody bývají různé. Neplnění ústních dohod. Dostanou zboží a nezaplatí peníze. Nevracejí půjčky, nevyplácení procenta podle smlouvy, dodají nekvalitní zboží. Sporné otázky vznikají, když 2-3 organizace usilují o jednu místnost …” Sovětských milicionářů jsem si začal vážit. Přispěla k tomu taky událost, která právě otřásla Moskvou. Dva milicionáři byli zabiti utíkajícími bandity, kteří se pokusili vyloupit byt v domě na Volgogradském prospektu. Aleksandr Akimov a Leonid Opasečnik byli stejně staří -35 let. Jeden pracoval u milice dva roky, druhý pouhý rok. O tom, že jejich práce je nebezpečná, nevěděli jenom z filmů – za loňský rok pohřbila moskevská milice 24 svých mužů. Tito otevřeli účet na rok 1994FAKTA. Statistika moskevského zločinu za rok 1993vraždy……………………………….1 353těžké ublížení na zdraví…………1 937znásilnění …………………………..395bomby a granáty ……………………….61krádeže ……………………………15 749celkem trestných činů …………85 556objasněno ………………………..36 495Rozbito 350 zločineckých band, ve kterých pracovalo více než 2 500 lidí.ÚPLNĚ OBYČEJNÁ MRTVOLA. „Máme tu jednu čerstvou mrtvolu,” přivítal nás náčelník milice Severovýchodního okruhu v Moskvě A. G. Kruskin. „Dostali jsme hlášku před hodinou. Chcete se podívat:” Milicionář nás vedl asi pět minut obyčejným sídlištěm po moskevském předměstí nedaleko od věznice Lefortovo. Otevřel dveře jednoho z paneláků a tam cosi leželo pod schodištěm ve výklenku u domovních schránek. Vysoké kožené boty, rifle, zimní kožená bundy s černou podšívkou, na hlavě modročervená čepice. Z tváře patrné asiatské rysy, není možné poznat, jestli je to muž nebo žena. „Zmrznul?” ptáme se milicionáře v civilním oděvu, který hlídá vedle mrtvoly. „Ne,” odpovídá, „vyčerpání organismu, tělo nemá vitamíny, živiny, pomalu každý den se na našem okrsku něco takového přihodí.” „Přistěhovalec?” „Možná,” povídá lakonicky. „Žádné dokumenty jsme nenašli. Nedaleko odsud je restaurace, kde se scházejí podobné týpky.” Mezitím po schodech okolo nás prošla paní s nákupní taškou, podívala se na mrtvolu a požádala policistu v civilu, aby jí vybral noviny ze schránky. „A všichni aby pochcípali,” křičela ze setmělé chodby nějaká žena. „Je to ženská nebo chlap? odpovídá jí policista. „Chlap, podívejte na ten knírek pod nosem,” říká stará paní z nejbližšího bytu. „Ba ne, já bych řekla, že to je ženská,” uvažuje ta paní, co se před chvílí rozčilovala. „Pamatujete na tu bandu, co dřív nocovala pátém podchodu? Až je pak chuligáni rozehnali a oni se rozprchli? To je jedna z nich, poznal jsem ji podle bundy.” Ohledavač přijel krátce poté. Navlékl si žluté rukavice a na schodech rozložil služební kufřík, vytáhl fotoapar át a šňůru od blesku zastrčil do nejbližší elektrické zásuvky. Podíval se jí zblízka do obličeje: „Ženská, určitě.” „U vás nejsou pro takové lidi útulky? ” „Byly, dřív, napište to, ať se vláda chytí za nos. nic pro ně dneska není.”Z výtahu vylezli dva muži v montérk ách. První nesl sbíječku a druhý kabel, namotaný na cívce. Ohledavač zapnul mrtvole bundu a stáhnul kalhoty. „Teď to víme jistě,” řekl – „ženská.” Vytáhl jí tričko a šátral po jejím studeném a ztěžklém těle. „Dokumenty nemá,” řekl. Detektiv jí bundou zakryl rozhalené tělo a prohlédl si ji ještě jednou pořádně s rukama v kapsách. Druhý si nasadil kapuci a přes kopírák sepisoval protokol. Nahoru a dolů po schodech chodili lidé. „Kolik jich zemřelo za poslední – den?” „V našem rajóně devět,” řekl ohledač, který je všechny viděl. „Kdyby byl mráz, bude to mnohem víc. Dneska je to celkem dobré.” Ona dál ležela na kachličkované podlaze v rozšlapaném blátě a ohledač naposledy přišel a z několika centimetrů ji posvítil do obličeje. Pak jí tvář zakryli šálou, na hruď položili papír a na něj všechno, co našli po kapsách : Dvě krabičky cigaret bělomorek, černé digitálky, žlutý hřeben s vylámanými zuby, dva suché úlomky sucharů, střep zrcátka a 25 a 10 rublovou minci. „To se ale stává jen v zimě?” „Ba ne, i v létě.” řekl ohledač. „Když jsou velká vedra, umírají také. Ale to jsou jen nenásilná úmrtí. Máme tu i vraždy, střílí se z pistole, ze samopalu, jako kdysi v Chicagu.”EPILOG V sobotu ráno vtrhla do bytu na Dubnické ulici, obývaného třemi čečen skými rodinami, skupina Kavkazců. Nechali odejít ženy a děti a poté zahájili palbu. Jeden Čečenec byl zabit, dva raněni. Ranění budou posti ženi za nelegální přebývání v Moskvě. V pond ělí 31. 1. tři ozbrojení lupiči přepadli garáže jednoho z ministerstev. 35letého mechanika a 55letého strážce přepadli, ohrožovali je pistolí, zbili a svázali. Z garáže zmizeli dvě volhy a jeden mercedes. V pondělí zemřela na schodech svého paneláku 19 bodnými ranami sadistického vraha třiadvacetiletá zaměstnankyně továrny Krásná Růže. Ve čtvrtek 3. 2: byl v chrámu svatého Dalimila brutálně zavražděn čtyřicetičtyřletý patriarcha. Kdosi mu čtyřikrát vrazil nůž do břicha a těžkým předmětem rozdrtil hlavu. Banda dvou Abcházců, tří Gruzínců a dvou Rusů, která ukradla více než 80 vozů převážně zahraničních značek tím způsobem, že pistolí nebo nožem přinutila řidiče vystoupit, byla kone čně zadržena. Téhož dne zemřeli dva příslušníci „ochranky” TOO Remeks a jeden byl těžce raněn výstřely z pistole. Pachatelé jsou na svobodě. Lopatou zabili dva stánkaře dva jejich přátelé v pondělí v noci v podmoskevském Chotkově. Vzhledem k velkému počtu úmrtí se budou rozšiřovat i moskevské hřbitovy a otevírat krematoria. Předseda městského výboru Jurij Lyžkov podepsal rozšíření hřbitova Domoděgovskovo a Šerbinskovo. Zprovozněny budou čtyři nové krema ční pece. Jejich výkon přesahuje výkon nyní stávající. Podmoskevská firma, která dříve vyráběla klavíry, dnes plánuje přestavbu na výrobu rakví pro obyvatele Moskvy a okolí.