Součástí tohoto článku je cd “svět pod Everestem” z edice “zvuky planety země”, které obdržel zdarma každý abonent speciálního předplatného.
Pro někoho je to moudrý mnich, pro Tibeťany bůh a král, pro buddhisty převtělení Buddhy. Tändzin Gjamccho, 14. dalajlama, nositel Nobelovy ceny míru a jedna z největších morálních autorit planety, začíná každý den jednoduchou modlitbou, kterou můžete na CD přiloženém k tomuto číslu magazínu KOKTEJL slyšet i vy:
“Dokud tento vesmír bude trvat, dokud v něm živé bytosti budou přebývat, kéž i já mohu setrvat, abych rozptyloval utrpení světa.”
HUDBA VELEHOR
O významu modlitby a meditace dalajlama říká: “Existují dva druhy meditací. Jedna se zaměřuje na jeden určitý bod. Druhá meditace je analytická. Každý den pomocí analytické meditace zkoumáme naši situaci. Hlavním systémem buddhistické praxe je analytická meditace. Je nejefektivnější.”
Nejznámější buddhistická mantra zní: “Óm mani padme húm.” Doslova to znamená: “Zdráv buď klenote, květe lotosu,” ale nejhorší cesta, jak ji chápat, je brát ji doslova. Například pro hinduisty je “óm” vibrací, která stvořila vesmír z chaosu. Již z toho je vidět, jak se buddhismus a hinduismus prolínají – a to nejen v Nepálu, který je státním uspořádáním hinduistickým královstvím.
Dvě velké náboženské soustavy se i rozdílně zvukově projevují. Buddhistické mantry se v káthmándském Svajambunáthu i himálajském klášteře Tengpoche přibližují svou snahou o nejhlubší tón kosmické podstatě nekonečného vesmíru. Hinduisté z káthmándské ulice Chetrapati oslovují své bohy a bůžky nástroji a tóny o poznání civilnějšími.
Hinduističtí muzikanti svůj song věnovali bohu s tajemným jménem Bhatrab Nath Bhatan. Prezident kapely, třiaosmdesátiletý Ram Shrestha, hraje na harmonium, dále uslyšíte kortal neboli chrastítko, čalí, což jsou činely, bubínek zvaný tambala a zvonky kinču.
Ani svět nejvyšších velehor planety není světem ticha, ale velmi zajímavých zvuků. A nejde jen o to, jak neskutečně zní v mrazivém vzduchu cinkot jačích rolniček. V Tengpoche, nejznámějším klášteře v nepálském Himálaji, sedadla lamů téměř neslyšně vržou, palička na buben vibruje, mnichům se dělají mrazivé obláčky před ústy. Vše ale zastíní kolísavé mručení manter, občasné zatroubení, cinknutí zvonečků. Zvuky nemají “vyrábět hudbu”, ale vyvolávat asociace, které vyjadřují kosmickou podstatu světa.
Aby vaše zvuková pohlednice z Nepálu byla úplná, poslechněte si ještě, jak základní škola v Káthmándú začíná rozcvičkou se zpěvem. A za okamžik se můžete přesvědčit, že v himálajské škole se začíná stejně. I když do Hillaryho školy, ležící 3000 m n. m., děti zavede “jen” dvouhodinová štreka přes horské průsmyky.PS Při poslechu doporučuji zapálit vonnou tyčinku.
