El Salvador – krásná země se smutným příběhem

Z vašich cest

10

červenec, 2019

Násilí plodí násilí a historie El Salvadoru je toho dobrým důkazem. Návštěva této zemičky mi však také ukázala, že síla lidského ducha, kultura a jedinečnost přežije dějinné tragédie i temné časy.

Po dvou dnech strávených v přechlazených autobusech na cestě z Kostariky jsme konečně dorazili do hlavního města El Salvadoru – San Salvadoru. Je krásná noc a tropický vzduch přímo vyzívá k noční procházce městem. Zůstáváme však na našem pokoji. Tady se v noci ven nevychází. 

Na první pohled toho pro běžného turistu možná nenabízí nejmenší stát Střední Ameriky tolik, co ostatní země regionu. Nejslavnější Mayské ruiny leží v Guatemale a Mexiku, národní parky s panenskými deštnými pralesy v Kostarice, vulkány a jezera v Nicaragui. V El Salvadoru však nalezneme od všeho trochu na ploše, která je o něco menší než rozloha Moravy. K tomu všemu přidejte pláže na pacifickém pobřeží s vlnami ideálními pro surfaře a několik zajímavých měst a zdá se, že není důvod, proč by El Salvador neměl být zajímavou turistickou destinací. Je tu však jedno velké ale.

MS – 13 a Barrio 18

V hlavním městě strávíme jen jeden den a autobusem pokračujeme na sever země do druhého největšího města El Salvadoru – dvou set tisícové Santa Any. Ta se pyšní zachovanou neogotickou katedrálou ležící uprostřed malého, živého centra. Zde, podobně jako i v jiných městech Latinské Ameriky, jsou smysly evropského turisty zaplaveny návalem barev, vůní a zvuků. Uprostřed náměstí vyhrává kapela, skupina dětí si před vchodem do katedrály kope s míčem, desítky prodejců láká kolemjdoucí ke svým stánkům. Pod nohama se nám pletou potulní psi a ulicemi se táhne vůně kořeněných pokrmů. Zkrátka tradiční svéráz temperamentních měst Latinské Ameriky. Člověk by málem zapomněl, že se nachází v zemi, kde je v přepočtu na počet obyvatel zavražděno nejvíce lidí na světě.

Neogotická katedrála Santa Ana

Katedrála Santa Ana

Ač násilí není mířeno na turisty a je převážně záležitostí vymezených oblastí, kterým se turisté obloukem vyhýbají, každý cizinec rychle pozná, že tu něco není v pořádku – ulicemi hlavního města projíždí džípy, na jejichž korbách sedí vojáci se zahalenými tvářemi a samopaly. Každý obchod, třeba i levný second-hand tu hlídají ozbrojenci, malé samoobsluhy vydávají po setmění zboží jen na požádání přes mříže. 

Nejčastěji uváděným důvodem vysoké míry násilí v El Salvadoru jsou gangy. Je pravdou, že dva nejvýznamnější z nich – Mara Salvatrucha (známá také jako MS – 13) a Barrio 18 (taktéž známý jako Calle 18) jsou přímým, do očí bijícím důvodem Salvadorského neštěstí. Gangy se však v El Salvadoru neobjevili sami od sebe. Jsou výsledkem smutné historie, která je plná násilí, nespravedlnosti a utrpení obyčejných lidí.

Chudoba, revoluce, diktátoři a válka

Původní obyvatelé dnešního El Salvadoru – Pipilové tvrdě bojovali se španělskými conquistadory, kteří si po prvotních neúspěších nakonec nemocemi zdevastované Pipily podmanili. Nezávislost na Španělsku získala Střední Amerika v roce 1821, samostatný El Salvador vznikl poprvé v roce 1841 po rozpadu Federativní republiky Střední Ameriky. Hlavním zdrojem příjmů se v 19. století stalo pěstování kávy. Plantáže a moc se shromaždovali v rukou několika málo rodin, které vydělávali na levné pracovní síle, zatímco farmáři žili v bídě a chudobě. Mizerné životní podmínky farmářů vyústili v 30. letech 20. století v protesty, které byly potlačeny silou – na 30.000 obyvatel bylo tehdy vládou zmasakrováno. Do 70. let se v čele státu střídali vojenští diktátoři a obyčejní Salvadořané nadále žili v nouzi. Desetiletí trvajícího napětí vyústilo v občanskou válku, kterou proti sobě vedli levicové guerilly a pravicová vláda mezi lety 1979 – 1992. Před ničivou válkou ze země uteklo na 1 milion Salvadořanů – někteří do okolních zemí, jiní do USA.

Obzvláště silná komunita se vytvořila v Los Angeles. V chudých čtvrtích LA, kterým vládly gangy, vytvořili i Salvadořané vlastní gangy a právě zde vznikli MS – 13 a Barrio 18. Po konci občanské války v roce 1992 ztratili mnozí utečenci, členové gangů mezi nimi, status azylantů a byli deportováni zpět do své domoviny. Gangy Salvadořanů se tak přestěhovali z LA do El Salvadoru – zchudlé země zničené dlouhou občanskou válkou. 

Chudoba, nemožnost uplatnění a vůle někam patřit hnala mladé Salvadořany do náručí gangů. Ty tak rostly, ovládly ulice a rozpoutaly peklo, které dodnes trvá. Gangy svádí krvavé boje o teritorium mezi sebou, téměř každá ulice v Salvadorských městech patří některému z nich. Vláda nastolila politiku tvrdé ruky a snaží se gangy potírat nekompromisní silou. Důsledkem toho všeho je nespočet mrtvých, přeplněné věznice a utrpení, které ze všech nejvíc opět postihuje obyčejné Salvadořany. 

Nedělní výlet do ráje

Po několika dnech ve městě jsme vyrazili k nedalekému vulkánu Santa Ana. Na parkovišti u paty vulkánu nás přivítala vůně kukuřičných placek plněných sýrem, masem a dalšími ingrediencemi. Říká se jim pupusas a jedná se o nejtypičtější Salvadorský pokrm, který se tu vaří buď přímo v ulicích na ohněm rozpálených deskách, či v kamenných prodejnách – pupuserias. Usměvavá žena z těsta rychle uhnětla placky, naplnila je a hodila je na rozpálenou desku. Musí i ona platit gangům výpalné, za to, že tu prodává, stejně jako i prodavači ve městech? Napadlo mě.

vulkán Izalco

Typická pupuseria kousek od centra města – Santa Ana

pupuseria

Na vrchol vulkánu se chodí ve stanovených časech ve skupinkách, které vede průvodce a doprovází trio ozbrojených policistů. Byla neděle a tak se na výstup chystalo okolo padesáti lidí, většinou rodiny s dětmi. Vládla dobrá atmosféra, lidé vzájemně klábosili a žertovali. Cesta na vrchol se klikatila nejprve tropickým lesem, poté klečí a nakonec holým svahem. 

kráter vulkánu Santa Ana

Ze samotného vrcholu měl člověk El Salvador jako na dlani. V dáli směrem na západ se v oparu perlil oceán, po levici se pak tyčil druhý vulkán – Izalco. Pokud se člověk vynadíval, stačilo se otočit o sto osmdesát stupňů. V první moment Vás uchvátí obrovské modré oko – kalderové jezero Coatepeque, které vzniklo zatopením rozlehlého sopečného kráteru. Druhé, mnohem menší jezírko sytě akvamarínové barvy, pak leží na dně samotného vulkánu Santa Ana.

kalderové jezero Coatpeque

To místo v tu chvíli charakterizovalo El Salvador, jakým by mohl být. Veselí lidé, proslulí svou pohostinností, užívající si život v ráji. Policisté s nabitými pistolemi, kteří nás měli chránit, však člověku připomínali, že ač tady nahoře je překrásný ráj, tam dole – v chudinských čtvrtích San Salvadoru a dalších měst, leží krvavé peklo. 

Oliver Matoušek

Student, vášnivý cestovatel a milovník oceánu a vln, který spolu se svou přítelkyní strávil rok na cestách po Střední Americe, Mexiku a USA.

Inspiruj i ostatní

shares