Text: Alena Talafúsová
Spielbergovy Čelisti daly žralokům nálepku krvelačných zabijáků a navzdory osvětě se stále ne úplně daří ji sejmout. Steven Spielberg je geniální filmař, stejně jako platí, že žralok velrybí, největší svého druhu, je krotký jako beránek, i když je dlouhý jako lokomotiva.
Žralok velrybí byl vědecky popsán v roce 1828 poté, co byl u zátoky Table Bay v Jižní Africe uloven harpunou 4,6 metru dlouhý jedinec. Svou velikostí a shodným výběrem potravy, tedy planktonu, připomíná některé druhy velryb, a od toho je odvozen i jeho nejčastěji používaný přívlastek. Průměrně dosahuje délky 8 metrů a váží kolem 10 tun. Největší prokazatelně vědecky změřený exemplář z roku 1947 ve vodách Pákistánu u města Karáčí měřil 12,65 m a vážil 21,5 tun. Existují však nepodložené zprávy o pozorování žraloků delších než 20 metrů a předpokládá se, že váha dospělého jedince může přesáhnout i 40 tun. Znepokojivá je ovšem zpráva australských vědců, kteří zjistili, že poslední údaje o průměrné velikosti zaznamenaných velrybích žraloků klesly z osmi na pět metrů. Může to znamenat, že je v moři méně velkých jedinců, a jelikož tento druh vstupuje do reprodukčního období po dosažení délky 6–7 metrů, populace velrybích žraloků by mohla být vážně ohrožena.
Kůže žraloka velrybího má charakteristické tmavě šedé zbarvení hřbetu se světlými skvrnami a pruhy. Skvrny umístěné kolem žaber jsou jedinečné pro každého žraloka a věkem se jejich umístění nemění, takže mohou sloužit k identifikaci jednotlivců. On-line knihovna vědce Brada Normana (www.whaleshark.org.au) zahrnuje více než 4000 identifikovaných žraloků z více než 50 zemí. Je dokázáno, že z různých konců světa a moří podnikají každoročně migrace několik tisíc kilometrů dlouhé do oblastí s hojným výskytem planktonu. Mnozí velrybáci již dostali svá jména a jejich pohyb i výskyt je sledován.
POTRAVNÍ SJEZDY
Žralok velrybí se živí mikroskopickými rostlinami a živočichy, jikrami a spermatem, které produkují ryby při tření, má rád i malé ryby, sardinky, ančovičky, makrelky, drobné korýše a hlavonožce. Potravu získává tak, že zvolna pluje se široce otevřenou tlamou těsně pod hladinou, to je tzv. pasivní způsob krmení. Na žábrách má jakési filtrační síto, tvořené tisíci štětin asi 10 cm dlouhých, a ty zachytí všechny organismy a živiny, které pak rovnou putují do hrdla. Svým sítem dokáže vyčlenit i miniaturní plankton o průměru 1mm a za hodinu přefiltruje až 6000 litrů vody. Stane se, že žralok občas jakoby kašle, tím čistí filtrační sítě a své drobné zoubky od přichycených částeček planktonu. Zoubků má 300 až 350 řad, ovšem nepoužívá je, potravu polyká celou.
Žralok velrybí má podivuhodnou paměť a orientaci na místa, kde se hejna ryb třou a vypouštějí jikry, nebo kde se v určitém období hromadí plankton. Tato situace nastává v březnu u korálového útesu Ningaloo u západní Austrálie, kdy probíhá externí rozmnožování více než 130 druhů korálů. V tomto období své jikry a spermie vypouští také hvězdice, měkkýši, ježovky a jiní bezobratlí. Vodní hladina se pokryje planktonovou hostinou a dochází zde k největšímu krmení velrybích žraloků. Podobné hostiny můžeme sledovat například u Seychel, Tanzanie, Mosambiku, u severního KwaZulu-Natalu v Jižní Africe, u pobřeží Somálska, kolem Chile, v Kalifornském zálivu, u Belize či Filipín.
PŘEKVAPIVÝ POHYB
Díky přenosnému zařízení Daily Diary, které vyvinut profesor Rory Wilsonem z britské Swansea University, byl v roce 2008 odhalen nečekaný způsob pohybu těchto zdánlivě líných tvorů. Zatímco u hladiny se pohybují pomalu, v hloubkách až 1000 m byl zaznamenán poměrně rychlý a dynamický pohyb, střídající hloubky, série mnoha nečekaných změn směru pohybu podobajících se letu ptáka. Velrybák tak projevil schopnost využívat mořské proudy k úspoře pohybové energie. Dalším cílem výzkumu pomocí Daily Diary je přinést poznatky v oblasti páření a rozmnožování, čehož chce Rory Wilson ve spolupráci s vědcem Bradem Normanem z australské univerzity dosáhnout u Galapág, kde se zdá, že se pohybují především velké a mnohdy těhotné samice.
O PÁŘENÍ NIC NEVÍME
Není nic známo o tom, jak žralok velrybí vyhledává partnery, jak se páří a jak rodí. Dlouho se předpokládalo, že je vejcorodý, tedy že klade vejce. V Mexickém zálivu bylo totiž v roce 1953 objeveno vejce 36 cm dlouhé a dospělo se k závěru, že to je vejce velrybáka. Teprve poté, co byla v červenci 1996 u Taiwanu odchycena samice, která v sobě měla stovky zárodků malých žraloků, vyšlo najevo, že žralok velrybí je ovoviviparní, tedy zárodky se vyvíjejí v matčině děloze, jsou živi ze svých vaječných žloutků a velrybí žralok nakonec rodí živá mláďata. Další předpoklad je, že velrybí žralok nerodí všechna mláďata najednou, že samice je schopna si sperma samce uchovat v těle a vajíčka oplodňovat postupně, čímž dosáhne i postupného vývoje a postupného narození až 300 mláďat v jednom těhotenství. Co se délky života týče, ani tady se vědci neshodují. Dožívat by se velrybák mohl 100–150 let, ale někteří vědci tvrdí, že se dožívají maximálně 60 let, protože pro živočichy, žijící v teplé vodě, je dožití 150 let nepravděpodobné.
ČLOVĚK PREDÁTOR
Vzhledem ke své velikosti nemá velrybí žralok mnoho přirozených nepřátel. Jsou zaznamenána ojedinělá napadení mladých velrybáků marlínem, žralokem modravým nebo kosatkami dravými. Jejich hlavním nepřítelem ovšem je a stále zůstává člověk. Velké ploutve mohou přinést tisíce dolarů. Jedna prsní ploutev se ještě nedávno na čínském trhu nabízela za 20 000 dolarů. Ve vodách kolem Indie bylo do roku 1999 uloveno až 1000 velrybích žraloků během jediné sezony, jeho výskyt v té době poklesl všude na světě. Od roku 2000 je na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN označen jako zranitelný. Je navíc zařazený do Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, což v praxi znamená, že ve všech areálech výskytu, včetně tras při migračních cestách, jsou velrybáci chránění a je zakázané je lovit. Dalším krokem bylo jejich zařazení do Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Jejím smyslem je celosvětová kontrola obchodu s ohroženými druhy. Problémem ovšem zůstává pomalé a neprůhledné řešení zjištěných nedostatků zvláště v rozvojových zemích. Nelegální rybolov stále existuje hlavně ze strany Taiwanu a Filipín, i když oba tyto státy oficiálně výlov, prodej i import velrybích žraloků pro obchodní účely zakazují. Skupina ochránců přírody Wild Life Risk odhalila koncem roku 2013 v Číně továrnu na zpracovávání žraloků. Konkrétně jde o fabriku ve městě PchuČchi v provincii Če-ťiang v jihovýchodní Číně a kromě žraloků velrybích zpracovává například i žraloky modravé a bílé, údajně až 600 žraloků ročně. Fabrika vyprodukuje 22 tun žraločího oleje za rok a sušené kůže jsou prodávány i do Evropy, například na výrobu kabelek, ploutve putují převážně do čínských restaurací…
ZACHRÁNÍ VELRYBÁKY EKOTURISMUS?
Poslední dobou naštěstí vchází do povědomí, že turistické šnorchlování nebo pouhé pozorování tohoto žraločího obra z lodi je finančně přínosnější a daleko jednodušší, nežli samotný lov. Napřílad Ningaloo Reef u západní Austrálie dokazuje, že v době zvýšeného výskytu žraloků zde turismus vzrostl, a podobné výsledky vykazují i v dalších oblastech, kde se v určitém období velrybáci shromažďují. Paradoxní je, že v tomto směru podnikají menší rybářské společnosti, které se z výlovu velrybáků přesměrovaly na ochranářské organizace. Venkované z malých pobřežních vesnic nemají mnoho možností obživy, a pokud pochopí, že lidská touha mít společný snímek s tvorem velkým jako lokomotiva jim přinese stejný a hlavně trvalejší výdělek, mohl by velrybák zůstat na živu a při tom slušně živit domorodce.
